Autorská práva za prázdné CD! Je to normální?

FiftyFifty, společenský magazín.
Autorská práva za prázdné CD! Je to normální? na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Autorská práva za prázdné CD! Je to normální?

FiftyFifty
Share

Autorská práva za prázdné CD! Je to normální?

Každý z nás si občas koupí krabici s prázdnými CD nebo DVD. Zdá se jako holý nesmysl za tyto čisté nosiče platit autorské poplatky, ale je to tak. Organizace OSA je pak spravedlivě rozdělí mezi umělce, jejichž dílo byste si eventuelně mohli vypálit.

Dokážu pochopit nutnost organizace jako je Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním (dále jen OSA). Je určitě důležité, aby se někdo staral o autorská práva umělců, ať už to jsou hudební skladatelé, textaři, spisovatelé, scenáristé, filmové společnosti nebo malíři. Co mi ale přijde minimálně zarážející je vyhláška Ministerstva kultury, která stanovuje paušální poplatky, takzvanou náhradní odměnu za nenahrané nosiče, při koupi nenahraného nosiče nebo přístroje k zhotovování rozmnoženin. Tato vyhláška tedy přisuzuje OSA právo ukrajovat si svůj díl z každého prodaného, podotýkám, že prázdného CD nebo DVD, ale taky z pevných disků, přenosných disků, DVD nebo video rekordérů, vypalovaček, I-Podu a dokonce i tiskáren. Mají k tomu, jak sami říkají, své důvody. Autorský zákon totiž ve své dobré vůli nezakazuje, jak sám říká: vytvořit si rozmnoženinu díla pro svou vlastní potřebu, například vypálení CD. OSA tak považuje za spravedlivou kompenzaci vymáhat náhradní odměny za obchodování s nosiči a přístroji vytvořenými pro tyto účely. Vytvořit si rozmnoženinu díla ale neznamená legálně si stahovat a následně vypalovat originální hudební alba, filmy nebo si tisknout knihy. Jediné co můžete, je vytvořit si kopii vámi již zakoupeného díla, a to jen sám pro sebe a své účely, nebo si zálohovat svá vlastní data. Díky této “úlevě“ musí ale každý zákazník zaplatit i potenciální autorská práva z díla, které eventuelně může být takovýmto nosičem nebo přístrojem právně poškozeno.

Přes všechny právní kličky, výmluvy a důvody mi ale stejně přijde docela zvláštní, platit několik procent z ceny navíc za autorská práva k dílu, které vůbec neexistuje. Chcete si například vypálit své prázdninové fotky z dovolené, což je čistě soukromá a nekomerční záležitost, ale stejně musíte zaplatit OSA za autorská práva z díla, které jste si na CD místo fotek mohli vypálit. Chcete si potisknout DVD s vaším domácím videem? Zaplatíte za to OSA, protože to mohl být potisk originálního nosiče. Babička, která svému vnukovi koupí k narozeninám MP3 přehrávač, který si tak přál, musí zaplatit nesmyslný poplatek za autorská práva, protože její vnuk je automaticky považován za potencionálního zloděje. Bohužel je to tak. OSA v nás všech vidí jen potencionální zloděje. Neptá se, kdo je a kdo ne. Když vinu, tak kolektivní. Brání se tím, že jsou tyto poplatky za nic celoevropskou praxí, což není pravda. Navíc, vyvstává otázka, co s vydavateli, kteří své nosiče opatřují ochranou proti kopírování. Dá se říct, že tímto porušují naši svobodu, moct si cokoli zkopírovat pro svou vlastní potřebu. Přinejmenším by logicky neměli mít nárok na náhradní odměny, které byly zavedeny právě z důvodu svobodného vytváření kopií k vlastnímu užití.

Díky nedávné novele vyhlášky o paušálních poplatcích dnes už neexistuje žádný výrobek pracující se zapisováním nebo přepisováním médií, při jehož koupi byste neplatili desátek společnosti OSA. Někomu připadá nesmyslné platit například za likvidaci elektrospotřebiče již při jeho koupi. I když se to leckomu může zdát zbytečné, má to svoje opodstatnění a logický důvod. K likvidaci musí jednou určitě dojít a je lepší vybrat peníze předem a mít to z krku, než pak sledovat rodící se černé skládky. Má ale nějaké logické zdůvodnění, když platíte za něco, co si nekoupíte? Připomíná mi to nedávné kauzy, kdy společnost OSA vybírala nemalé částky za veřejné vystoupení roztomilých dětí v krojích, zpívajících lidové písně na nejrůznějších slavnostech měst a vesnic. Kdo nezaplatil, měl smůlu a vystoupit nesměl. Přitom je obecně známé, že autoři lidových písní jsou anonymní, a že lidovky jsou jakési kulturní dědictví patřící nám všem. Ani to však OSA nezastavilo od toho, aby vybrali svou daň za autorská práva. S anonymitou autora si nikdo hlavu nelámal.

Napadá mě otázka: Kde až to skonči? Budeme jednou platit OSA za propisky jen proto, že si s nimi lze zapsat text písně? Je to směšné jako bolševická daň z luxusu. Nejhorší na tom všem je ten ohromný pocit bezmoci s tím něco udělat. Třeba jednou budeme platit desátky i ze vzduchu nebo z pohledu na zasněženou krajinu. V tom případě už bude OSA ten nejmenší problém.






© 2005 – 2019 FiftyFifty.cz