Nejméně každý pátý uprchlík přežívá v rozestavěných domech bez elektřiny, vody a možnosti topení. Teploty přitom v noci padají k nule.
Člověk v tísni (ČvT) od podzimu pomohl 2322 vnitřním uprchlíkům a v současnosti distribuuje tým na místě další pomoc. Na okamžitou pomoc uvolnil celkem 1,9 milionu korun z humanitárního fondu Klubu přátel Člověka v tísni.
Strastiplný útěk přes pohoří Sindžár
„Šest dnů jsme bez jídla a pití strávili v horách. Bylo to během léta, takže jsme trpěli nesnesitelným horkem a mnoho lidí, kteří s námi uprchli, kvůli nedostatku vody zemřelo. Helikoptéry nám z vysoké výšky shazovaly zásoby, ale ty se často rozbily nebo jinak znehodnotily. Tak jsme jedli kořínky a listy, jen abychom měli něco v žaludku,“ popisuje útěk jednačtyřicetiletý Chálid Rašo Kásim, který spolu s rodinou prchnul ze Sindžáru v severoirácké provincii Ninive.
Chálidova rodina patří k etnicko-náboženské minoritě Jezídů. Kvůli odlišnému náboženství jsou cílem útoku radikálů z takzvaného Islámského státu. Pokud je extrémisté zadrží, mají na výběr buď konverzi k sunnitskému islámu, nebo smrt. Muži jsou pak nuceni bojovat v řadách radikálů a ženy jsou prodávány jako sexuální otrokyně. A tak když sousedé Chálida varovali, že se k městu blíží bojovníci, okamžitě vzal desetičlennou rodinu a utekli do Sindžárských hor. „Doma jsme nechali všechny naše věci, nic jsme s sebou nenesli, jen jsme utíkali do hor,“ vzpomíná Chálid. Sám nesl nemocnou manželku Lejlu, jedna ze sester nesla postiženého syna Kaniwara a soused pomáhal nemohoucí babičce.
Po šestidenním pobytu v horách se rodině za pomoci kurdských bojovníků a UNHCR podařilo přes Sýrii dostat do bezpečí iráckého Kurdistánu. Spolu s dalšími 28 000 běženců se uchýlili do města Šárija, kde obývají betonovou místnost v nedostavěné budově bez oken a dveří. „Až tady v Šáriji jsme dostali dvě matrace a dvě přikrývky. Každý měsíc také dostáváme příděly jídla,“ objasňuje Chálid s tím, že největším problémem je chlad a nejvíce by tak uvítal kamna a materiál na výplň oken. Rodina už se navíc nemá kam vrátit, protože radikálové jejich dům prodali. (Celý příběh Chálidovy rodiny čtěte zde)
Lidem pomáháme přečkat zimu
Podobné osudy mají i další uprchlíci. Člověk v tísni už loni v listopadu pomohl 200 běženeckým rodinám. „Lidem jsme poskytli matrace, fólie k izolaci obydlí nebo dřevěné desky a nářadí na instalaci materiálu. Nejzranitelnější lidé jako vdovy, sirotci, postižení, oběti sexuálního násilí nebo staří lidé navíc dostali finanční pomoc, za kterou nakupovali hlavně léky nebo věci pro děti,“ dodává Marie Skálová.
Nyní se distribuuje pomoc pro dalších 240 rodin z vesnic Pe-Bizne, Karuda, Badžid Barav a Badžid Miri. Ty dostávají zimní oblečení, matrace a deky, materiál na opravu provizorních obydlí, finanční pomoc ale především kamna a petrolej na topení. V Erbílu a Dohuku nyní působí tříčlenný zahraniční tým Člověka v tísni, který přímo na místě zjišťuje konkrétní potřeby uprchlíků.
Konflikt mezi iráckou armádou a bojovníky takzvaného Islámského státu postihl všech 18 iráckých provincií a má katastrofální humanitární následky. Podle oficiálních údajů OSN potřebovalo na konci roku 2014 více než 5,2 milionů lidí základní pomoc nezbytnou k přežití. Více než 3,6 milionu obyvatel v současnosti žije v oblastech pod kontrolou takzvaného Islámského státu a z nich 2,2 milionu potřebuje akutně humanitární pomoc. Nárůst násilí od ledna 2014 přitom z dalších 1,8 milionu lidí udělal uprchlíky ve vlastní zemi.
Zdroj: tz ČvT
Foto: Jan Pejřil, ČvT
