Citron v Modeně

Kaplický vytvořil návrh, ale realizace se už nedočkal. Té se ujal architekt Andrea Morgante, který byl členem Kaplického studia Future Systems, ale v současné době má v Londýně už vlastní Shiro studio. Stavba muzea byla zahájena v dubnu 2009, dokončena by měla být koncem příštího roku.

Budova s výrazně futuristickými rysy má obloukové tvary, výrazně žlutou ocelovou střechu a hliníkové pásy žebrování, takže nejvíc připomíná chladič sportovního vozu. Deset světlíků rozptyluje stropní membránou do interiéru denní světlo. Mohutné skleněné horizontálně členěné vstupní průčelí připomíná masku některých vozů Ferrari. Část konstrukce drží kabely, které se používají u lodních plachet.

Projekt se během přípravy měnil. Původně to mělo být muzeum společnosti Maserati, a tak byla pro budovu zvolena modrá a pak dokonce červená barva. Když došlo k fúzi firem Maserati a Ferrari zvítězila žlutá barva, která je barvou Modeny i značky Ferrari.

Budova muzea sousedí s rodným domem Enza Ferrariho, zakladatele legendární automobilky na výrobu sportovních vozů Ferrari. Je to dvoupatrová historická budova ve tvaru L, která nyní prochází rekonstrukcí. Projekt je koncipován tak, že nová budova symbolicky chrání starší objekt. V muzeu budou vystaveny nejlepší automobily, které firma Ferrari vyrobila. Každý automobil tam bude mít svůj piedestal.

Navržený interiér muzea má zaoblené tvary, vyvýšené exponáty budou na bílé terakotové podlaze. Hlavní výstavní plocha bude ve dvou patrech směrem do podzemí. Nebude chybět restaurace, konferenční hala pro dvě stě lidí, projekční a studijní místnost.

Studio Future Systems navrhlo i rekonstrukci historické zděné budovy a urbanistické řešení okolí muzea. Investorem stavby je Nadace Enza Ferrariho. Bude se zřejmě snažit, aby muzeum bylo otevřeno k výročí Ferrariho narození, tedy 20. února 2011.

Jan Kaplický (1937 – 2009)
Představitel tzv. organické architektury, která se inspiruje přírodními tvary bez rovných čar a přímek. V Praze vystudoval Vysokou školu umělecko-průmyslovou. V roce 1968 emigroval do Anglie. Jeden čas byl zaměstnán v ateliéru Renza Piana a Richarda Rogerse a podílel se tam na projektu pařížského Centre Pompidou. Britské občanství získal v roce 1975, v roce 1979 založil S Davidem Nixonem studio Future Systems, kde Kaplický působil až do své smrti.

Jan Kaplický obdržel řadu ocenění, například prestižní britskou cenu za architekturu Stirling Prize za Mediální centrum na kriketovém stadionu v Londýně. Centrum připomíná periskop s výhledem na celé hřiště. Jde o poloskořepinovou budovu vyrobenou z hliníkových prefabrikátů. Každý díl o rozměrech 3 x 20 metrů váží šest tun. Centrum stojí na dvou betonových pilířích, v nichž jsou umístěna schodiště a výtahy. Přední část budovy je zasklena laminátovým tvrzeným sklem v úhlu 25 stupňů, aby se předešlo odleskům světla.  

K  významným a kontroverzním stavbám patří nákupní středisko sítě Selfridges v Birminghamu. Jednotlivé hliníkové tabule připevněné na skeletu odrážejí světlo, ale moderní stavba je v těsném sousedství novogotického kostela a obyvatelé si na ni dodnes nezvykli. K posledním projektům Jana Kaplického patří Kongresové a kulturní centrum Antonína Dvořáka v Českých Budějovicích a návrh Národní knihovny v Praze na Letné.
Kaplický přednášel na univerzitách ve Velké Británii, Francii a v Německu a vydal řadu knih. Jeho jedinou doménou nebyla architektura, ale navrhoval i předměty denní potřeby, lampy, bytové doplňky a ošacení.    

Zdroj: 100+1