ROK „VĚRNÉHO MILOVÁNÍ“
„Proč bychom se netěšili, když nám pán bůh pivo dal aneb dobrá věc se nepodařila, i když se medvěd nakonec utrh´…“
Je tomu akorát rok, co se médii „přehnala smršť“ debat nad devatenáctým nastudováním Prodané nevěsty v Národním divadle. Důvodem bylo rozhořčení diváků, kteří nedokázali překousnout nové pojetí režiséra Jiřího Nekvasila, scénografa Daniela Dvořáka a šéfdirigenta ND Olivera Dohnányiho. Inscenátoři prý chtěli přiblížit zastarávající dílo potřebám moderního diváka. Jejich snažení, bohužel, nevyšlo.
„Ohlašujeme slavnému publikum, že se tu dnes, jakožto při slavné pouti, provozovati bude znamenitá, nikdy před tím nevídaná, komedie na provaze, na koni i na zemi…“ Takto zahajuje Principál výstup komediantů. Prodaná nevěsta je v tomto pojetí opravdu nevídaná, ale rozhodně se nedá považovat za znamenitou a už vůbec ne za českou komedii.
Nic proti smysluplným divadelním aktualizacím. Někdy ovšem nebývá dodržení reálií na škodu. Pokud v brzké době zatoužíte spatřit klasickou Prodanku, raději zůstaňte doma, neboť budete zklamáni, v horším případě šokováni. Většina nesrovnalostí pramení z nelogické a chaotické režie. Poslední kapkou se stala trapná činoherní vsuvka ve stylu současné reklamní upoutávky. Ta byla do opery uměle „implantována“. Její smysl zůstal mnohým utajen, podobně jako další nečekané inovace.
Na začátku příběhu jsou hlavní postavy imitovány malými dětmi. Důvod k tomu není. Je to pouze první z mnoha otazníků celého představení. Mařenka vytváří nevhodnou kombinaci indiánky s ruskou carevnou. Po venkovské holce „krev a mlíko“ ani památky. Jeník o ní zase až tak nestojí. Mnohem víc ho zjevně vzrušuje „pivní oltář“, kterému se klaní s alkoholikem Kecalem. Ten nemá s obávaným venkovským dohazovačem nic společného. Jeho rudý šátek v kombinaci se srpem jednoho ze sboristů dodávají závěru druhého dějství netušený rozměr! Oblečení sboru do jakýchsi šedavých kombinéz je naprosto nevýrazné. Největší proměny se jednoznačně dočkal dětinský Vašek. Jeho představitel musí podávat slušný sportovní výkon. Nejprve sice působí jako nemotorný sokolský nadšenec, který se ovšem, pílí sobě vlastní, vypracuje ve slušného cvičence. Žel, k Mařenčině lásce mu tyto úspěchy nepomohou. Vašíka, s červeně nabarvenou hlavou, žádná situace naštěstí nevyvádí z míry.
Při první premiéře se stala americká vlajka součástí komediantské scény a zapůsobila na publikum doslova jako červený prapor na býka. „Škoda“, že plála pouze jednou jedinkrát 12.11.2004, a to údajně „nedopatřením“ rekvizitáře! Výkřiky plné odsuzujících slov a nadávek nebyly nikterak ojedinělé. Nutno podotknout, že mnozí opustili divadlo již po prvním dějství, čímž si ušetřili pravděpodobný infarktový stav z dalšího průběhu představení. A to se říkalo, že chladný český divák všemu poslušně zatleská…
Co ještě dodat? V žádném případě nejde o útok na lidskou inteligenci. Když se hledá Jeník v hospodě, tak vidíme Kecala s cedulkou ve stylu letištního transparentu. Z její druhé strany visí dvě štamprlátka. Když chceme prodat milou za tři sta zlatých, tak vytvoříme z těl sokolíků číslici 300, aby náhodou nedošlo k omylu ohledně ceny. A když těmto „úchvatným“ gagům hodláme nasadit korunu, využijeme samotného libreta. Přiběhne dítě a zakřičí: „Spaste duše, medvěd se utrh´!“ Poté se z provaziště zřítí obrovská zvířecí figurína. A tak to vše spěje k závěru.
Téměř detektivní záhadou zůstává, že se nakonec přece jen dočkáme Mařenčiny věty: „Ach, teď jsem tě pochopila, Jeníčku můj!“ Hloupé je, že stejný pocit nesdílí také divák, který jen zoufale kroutí hlavou. Přičemž se v jeho nitru odehrává víc emocí než na samotném jevišti.
Z charakteru původní Prodané nevěsty zbylo pramálo. V podstatě jen přepestrá Smetanova hudba se Sabinovým libretem a operními hity: úvodní sbor „proč bychom se netěšili, když nám pán bůh zdraví dá“, duet „věrné milování“, Kecalova árie „každý jen tu svou, má za jedinou“ a následně „znám jednu dívku“. Nechybí ani závěr: „dobrá věc se podařila, věrná láska zvítězila“. Jinak nic.
Hluchý Bedřich Smetana by své dílo rozhodně nepoznal…
V titulních rolích vystupují:
Mařenka: Dana Burešová / Maria Haan /Jitka Svobodová
Jeník: Tomáš Černý / Martin Šrejma / Valentin Prolat
Kecal: Jiří Sulženko / Zdeněk Plech / Luděk Vele
Vašek: Jaroslav Březina / Václav Lemberk / Antonín Valenta
Nejbližší představení: 7. prosince 2005 od 19:00 na scéně ND.
Diváci Národního divadla odcházeli již po prvním dějství
02.12.2005
Je tomu akorát rok, co se médii „přehnala smršť“ debat nad devatenáctým nastudováním Prodané nevěsty v Národním divadle. Důvodem bylo rozhořčení diváků, kteří nedokázali překousnout nové pojetí režiséra Jiřího Nekvasila... Inscenátoři prý chtěli přiblížit zastarávající dílo potřebám moderního diváka. Jejich snažení, bohužel, nevyšlo.
Autor: Markéta Maršálková
