17 dívek
V našich kinech od dnešního dne, tedy od 2. ledna
Česká předpremiéra francouzského snímku 17 dívek se uskutečnila v rámci 16. ročníku Festivalu francouzského filmu. Film, který má na svém kontě nominaci na cenu César pro Nejlepší debut a Cenu studentské poroty z Mezinárodního filmového festivalu v Bratislavě se inspiroval skutečnými událostmi. Celovečerní debut režisérského a sesterského dua Delphine a Muriel Coulinových vycházel z tzv. „Těhotenského Boomu v Gloucester High“. Time Magazine byl prvním, který odhalil tento unikátní skandál – během jednoho období otěhotnělo naráz více než tucet středoškolských studentek z Gloucesteru.
„Hned od první chvíle, co jsme se o příběhu dozvěděly, nám připadal fascinující a zároveň vypovídající o dnešní společnosti,“ udávají ke svému filmu sestry Coulinovy. „Chtěly jsme, aby byl příběh filmu vyprávěn z pohledu teenagerů. Nechtěly jsme se pouštět do intepretací, chtěly jsme holky spíše pozorovat, zkoumat jak spolu sní nebo jak pochybují v tichu svých (skutečných) pokojů. Camille a její kamarádky jsou ve věku, kdy jim přijde život bezprostřední a věčný, kdy začínají přemýšlet o budoucnosti a kdy si začínají vytvářet ke svému tělu určitý vztah… Chtěly jsme vyprávět příběh přátelství a ženství zároveň vážně (na dívky a jejich sny, na které samy nestačí, se díváme především melancholicky) i vesele. Protože roky dospívání takové přesně jsou – zoufalství střídá výbuch smíchu během několika vteřin, stačí, když je jeden z kamarádů stále po tvém boku.“
S Molièrem na kole
V našich kinech od 16. ledna
„Ubohý hlupáku, pořád si myslíš, že bys měl mluvit pravdivě? Pravda je jen tvoje šílenství!“ – Tyto a další repliky z Molièrova Misantropa se staly předlohou snímku francouzského režiséra Philippe Le Guay. Přitom námět na svůj film získal při setkání se svým dlouholetým přítelem Fabricem Luchinim. Při společné procházce začal Luchini citovat právě texty s Misantropa.
„Každé ráno pracuji na Misantropovi,“ říká Luchini o své zálibě v této divadelní hře. „Ten text ve mně vyvolává obdiv a zároveň je pro mě hádankou, a tak na něj musím myslet na každém kroku. Fascinuje mě inteligence Filinta, společenského člověka, který je na svůj věk adolescenta až příliš vyspělý. Pochopil, že chytrá mysl se může rozvíjet, jen když je maskovaná. A to v Nietzschově pojetí masky.“
Oba přátelé začali rozvíjet námět Molièrovy hry a hovořili o jeho možném zakomponování do připravovaného filmu. Jak říká Philippe Le Guay, každý z nás se může poznat v postavě Alcesta nebo Filinta: „Vedli jsme spolu nekonečné diskuse o lidech a o nás dvou. On tvrdí, že šlechetnost neexistuje a každý si hledí jen svých zájmů a problémů. A já hraji roli naivky, který se dívá na svět skrz růžové brýle. Zastávám altruismus a starání se o druhé. Vedli jsme dlouhé rozpravy o lidském chování. Fabrice je pragmatik a já jsem shovívavý. Myslí si, že moje shovívavost je jen maska, kterou nosím, abych polichotil svému egu. Možná se až tak moc nemýlí.“
Zdroj: tz Film Europe
