Láska, zrada, sex, násilí, krev a lidské chování v bezvýchodných a zoufalých situacích hrají v Kim-Ki dukových příbězích prim. V nedávném snímku 3-iron se používala v rozhodném okamžiku "velká a těžká" golfová hůl, v premiéře letošního roku je to ostrý předmět. Jím je pracně ohoblovaný zubní kartáček, kterým vězni vyškrabávají na zeď siluetu krásné nahé ženy.
Vše začíná pohledem do vězeňské cely, kde pospolu spí tři muži. V další minutě je již známo, že minimálně jeden z nich je homosexuál a otázkou je, zda další z nich přežije svůj již druhý pokus o sebevraždu. Krev je na obličejích i zdech. Jsou toho plné noviny a událost z věznice je hlavní částí televizních zpravodajství.
Jinde sedí u televizoru půvabná žena. Vnímá zprávy usazená na gauči, přichází muž a bezeslova je vypíná. Radí své ženě, aby místo celodenního vytváření soch šla také mezi lidi. Cítí, jak jí opouští. Příští den najde v autě cizí sponu do vlasů a neví jak s ní naložit. Je pro ni důkazem zkázy. Nakonec si ji dá do vlasů, což způsobí vyhrocení nevyřčeného manželského konfliktu. Vydává se na návštěvu do věznice.
Film Dech je hodně kritizován, jelikož režisér a tvůrce prý vaří z vody. Jeho filmy se nesou ve stejném, mlčenlivém a výtvarně bohatém duchu, a téměř vždy jde o zoufalé vztahy a situace žen v bezvýchodných situacích. V každém případě jsou v každém z filmů originální a bohaté obrazy, nápady a fantazie, kterých je člověk schopen. Někdy působí až magicky a mohou připomenout, že výběr, který máme, je vždy o něco širší než nás v první chvíli napadá.
Ve filmu Dech tak můžeme vidět, jak je vůbec možné upravit vězeňskou celu. Jednou je jako jarní louka, podruhé jako kousek pláže u moře. Cítíme tu atmosféru, slyšíme ji a i dívka, která tam zpívá, má květované letní šaty na ramínka. Milenci se k sobě přiblíží a vášnivě se líbají až do té doby, než zazní alarm...
V Jižní Koreji však Kim paradoxně patří mezi málo známé tvůrce a jeho filmy ve výročních statistikách návštěvnosti zpravidla obsazují nejnižší příčky. I další jihokorejský umělecký filmař a hvězda mezinárodních festivalů Hong Sang-soo se doma těší nesrovnatelně vyšší popularitě, která se projevuje v až čtyřicetinásobně vyšší divácké návštevnosti jeho filmů oproti Kimovým. Ve světle sílící popularity v zahraničí, hromadících se festivalových ocenění a nepřímo úměrných domácích tržeb, vydal Kim před uvedením svého třináctého filmu prohlášení, že pokud film v korejských kinech neuspěje, bude následující filmy uvádět už pouze v zahraničí.
Reklama výhružkou ke Kimovi zaměřila zraky médií a zajisté částečně pomohla vysoké (v kontextu předchozích Kimových filmu) domácí návštevnosti Času. Avšak ve výsledku jeho statutu v Jižní Koreji nikterak neprospěla. Propagační taktika se změnila ve velkou kulturní kauzu, když se Kim v televizní debatě na stanici MBC jízlivě vyjádřil na adresu jihokorejských diváků ve spojitosti s kasovně nejúspešnějším domácím filmem všech dob Mutant (2006, uveden v programu MFF Karlovy Vary 2007).
Domácí internetové stránky věnované kinematografii, které v Jižní Koreji nejsilněji formují názory na film, v reakci na Kimovo prohlášení začaly režiséra doslova lynčovat coby arogantního filmaře. Situace vyústila až v Kimovu veřejnou omluvu. Její sarkastický tón sice Kimovi ponechal statut
morálního vítěze, ale jeho nejnovější film Dech proběhl domácími kiny bez výrazné divácké odezvy. Zato se o něj předhánejí světové filmové festivaly. Mezinárodní premiéru měl v Cannes, kde byl zařazen do hlavní souteže, a následně byl uveden mimo jiné na festivalech v Karlových Varech, Riu de Janeiru, Tokiu a na jihokorejském MFF v Pusanu.
Dech
Soom
Drama, Jižní Korea, 2007, 84 min
Režie: Ki-duk Kim
Hrají: Ji-a Park, Chen Chang, Jung-woo Ha, Ki-duk Kim, In-hyeong Kang
Premiéra: 17. dubna
(poprvé v rámci Febiofestu)
