Casanova v lázních

Náhodné setkání mladého zamilovaného páru Aniny a Andrey s proslulým dobrodruhem podrobí jejich vztah těžké zkoušce. O tom, jak to taky mezi mužem a ženou chodí, se za jednu noc dozvědí víc, než možná na začátku chtěli.
Rychlá, překotná, zdánlivě lehkonohá hříčka o ztracené cti, nevěře, kterou nelze vzít zpátky, pošramocených ideálech a tasených kordech.
Jsou potmě všechny ženy stejné a bolí náhodná nevěra méně než ta plánovaná? 

Arthur Schnitzler
Rakouský lékař, dramatik, prozaik a básník (15. 5. 1862 – 21. 10. 1931). Pro lékařské povolání se spontánně nerozhodl, přesto nakonec výrazně ovlivnilo charakter jeho literární tvorby. Vedle vlastních zážitků uplatňoval znalosti lidské psychologie a společenských souvislostí složité doby konce století. Patřil k tzv. „vídeňské moderně“, jejímiž představiteli byli vedle něj např. Hugo von Hofmannsthal, Peter Altenberg, Hermann Bahr nebo Richard Beer-Hofmann. Byl mistrem psychologického dramatu a psychologické povídky, jako první v německy psané literatuře použil techniku vnitřního monologu.  
Napsal přes třicet divadelních her, z nichž nejznámější jsou: Anatol, Milkování (Liebelei), Rej (Der Riegen), Zelený papoušek (Der grüne Kakadu), Duše – krajina širá (Das weite Land), Profesor Bernhardi. Významné místo v německy psané literatuře zaujímají také jeho novely Poručík Gustík (Leutnant Gustl), Slečna Elsa (Fräulein Elsa), Snová novela (Traumnovelle), Útěk do temnoty (Flucht in die Finsternis). Psal i básně a eseje, v roce 1969 byla uveřejněna jeho biografická kniha Mládí ve Vídni (Eine jugend in Wien). Po celý život až do své smrti v roce 1931 si psal podrobný deník, který v letech 1981-1999 vydala Rakouská akademie věd.

Schnitzler a Casanova
Už ve hrách Anatol, Rej nebo Milkování vystihl Schnitzler výborně vídeňské Casanovovy následovníky, kteří po vzoru nedostižného mistra vyznávali nezávaznou milostnou hru a absolutní nezávislost. Bez moralizování ukazoval na meze poživačného epikureismu na konci habsburského věku, který jistě připomínal společenskou atmosféru v Casanovově době v předvečer Velké francouzské revoluce.
Historickému Casanovovi věnoval Arthur Schnitzler dvě rozdílná díla – román Casanovův návrat do vlasti (Casanovas Heimfahrt, 1918) a veršovanou komedii Sestry aneb Casanova ve Spa (Die Schwestern oder Casanova in Spa, 1919), kterou Švandovo divadlo uvádí pod názvem Casanova v lázních v pražské premiéře.

Casanova v lázních je hrou o různých podobách věrnosti. Téma „nevěry“ totiž Arthur Schnitzler nepojímá úzce pouze ve smyslu nevěry partnerské, ale snad každou stránkou své hry se ptá, co znamená „být věrný sám sobě“. Největším vývojem v tomto smyslu prochází vztah uprchlých milenců Aniny a Andrey - rezolutní prohlášení jsou vzápětí popírána. Nakolik známe svého partnera? Víme, s kým žijeme?

Casanova pak musí ve hře dostát především své pověsti. A Schnitzler od začátku naznačuje, že čtyřicetiletý dobrodruh s ní pomalu začíná mít potíže. V Pamětech se dočteme, že právě v tomhle věku si Casanova musel přiznat, že stárne - ženy už zřídkakdy upoutal jeho zjev, jeho mladší sokové k němu začínali ztrácet respekt. Hned v úvodním dialogu se dozvíme, že včera neměl štěstí v kartách, jen o něco málo později nás Flaminie zpraví o tom, že Casanova dostal před třemi dny košem od tanečnice Terezy. Schnitzler si pohrává s naším očekáváním. To že má být onen slavný svůdce? Jeden nezdar za druhým?

Neztratit tvář, udržet budované zdání, na kterém je přímo závislá moje existence, to je velké téma společné všem postavám Schnitzlerovy komedie. A je taky vděčným materiálem pro herce, kteří mohou pobavenému divákovi ukázat, že pod krajkami dobových kostýmů jsou živí lidé, kteří se od Casanovových (ani Schnitzlerových) časů tolik nezměnili.

Vyznání režiséra Radovana Lipuse autorovi
„Arthur Schnitzler? Vědoucí lékař vídeňského stesku. Dobře znal světla premiér i pogrom bez potlesku. Diagnostik emocí víc než minuciozní. Mnohá láska u něj v poledne dychtivě vzplane a o půlnoci trapně do ztracena dozní. Autor můj dávno milený, ctěný i  čtený. Od půlky osmdesátých let jsem do něj zapeklitě zapletený. Udatný Kasián s Vlado Štanclem ještě na DAMU. Poručík Gustík v Řeznické. Zraněná ješitnost lampasáka, která mu nedá víc, než umolousaně bloudit noční Vídní. Anatol. Medardus. Profesor Bernhardi. Všichni jsme velkolepí, nicotní i bídní. Slečna Elsa stůl osamoceně prostírá. Casanova se vrací z lázní do vlasti. Cestou do šíra - umírat. Arthur Schnitzler – vídeňský melancholik s dokořán otevřenýma očima. Před ním celá nekonečná lidská duše – neznámá pevnina.“


Casanova v lázních
Autor: Arthur Schnizler
premiéra 11. září 2009 ve Velkém sále Švandova divadla
Hrají: Kamil Halbich, Jan Meduna, j.h., Eva Leimbergrová, Klára Cibulková, Luboš P. Veselý, Stanislav Šárský, Jan Hofman, j.h. a Natálie Řehořová, j.h.
Překlad: Vojtěch Jestřáb
režie: Radovan Lipus
scéna: David Bazika
kostýmy: Eva Kotková
hudba: Pavel Helebrand
dramaturgie: Renata Venclová


 „Casanova: Věrnost je v návratu, ať už odkudkoliv.
Andrea: Vy že jste filozof? Jste demagog.
Casanova: Proto se taky v životě málokdy spletu.“
(citát ze hry)

Zdroj: tz