Můj podělaný život
specnatz :: ahoj,je to opravdu smutné
ale jak píše milca,pojď za náma na diskuzi a třeba ti to aspoň trochu pomůže,já osobně nikoho s takovým problémem neznám,ale já bych to teda nebrala,jsem spíš děsně ukecaná ženská
specnatz :: jejda to je smutné tak pojď aspoň za námi na diskuzi,tam si povykládáš.
Něco o tomhle vím,i když málo,můj synovec má taky sociální fobii,ale ne zase tak moc.Nebyl ani na vojně kvůli tomu,teď má 31 let.Když se ženil tak jen se svědky a ještě to na něho bylo moc.
Když měli vítání občánků a šli s dcerou,tak jak uviděl kolik tam sedí lidí,tak utekl,nešel dovnitř,nezvládl to.Musí to být hodně nepřijemné a člověk si nemůže pomoci,že?Od mojí dcery tchýně má zase fobii s pavouků,taky to musí být blbé,obhlížet strop než jde spát,jestli tam nějaký není.Ah jo,proč ty hnusné nemoci jsou
#1 · Zasláno: 19.1.2010 16:09:36
Odpovědět Citovat Změnit
Zajímalo by mě zda by někdo z vás chtěl žít můj život. Bydlím sám v panelákovém bytě, nemám žádné kamarády, přátele, chodím jenom do práce kde se se mnou nikdo nebaví. Trpím těžkou sociální fobií, kterou léčím už přes deset let, ale přes to všechno se můj stav jen zhoršuje. Už mám problémy i zajít do krámu. Absolvoval jsem několik terapií i na dlouhodobém pobytu, ale několik psychiatrů mi na rovinu řeklo, že se z toho nedostanu. Už nemám moc sílu na takový život. Poslední dobou se mezi lidmi hrozně klepu a je to asi dost vidět. Co by jste na mém místě dělali vy?
