Konečnou metou je abstinence
Cílem substituční léčby je především pomoc pacientovi zbavit se nežádoucího chování spojeného s užíváním drogy a podpora v úsilí o návrat do běžného života. Většinou platí, že čím déle člověk bral návykovou látku a čím dříve začal, tím obtížnější pro něj bývá zvládání léčebného programu. Terapie by měla být vždy sestavována individuálně s ohledem na osobnost dotyčného a vzorce jeho drogového chování. Zejména u mladších uživatelů, které se podařilo dobře stabilizovat, je po určité době snaha o postupné vysazování účinné látky a dosažení plné abstinence. Jde-li o chronicky závislou osobu, bývá často úspěchem „pouhá“ náhrada drogy za substituci a zlepšení zdravotního stavu a sociální situace.
Společný boj
V začátcích léčby by měl pacient docházet na kontroly k lékaři předepisujícímu léky ideálně jednou týdně. Vždy je snaha zajistit, aby podání každé dávky proběhlo pod dohledem školené osoby, například v adiktologickém centru. Po stabilizaci stavu a navázání spolupráce je možné režim rozvolnit a domluvit se na schůzkách jednou měsíčně. Terapie by se nikdy neměla omezit na pouhé předepisování substituční látky, důležité je vždy propojení s celkovou péčí o tělesné a psychické zdraví. Do procesu by měl být zapojen i pacientův praktický lékař a ideálně též psycholog. Výhodné bývá domluvit se s pacientem na provádění namátkového testování hladin substituční látky v krvi.
Jiný směr
V případě, že léčba neprobíhá podle plánu sestaveného na základě předchozí dohody lékaře s pacientem, je vždy potřeba změna.
Tedy znovu zhodnotit, jestli byla vhodně zvolena substituční látka a zda je její dávkování optimální.
Dále je užitečné posílit péči o psychosociální zdraví pacienta – například navrhnout častější motivační schůzky s terapeutem nebo zajistit návštěvy vyškolených pracovníků v místě pacientova bydliště.
Vždy je potřeba s odvykajícím jedincem do detailů empaticky probrat, co může být důvodem pro nedodržování léčebného plánu a co vedlo ke snížení motivace v terapii pokračovat.
Je výhodné zjistit, za jakých okolností dotyčný nejčastěji vynechává lék. Pokud totiž látka tělu chybí po tři a více dní, hrozí riziko snížení tolerance organismu pro nastavenou dávku substituce a může snadno dojít k předávkování.
Objem látky je po přerušení léčby nutné vždy upravit. Vyřazení pacienta ze substitučního programu by mělo být až posledním a krajním řešením. Většinou naštěstí nebývá nutné.
Zdroj: Substituční léčba.cz
