"Ale, ale. To jsou jenom takový řečičky. Nebo by ses možná chvíli koukal, ale stejně myslel na sukýnku. A vůbec. Na procházce přece jsme, ne?"
"No jsme, ale nejsi už trošičku unavená Natálko? Kdybychom si tady někde trochu sedli, tak já bych se mohl koukat do těch tvých studánek."
"Líbí se ti moje oči? Babička měla taky takový."
"Líbí princezno, líbí. Všechno se mi líbí," zafuněl trochu Štěpán. Zastavil se a pokynul rukou před sebe.
"Tady si mám sednout? Vždyť budu zelená od trávy."
"Jo, tady, sedneme si klidně tady. Podívej. Takový hezký místečko. Můžeš si trochu odložit, Natálko. Jenom tak trochu. Stejně je dost horko, Natálko, nemyslíš?"
"Nech si toho, nebo půjdu domů," řekla Natálka.
"Jsi na mě zlá. Pořád jsi na mě zlá. A já jsem tě přitom chtěl vzít k nám na chatu, víš. Tam ti je tak krásně, Lucko," zasnil se Štěpán.
"Jaká Lucka?" vyjekla Natálka a začala se soukat zpátky do sukýnky. "Jaká Lucka? Já přece nejsem Lucka. Podvodníku jeden! Už bych ti to málem všechno uvěřila! Všichni jste stejný, úplně stejný," hudrovala a slzy měla na krajíčku.
"Ale Natálko, to je moje sestřenice, byla u nás teď dva dny a tak jsem si na to jméno zvykl. Sedni si přece." Zachraňoval Štěpán, co se dalo.
Natálka stála zády, ruce založené a neodpovídala.
"Pojď si přece sednout. Už nám to poznávání tak šlo. Už jsme si přece byli zase o kousek blíž. No tak. Pojď zpátky."
"Jenom jestli. Stejně jsi lhář. Ale docela milej. Někdy." Natálka si zase sedla, ale dívala se ještě trochu naštvaně.
"No vidíš. A ta sukýnka. Co s ní? Sundáme ji zase, né? Neškrtí tě trochu, jak tu sedíš?"
"No, trochu škrtí. Maličko…."
"A co to tričko Natálko?"
"Taky.."
"Ale copak to tu máme? Někdo se stydí?"
"Nech toho… Nebudu si lehat. Bude mě to kousat. A mravenci. Určitě tady jsou mravenci. Teta říkala, že po některých kousnutích člověk celej oteče. Nechci bejt oteklá."
"Prosim tě. Teta. Znáš tety. Ty toho napovídají. Ty se stydíš Natálko, dej ty ruce pryč. Neboj. Já se budu jenom dívat."
"Štěpáne, ty se díváš rukama."
"Tak já ti tam dám takhle dvě pampelišky. Jo? Aby ses tolik nestyděla."
"Tak jo. Pampelišky. Ale teta říkala…"
"A co ty kalhotky? Ty tě neškrtí? Já myslím, že jo. Tak já je takhle pomaloučku sundám a je to."
"Štěpáne… ty pampelišky… ty je úplně rozmačkáš."
"To nevadí… Natálko... tady…. jjjjich… jjeeeště… jjjeee"
"Štěpáne…"
