Motto: Dnes se na celém světě bojuje o přírodní zdroje.
O to, kdo je získá, a kdo ne. (Mkono, náčelník rybářské vesnice)

Darwinova noční můra ukazuje dopad globalizace hospodářských trhů na domorodé africké obyvatelstvo. Zvláštní druh dravé ryby, nilský okoun, byl kdysi v 60. letech zkušebně vypuštěn do Viktoriina jezera. Z vědeckého experimentu se stala biologická katastrofa: okoun se přemnožil a vyhubil ostatní druhy ryb žijících v tamních vodách. Zatímco v 60. letech bylo jezero domovem asi čtyř set různých druhů ryb, na konci 90. let byl nilský okoun v podstatě jediným druhem, který ve Viktoriině jezeře žil. Na počátku byl vysazen s dobrými úmysly: zajistit místním lidem zdroj potravin, kterým kostnaté, chuťově nevýrazné původní druhy nemohly být. Oproti nim byl nilský okoun masitý, snadno se rozmnožoval a dorůstal až do délky dvou metrů. Nebývalý výskyt okounů roztočil ekonomický mechanismus, který namísto aby byl domorodému obyvatelstvu k užitku, udržuje místní lidi v bídě. Okouni zaujali evropské obchodníky a stali se výnosným předmětem podnikání.

Zatímco letadla z Afriky vozí do Evropské unie rybí maso prvotřídní kvality, domorodí Afričané žijí ze zkažených zbytků, trpí hlady a umírají na podvýživu. Co přiváží letadla z Evropy? „Nic, jsou prázdné,“ říkají místní. Piloti, kteří řídí tyto velké dopravní iljušiny ale vědí, co mají na palubě. Jsou to zbraně na podporu krutých občanských válek.

Tato letadla, která denně pendlují mezi Afrikou a Evropou, řídí bývalí vojenští letci Sovětské armády: Rusové a Ukrajinci. Někteří z nich se nezajímají o to, co kam vozí a jaké to muže mít následky, jiným je líto, že jsou zapojeni do takového řetězce. „Angolským dětem jsem přivezl z Evropy k Vánocům zbraně, evropským dětem jsem k Vánocům z jižní Afriky přivezl hroznové víno,“ říká jeden z pilotů. Všichni se však shodují: i my musíme nějak živit svoje rodiny, i my si potřebujeme vydělat. Tak uvažuje uprostřed světa bídy i Raphael, černošský hlídač Národního rybolovného institutu, který za celonoční směnu dostává plat jeden dolar. „Mnoho lidí doufá, že bude válka. Sloužit v armádě znamená mít hodně peněz,“ vysvětluje Raphael.

Rybářský průmysl přitáhl k jezeru řadu lidí z vnitrozemí. Opustili své původní domovy na venkově a přestěhovali se do městských slumů.

S růstem mezinárodního obchodu vzrostl také počet prostitutek. Jinou šanci k výdělku jim tamní ekonomika nenabízí. Sexuální promiskuita v této oblasti je však zvlášt nebezpečná. Na AIDS umírá v Tanzanii stále více obyvatel. Reverend místní kresťanské komunity ale říká: používání kondomů je hřích.

Na ulici rybářských měst žijí opuštěné děti: pohybují se ve skupinách, hledají potraviny a z kousku umělé hmoty vaří lepidlo, kterým se potom omamují.

Místní lidé tak stojí v nejnižším patře ekonomické pyramidy: ti štastnější loví ryby a pracují v továrnách, ostatním nezbývá než se živit zbytky ze skládek rybích kostí. Nejvýnosnější možností práce pro muže zůstává služba v armádě, pro dívky pak prostituce. „Být chudý je jako být starý“ stojí na dveřích jednoho z rybářských slumů.

---

Premiéra: 9.3. 2006
Scénář a režie: Hubert Sauper
Umělecká spolupráce: Sandor Rieder, Nick Flynn
Kamera: Hubert Sauper
Zvuk: Cosmas Antoniadis
Střih: Denise Vindevogel
Střih zvuku: Veronika Hlawatsch
Produkce: Edouard Mauriat, Antonin Svoboda, Martin Gschlacht, Barbara Albert, Hubert Toint, Hubert Sauper

---

„Mohl bych natočit stejný film v Sierra Leone, pouze místo ryb by zde šlo o diamanty, v Hondurasu o banány, v Líbii, Nigérii nebo Angole o ropu.“