Hudebně-taneční projekt Ángel, del Blanco al Negro / Anděl mezi černou a bílou přinese podmanivé pohybové spojení lásky i nenávisti, přetlaky prudkých emocí, vyklepávané v ďábelském staccatu špiček bot či zachycené lusknutím prstů, andělsky mírná gesta i strhující pohyby ještě před chvílí takřka nehybného těla.
Minimalistická výprava, využívající střídmě světel a kontrastu dvou základních barev z názvu projektu, umožní publiku koncentrovat se výhradně na zážitek tance, rytmu a hudby. Ta neotřelým a fascinujícím způsobem kloubí čistou tradici andaluského flamenca s vyjadřovacími prostředky současného hudebního světa.
Pro svůj sólový projekt si Ángel Muñoz, častý spolupracovník legendárních kytaristů Paco Peñi a Víctora Monge zvaného ‘Serranito’ či tanečnice a choreografky Maríi Pagés, zvolil téma, které rezonuje s jeho jménem. Anděl mezi černou a bílou je představení, které uchvacuje tématem anděla - muže, nositele poselství, anděla strážného i padlého. Slibuje nezapomenutelné setkání s temperamentem, který dokáže z napjatých lan vášněmi a emocemi nabitého tance a hudby vystavit most mezi minulostí a současností, hloubkou i rychlým proudem, černou a bílou stranou hledání lásky i smyslu života.
V sestavě Ángelových hudebních a pódiových spolupracovníků najdeme vedle dvou vynikajících cantaores (zpěváků flamenca), kytaristy a perkusisty také hráče na saxofon, klarinet, flétnu a harmoniku i tvůrce elektronické hudby.
Videopozvánka je k dispozici zde.
Muñozův Ángel, del Blanco al Negro se představí v pražském Divadle ABC 16. dubna od 20 hodin.
Rozhovor Ángelem Muñozem
1) Co vás přivedlo k tanci, respektive k flamenku?
K flamenku mě přivedla tradice, kterou v Andaluzii najdete všude, aniž byste si to uvědomovali. Moji rodiče jsou navíc vášniví příznivci flamenka, pravidelně chodili na koncerty a festivaly a nás vždycky brali s sebou. Flamenco se ve mně postupně zakořenilo natolik, že už ze mě nikdy nevymizí. A ani bych mu to nedovolil.
2) Sledujete vývoj flamenca? V čem se podle vás za posledních 20 let změnilo?
Samozřejmě že ho sleduji, ale ve skutečnosti jsme to my, kdo se vyvíjíme a snažíme se překračovat nové a nové hranice. Flamenco nám slouží jako cestovní pas, i když je a nadále zůstane flamenkem. Rozdíl je pouze v tom, jak s ním pracujeme.
3) V čem se liší současné flamenco od filmů C. Saury (Carmen, El Amor Brujo, Bodas de Sangre), které jsou v ČR velmi známé a pro velkou část populace představují jeho synonymum?
Saurovo zpracování bylo a bude vždycky úplně jiné než všechno ostatní. U sebe vidím, že mé podání flamenka v mnoha směrech postrádá na pravdivosti – naštěstí ne úplně ve všem.
4) Zakomponoval jste do představení Ángel, del Blanco al Negro i jiné taneční prvky nebo mají diváci očekávat „tradiční“ flamenco?
Ve svém představení nepředvádím různé taneční styly. Rozdílné je však pojetí každé jeho části. Ale víc než kdy předtím jsem to především já, kdo zosobňuje tradiční flamenco jako takové, s odkazem k mistrům, kteří se objevují v Saurovi (např. Antonio Gades, o Manolete, Güito). Všechny jeho části spojuje to, že do každé vteřiny, kterou strávím na jevišti, vkládám celou svoji duši.
5) Proč jste se rozhodl pro sólový taneční projekt?
Byl to návrh mého manažera a já si řekl, proč to nezkusit. Vždycky tančím v páru nebo ve skupině s velmi dobrými tanečníky a tanečnicemi. Byla to pro mě výzva a zároveň možnost vyjádřit všechny formy, které v tanci cítím.
6) V čem vám sólové představení dává svobodu a v čem vás omezuje?
Svobodu mi dává veškerou, omezení žádná.
7) Co znamená flamenco pro současné Španěly?
Pro mě stále znamená totéž jako v mých začátcích. Cosi jako kapesník, do kterého jsem si utíral slzy, dvorek, na kterém jsem si hrával, místo, kde jsem o samotě přemýšlel... flamenco pro mě znamená život jako takový, ke kterému samozřejmě patří i moje žena a dcery. I díky nim flamenco cítím, tak jak ho cítím a tím víc si ho užívám.
Ptala se Silvie Marková
Zdroj: tz
