Děláme to ve třech

Ptala se ho totiž, co si myslí o jaderné energetice, o škodlivosti větrných elektráren na životní prostředí a zda si myslí, že by se měla odbarvit na blond.

Po těchto testovacích dotazech ještě zkusila tu nejméně účinnou metodu. Lehla si do postele nahá. Nic. Nový fotoaparát prostě vylučuje jakoukoliv komunikaci.

Trochu uraženě se odebrala do vedlejšího pokoje a smířila se s tím, že pro tento večer prožije nejžhavější prožitky s žehličkou a hromadou prádla. Když měla hotovo, navlečená do jeho starého trika zalezla pod deku. Ještě nespal.

,,Marti?“ „Co je?“ odsekla trochu trucovitě.
„Já ti ji vyfotím….“

„Koho?“ ptala se nechápavě Martina. „No ji přece, vždyť víš…“ „Ne, nikdy!“ zvedla se Martina z postele. „Proč ne? Vždyť si ji nikdy neviděla. A já ji už tolikrát…. "

„No a? Já ji ani vidět nechci." „No tak. Nenech se přemlouvat. Vždyť to pak můžeme smazat." „A není to trochu úchylný?" Ptala se Martina už trochu zvědavě. „Vůbec to není úchylný miláčku. Ani trochu," řekl Petr a už se zvedal pro foťák. „Mohla by sis sundat to strašný triko?“ „No jo," zasmála se Martina. „Tak se ukaž……“ „Jak hodně?“

„No co to máš za pitomý otázky? Úplně hodně. Jak to nejvíc jde." „No jo. Se takhle nefotím přece každý den," zasmála se. „Ale mohla bys. Aspoň bychom měli na hypotéku," zachechtal se Petr. „Pitomče“ odpověděla mu Martina.

Petr udělal pár snímků. Martina mu pak vzala foťák z ruky a taky fotila. Poté ho položila vedle postele a milovali se. S jinou, novou chutí. Petr odešel do koupelny, a když se vracel, našel Martinu na posteli, jak si prohlíží snímky. ,,Podívej, vypadá jako nějaká kytka…." „No to jo. Jako nějaká masožravka.“ Martina mu dala něžný pohlavek. „Ty jsi úplně bez fantazie." Když pak usínali zamotaní do sebe, Petr se ještě zeptal…

„S tou blond, to si nemyslela vážně, že ne?"