Nicméně, na co při cestách za hranice nezapomenout? Z veterinární legislativy pro účely neobchodních přesunů, tj. v případě cestování v rámci EU, vyplývá, že pes musí být označen mikročipem, který musí splňovat normy ISO 11784 nebo 11785; označení tetováním je uznáváno, pokud je jasně čitelné a bylo prokazatelně provedeno před 3. červencem 2011, a musí být provázen pasem!
Musí mít platné očkování proti vzteklině potvrzené v pasu, při očkování musí být pes již označen, (pes se musí znovu přeočkovat proti vzteklině i v případě, že je již v imunitě, ale není označen a kvůli plánované cestě do zahraničí se nově musí dooznačit - platným se v tomto případě očkování proti vzteklině stává po 21 dnech.). Velká Británie, Irsko, Malta a Finsko požadují 120 - 24 hodin před vstupem ošetření proti echinokokóze, tj. odčervení. Účinnou látkou musí být praziquantel, v pase musí být zaznamenán podaný lék, výrobce, dávka léku, datum a hodina aplikace. Toto musí veterinární lékař potvrdit do pasu razítkem a podpisem. Pes nesmí být určen k prodeji a musí být doprovázen svým majitelem.
Ale pozor: V jednotlivých státech EU jsou různě nastaveny požadavky týkající se určitých plemen psů. Je potřeba si tyto informace ověřit u veterinárních autorit dotyčných zemí, popřípadě vyslanectví.
Při cestách mimo EU je třeba se informovat dotyčné země (veterinární autority, ambasády), to znamená požádat o sdělení podmínek pro vstup se psem do dotyčné země. V případě zpětného návratu se psem ze zemí mimo EU jsou podmínky odlišné pro různé státy. Tyto země mimo EU jsou zařazeny do seznamů podle jejich nákazové situace, tj. dle rizika zavlečení vztekliny zpět do EU. Pro návrat psa z některých zemí je proto vyžadováno kromě očkování na vzteklinu i vyšetření krve na přítomnost protilátek proti původci vztekliny. Zařazení na seznamy jednotlivých zemí mimo EU se mění, protože i vzteklina, tak jako jiná infekční onemocnění, může být na území zavlečena. Proto je nutné mít vždy aktuální informace a čerpat z informací dostupných na webových stránkách Státní veterinární správy pod odkazem „Cestování se psy".
I v zemích EU existují rizika, se kterými je potřeba počítat zejména v těch jižních zemích, kde by pes mohl při kontaktu s místními psy „chytit“ nějaké exotické, u nás se nevyskytující onemocnění či parazity. Je třeba mít psa stále „ve své moci“ a nenechat jej se volně pohybovat.
Vždy je dobré se před plánovanou cestou poradit se s praktickým veterinárním lékařem a zvážit vakcinaci i proti nákazám, které nejsou povinné, jde například o psinku, parvovirózu, leptospirózu, hepatitidu, psincový kašel aj.
Prakticky totéž platí i v případě, že by se někdo rozhodl cestovat s kočkou. Povinné očkování je pouze proti vzteklině, ale lze je doporučit i v případě, že nikam mňoukalka necestuje. Z doporučených očkování lze zmínit zejména proti panleukopenii koček a kaliciviróze a herpesviróze koček.
A několik praktických rad na cestu: Asi opravdu nejproblematičtější může být samotná cesta v porovnání s pobytem na místě. Proto je vhodné doporučit vzít s sebou pro psa nějakou hračku, vodu, jeho misku, během cesty zastavovat, proběhnout se, nabídnout nápoj a cestu plánovat na večerní nebo ranní hodiny.
A nikdy nenechat psa v uzavřeném autě!!!
Kvůli skleníkovému efektu se prostor vozidla v krátké době přehřeje tak, že to může ohrozit život zvířete. V případě přehřátí chladit tlapky a podat nápoj, odraženou vodu. A to platí i pro kočku, ovšem s tím, že nechat proběhnout ji lze pouze na vodítku.
Zdroj: tz SVS
Autor: Josef Duben, tisk. mluvčí SVS
