Pořídit si dnes sbírku hudby nebo filmů není jednoduché. Stačí několik let a záznamové nosiče zastarají. Nahradí je jiné, které pojmou více informací, umožní kvalitnější záznam a snadnější obsluhu. Videokazety VHS byly vystřídány disky DVD, které jsou ale nyní ohroženy nástupem formátů HD DVD a Blu-ray. Jde o disky třetí generace, které umožní uložit patnáct nebo až šedesát gigabytů dat. I jim už ale zvoní hrana. Nastupuje čtvrtá generace záznamových médií, která nese název HVD – Holographic Versatile Disc neboli holografický všestranný disk.
TROJROZMĚRNÝ ZÁZNAM
Holografický disk se částečně podobá současným CD a DVD a částečně se od nich liší. Ke čtení HVD se využívá laserový paprsek, a data jsou proto ukládána v takové podobě, aby je paprsek dokázal zachytit. Průměr je jen o jeden centimetr větší než u klasických CD a DVD, 130 milimetrů oproti 120. Tloušťka je o dva milimetry větší, dosahuje 3,5 milimetru. První generace HVD by měla pojmout 300 gigabytů, tedy asi tolik, jako šedesát obyčejných DVD nebo dvanáct disků Blu-ray. Další generace poskytnou ještě mnohem větší kapacitu. V roce 2012 se počítá s kapacitou 1,6 terabytu, tedy 1600 gigabytů. Jediný disk by stačil k záznamu několika měsíců televizního vysílání ve vysokém rozlišení. Později se očekává ještě další zlepšení až na sto terabytů.
Jak vlastně HVD funguje? Data se zapisují do záznamové vrstvy ve třech rozměrech a výsledkem je proto nikoli plošný, ale prostorový záznam. V každém místě záznamové vrstvy může být uloženo několikanásobně více údajů, protože záznam vzniká a je čten laserovým paprskem v několika úrovních. Čtení je velmi rychlé, protože paprsek prochází celým diskem a záznam může být dekódován ve všech úrovních najednou.
HLEDÁ SE STANDARD
Holografické disky a zařízení pro zápis a přehrávání již byly uvedeny na trh. Čtecí a záznamové zařízení stojí osmnáct tisíc dolarů, jeden disk vyjde na sto osmdesát dolarů. Protože systém HVD je určen především pro spotřebitele, dá se očekávat, že v následujících pěti letech budou ceny rychle klesat.
Dříve, než dojde k masovému rozšíření HVD disků, bude třeba vyřešit problém jednotného standardu podobně jako v minulosti u videokazet a DVD včetně disků s vysokým rozlišením. Holografické disky vyvíjejí tři velké společnosti, z nichž každá přistupuje k záznamu a čtení dat trochu jinak. Přední místo ve vývoji HVD patří společnosti InPhase Technologies se sídlem v Longmontu v Coloradu. V jejich zařízeních nedochází k rychlému otáčení disku jako u současných DVD a CD mechanik. Místo toho se na v klidu stojící disk zaměřuje laserový paprsek, který přečte veškeré záznamové vrstvy v daném místě. Pak se disk pootočí asi o jeden milimetr a proces pokračuje. Konkurenční firma DCE Aprilis z Massachusetts sází naopak na nepřetržitě se otáčející disk, japonská společnost Optware zvolila zcela nehybný disk.
HORNÍ LIMIT
Současný stav vývoje holografických disků již umožňuje jejich nasazení všude tam, kde je třeba uchovávat velké množství dat, tedy při podnikání i ve veřejné správě. Hlavní výhodou HVD je dlouhá životnost na rozdíl od magnetických nosičů i současných optických médií. Magnetické pásky se například musí opětovně nahrávat každých pět až sedm let. Záznam, který nyní nabízí společnost InPhase, by měl podle výrobce vydržet přinejmenším padesát let. Zásluhu na tom má polymerový materiál, z něhož se disky vyrábějí. I holografický záznam má však svůj strop. Současný stav umožňuje vyrobit disky s kapacitou nejvýše sedmnáct terabytů. Má-li se schopnost ukládat data zvýšit, bude třeba použít zařízení typu SSD (Solid State Drive). Funkcí se podobají běžným USB přívěskům, mají však mnohem větší kapacitu. Pracují velmi rychle a na rozdíl od současných pevných disků se obejdou bez jakýchkoli pohyblivých částí. SSD disky jsou odolné proti otřesům, a proto se používají především v mobilních elektronických zařízeních. Jejich nevýhodou je prozatím vysoká cena, která však bude postupem času klesat.
ATOMOVÁ PAMĚŤ
Pevná paměťová zařízení mají to nejlepší stále před sebou. V loňském roce prokázali pracovníci IBM, že je možné manipulovat s energetickými stavy subatomárních částic tak, aby sloužily k ukládání dat. K praktickému využití tohoto poznatku je ještě daleko, ale možnosti využití jsou ohromující. Kapesní přehrávač typu iPod by mohl pojmout na třicet tisíc filmů. Jiné přístupy k ukládání dat počítají s vysokorychlostními přenosy, které částečně nahradí všechna paměťová média. Data, například fotoalba, budou od uživatelů přenášena ke vzdáleným specializovaným zařízením na ukládání informací. Uživatelům by tak jednou provždy odpadla starost, zda nosič, který si vyberou k vytvoření své sbírky filmů nebo hudby, nebude za pár let muzejním exponátem.
NEJBĚŽNĚJŠÍ NOSIČE
Magnetofonové pásky
Vyvinuty v roce 1929, používají se od počátku třicátých let. Jejich prodej rok od roku klesá, většina obchodů je již nenabízí.
Diskety
Vyvinuty v roce 1972, od poloviny devadesátých let vytlačovány CD a DVD disky a paměťovými zařízeními. Od roku 2003 velcí výrobci počítačů přestávají nabízet disketové jednotky.
Videokazety
Vyvinuty v roce 1951, od roku 2003 vytlačovány disky DVD. Videorekordéry se v omezené míře prodávají dodnes.
CD
Kompaktní disk byl vyvinut v roce 1982. Prodej hudebních nosičů rok od roku klesá, nahrazuje jej prodej hudby on-line. Přestanou se používat okolo roku 2011.
USB přívěsky
Vyvinuty v roce 1998, jejich kapacita rok od roku roste. Technologie má nejlepší léta ještě před sebou.
Blu-ray a HD-DVD disky
Vyvinuty v roce 2003, přestanou se používat asi okolo roku 2014. Mají větší kapacitu než současná DVD, ale pro záznam filmů ve vysokém rozlišení zřejmě brzy nebudou stačit.
Zdroj: 100+1
