Je to poprvé, co se animovaný příběh odehrává pomocí neživých předmětů. Můžete namítnout, že hrdinové Toy story také v rálném světě nežijí, ale děti vidí hračky živé jaksi automaticky anebo je tak alespoň vidět chtějí.
I já jsem chtěla animovaná autíčka ve zhruba dvouhodinovém filmu vidět živoucí a věřit jim, že mají radost, smutek anebo se právě zamilovala, ale notně jsem se u toho potrápila.
Závodní červené auto Blesk Mc Queen, které má svůj nablýskaný team a bohatého sponzora, se ztratí cestou na velkolepý šampionát Zlatý píst. Na route 66 se dostane mezi obyvatele zapadlé vesnice a navazuje tam přátelství se „staršími typy aut“. Čím jsou zaprášenější, tím ryzejší srdce jim bijí pod kapotou. Lidé, totiž auta, ze zapadákova teprve otevřou superrychlému autíčku oči. V životě není důležité být první za cílovou páskou, jde o to, jak k ní dojít.
A celý závěr příběhu všem divákům dokáže, že to Blesk Mc Queen díky lidem se zapadákova pochopil. Škoda jen, že jim to došlo už v půlce příběhu...
V materiálech o tomto filmu se nešetří superlativy, tvorba snímku si vyžádala ty nejlepší odborníky a nejmodernější technické fígle.
Nutnost přidat odrazy okolního prostředí v podstatě do každého záběru také výrazně zvýšila časové nároky na technickou realizaci celého projektu. Průměrný čas na spočítání jediného políčka filmu se vyšplhal na 17 hodin. I přesto, že filmaři využili 3 000 navzájem propojených počítačů, které pracovaly s až 4x výkonnějšími procesory než stroje, na nichž vznikl film Úžasňákovi, zabralo vyrenderování jediné sekundy filmu několik dní.
Animované filmy posledních let, jakými jsou například zmínění Úžasňákovi, Doba ledová nebo Shrek, jsou pěkným a oddychovým pokoukáním i pro dospělé. Hlavně proto, že jejich příběhy nejsou tolik průhledné a než se doberou svých pohádkových happyendů, přece jen se v nich něco překvapivého děje. Mnohdy je to „něco“ vtipné i pro dospělé, což je, soudě dle úspěšnosti této vlny animovaných filmů posledních let, velmi důležitým a možná i nepostradatelným aspektem.
Auta jsou skvěle zanimovaná a na rozličných pozadích obrazů je znát, že film vytvořili zkušení odborníci. Například samotná závodiště sportovních aut jsou velkolepá. Na ochozech a tribunách jsou tisíce malých fandících aut a atmosféra velkých cen na diváka přímo dýchá. Ohledně technické stránky věci by nemohl mít výhrady ani ten největší odpůrce Disneyovských snímků. Jde spíš o to, zda dává přednost příběhu nebo jeho zpracování.
K dobrému se také musí přičíst, že se každému autu podařilo vtisknout osobitý charakter. Vystupují zde traktory, kombajny, které si jen tak po svém hučí, a pak například také malý Fiat mluvící s italským přízvukem, nebo přátelský, zubatý hipík. Většina kapot však diváka místy až oslepuje a celé je to tak nějak po americku dokonalé.
Pochybuji ale, že to bude divákovi stačit - a to teď myslím toho dětského, bohatou reklamou nalákaného.
Bude předem vědět, jak to celé dopadne, ale s Coca Colou a plným kelímkem pop cornu to snad do cíle dotáhne...
O dabingu k tomuto filmu jsme na FiftyFifty.cz již psali:
Autíčko s hlasem Bolka Polívky
Auta (Car´s)
Režie: John Lasseter
Námět: John Lasseter, Joe Ranft a Jorgen Klubien
Scénář: Dan Fogelman, John Lasseter, Joe Ranft, Kiel Murray, Phil Lorin a Jorgen Klubien
Hudba: Randy Newman
V českém znění:
Blesk McQueen - Richard Krajčo
Sally - Kateřina Brožová
Ramone - Vladimír Brabec
Šerif - Bolek Polívka
Burák - Petr Novotný
Luigi - Jiří Prager
Fillmore - Jiří Macháček
Doktor Hudson - Jan Teplý
Premiéra: 13.7.2006
Oficiální stránka filmu
Kde dávají v kinech
Auta v americkém stylu
13.07.2006
Auta mluví, smějí se a dýchají každou částí své kapoty. Mrkají čelním sklem a šklebí se přední maskou. Když jim ve výrazu něco chybí, nabídnou k pohledu svou boční linii a natočí přední kola. V novém filmu studia Pixar dělají vše jako obvyklejší postavy z pohádek. Ale jsou příliš nablýskaná, a průhledná k tomu...
Autor: Jindřiška Kleknerová