V roce 1894 na Madagaskaru onemocněl jeden z vážených a obávaných věštců Rainisoalambo a s ním i celá jeho rodina. Kouzla a zaříkávání nepomáhala. V nejtěžším okamžiku se prý věštci zjevila bíle oděná postava, která ho vyzvala, aby zanechal víry v amulety a věštby a obrátil se k jedinému bohu. Rainisoalambo poslechl a následujícího dne byl uzdraven.
NOVÁ CÍRKEV
Z věštce se stal kazatel a zakladatel církve, která byla přičleněna k evangelické Reformované církvi. Jejím centrem se v roce 1902 stalo městečko Soatanana, kde k údajnému zázračnému uzdravení došlo. Rainisoalambo vyškolil řadu následníků, mezi nimiž se rozlišovali apoštolové a pastýři. V obou případech šlo o potulné kazatele, kteří přiváděli obyvatele Madagaskaru na křesťanskou víru. Apoštolové procházeli ostrovem a získávali nové přívržence, pastýři měli za úkol se o ně postarat.
Víra se začala rychle šířit a měnit život ve vesnicích. V některých byly zřízeny ekonomicky soběstačné komunity, zvané toby, napodobující prvotní církve, kde všechen majetek členů byl společný.
CESTOU VÍRY
Po více než sto letech je učení Rainisoalamba stále živé. Církev, která od něho odvozuje svůj původ, nese název Církev probuzení. Dnes ji tvoří sedm set sborů rozmístěných po celém Madagaskaru. Podobně jako jiné evangelické církve se hlásí k učení Martina Luthera a patří k fundamentalisticky orientovaným směrům, které kladou důraz na doslovný výklad bible. Navenek se její členové poznají podle prostého oděvu bílé barvy, symbolu čistoty. Oblékají se tak muži, ženy i děti. Odtud název Bílí pastýři.
Biblické příkazy obsažené zejména v Novém zákoně berou velmi vážně. Každý návštěvník, který zavítá do vesnice obývané členy Církve probuzení, si může nechat v souladu s biblickou tradicí umýt nohy. Muži i ženy se usilovně modlí za nemocné a vkládají na ně ruce, aby dosáhli jejich uzdravení.
EXORCISMUS
Stejně jako v jiných protestantských církvích na Madagaskaru, i v Církvi probuzení se provozuje exorcismus – vymýtání démonů. Exorcisté jsou ke své činnosti speciálně školeni a jejich počet jde do desítek. Pocházejí ze všech etnických skupin a společenských vrstev a jsou mezi nimi muži i ženy. Věří, že všechna onemocnění pocházejí od satana a je tedy možné je vymýtáním démonů odstranit. Exorcisté pracují zpravidla v tříčlenných skupinách, aby si jednotlivec nemohl přisvojit zásluhy o uzdravení a nepropadl pýše.
JAK ŽIJÍ
Bílí pastýři věnují velkou pozornost výchově dětí. Vedou střední školu, kam chodí jak děti členů církve, tak děti ostatních obyvatel ostrova. Za studium se platí nevysoké částky, členové církve jsou zvýhodněni. Vyučující pracují za minimální odměnu a majetek sdílejí s ostatními. Stejně skromný výdělek má i lékař, porodní asistentka a ženy, které se starají o vdovy a sirotky. Určité prostředky komunita získává provozováním obchodu se zbožím všeho druhu a prodejem oleje z aksamitníku (afrikánu).
Živobytí si členové církve zajišťují pěstováním rýže na zavlažovaných polích. Sklizenou rýži ženy na slunci usuší a podává se s ovocem nebo zeleninou. Jiné požitky tohoto světa jsou pro Bílé pastýře zapovězeny.
Zdroj: 100+1
