„My jsme si tehdy užívali klidu po zažehnané kůrovcové gradaci z konce 90. let a mysleli jsme si, že už nás nic horšího nečeká," vzpomíná ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený. „Jenže když člověk bojuje s kůrovcem, tak vlastně nedělá nic jiného, než že vytváří větší či menší paseky a otevírá takzvané porostní stěny. To znamená, že se odhalují stromy, které nikdy nerostly na osluněném místě, a proto mají krátké koruny a dlouhé kmeny, což je pak lahůdka pro vichřici," říká dále Hubený. A právě takové porosty, které ještě navíc leží ve vyšších nadmořských výškách a byly staré okolo sta let, nedokázaly odolat
. Orkán vyvracel stromy například v oblasti Polomu, Knížecího stolce, Černé a Jezerní hory, nad Prameny Vltavy nebo v okolí Poledníku.
„V lese, který byl na konci 90. let ponechán kůrovci, Kyrill nezpůsobil prakticky žádné vývraty. Takže i ponechání lesa přírodě může nakonec vést k tomu, že budoucí vichřice vyvrátí méně stromů," říká Pavel Hubený. „Velké vichřice přes Šumavu přecházely vždy a vyvracely i stromy v prastarých pralesích.“
V následných šesti letech po Kyrillu Správa NP Šumava zaznamenala 2,6 milionu m3 kůrovcem odumřelých stromů, z nichž zhruba polovina byla vytěžena a druhá polovina se ponechala na místě k zetlení. „Ponecháním určitého území bez zásahu, spolu se zpracováním některých ploch pouze odkorněním a ponecháním veškeré hmoty dříví na stanovišti, došlo k významnému obohacení tohoto území o rozkládající se mrtvé dřevo," doplňuje náměstek ředitele Správy NP Šumava pro ochranu přírody Martin Starý.
„Na základě následných zkoumání a vědeckých studií se ukázalo, že mrtvé tlející dřevo a jeho struktura zásadně ovlivňuje mnoho chráněných a ohrožených druhů a musí být nedílnou součástí zdravého lesa, jenž má plnit i jiné funkce, než jen ekonomický zisk,“ říká Martin Starý.
Přečtěte si článek
Mrtvé dřevo je důležité i pro hospodářské lesy. Čeští vědci připravili pro lesníky metodiku
Jak informuje Národní park Šumava, tam, kde probíhala těžba, byla většina ploch zalesňována. Byly sázeny a stále se sází dřeviny, které obohatí převažující nálet smrku v místech, kde by se mohly vyskytovat například jedle, jeřáby, javory nebo buky. Jsou ale místa, která jsou nechána bez zalesnění a sledovaná, jak se vyvíjejí.
„Po těch deseti letech můžeme s jistotou tvrdit, že přirozená obnova jak v nezásahových územích, tak i na vytěžených plochách, kde jsme nezalesňovali, představuje v průměru 6000 stromů po hektaru. Většinou se jedná opět o smrky, zhruba ze 75 procent, následuje jeřáb, buk a jedle,“ doplňuje ředitel Pavel Hubený.
Je jisté, že další orkány a případné polomy musíme na Šumavě opět očekávat. Například mezi lety 1977-2007 byla zaznamenána na Šumavě cca 20x rychlost větru přesahující sílu orkánu. Silný vítr a polomy jsou tedy na Šumavě běžným jevem a dříve či později opět způsobí polomy v lesích NP Šumava. Dle náměstka řiditele pro lesní ekosystémy Jana Kozla záleží rozsah budoucích polomů na mnoha faktorech, jako jsou roční období, stav půdy – jestli je podmáčená, suchá nebo zmrzlá. Také záleží na plošném zastoupení lesních porostů v určitém stadiu, věku a podobně.
„V každém případě není třeba polomy způsobené přírodními silami, jakými jsou vichřice, námrazy a podobně, považovat za tragédii. Příroda už mnohokrát ukázala, naposledy právě po Kyrillu, že takové disturbance mohou být naopak přínosem, protože dají šanci k životu jiným živočišným a rostlinným druhům. Les nezmizí, protože les je na daném místě stále, pouze se uvolnil prostor pro jeho novou generaci. Jen člověk by měl přírodní zákonitosti více respektovat a být trpělivý,“ zakončuje Pavel Hubený.
Zdroj:
