Na ostrov Curaçao připlouvá San Nicolás alias Mikuláš, 24. listopadu na lodi po moři. Říká se, že pluje až ze Španělska, ale samozřejmě ve skutečnosti nasedne na nějaké blízké vlně.
V přístavu na něj čeká stovky dospělých a dětí a každý touží vidět muže v červeném kabátě, s klasickou „santovskou“ čepicí a bílými vousy. Podívaná se tak lehce nedaří, protože tam vládne skutečný nával a San Nicolás se přemisťuje velmi zdlouhavě. Doprovází ho minimálně tři Zwarte Piet alias Černí Petrové, kteří mají pytel plný sladkostí a rozhazují je kolem sebe. Také se snaží o legraci - různě skáčou, pokřikují, zpívají, tleskají a brejkují. A pořádně se zapotí, protože zdejší počasí se pohybuje celoročně kolem třiceti stupňů nad nulou.
O tom, že jde o dost výnosný byznys nemůže být pochyb. Po tomto dni se ve městě vyrojí desítky Mikulášů, kteří se kymácí ze strany na stranu a za to, že dětem řeknou hlubokým hlasem „Ho ho hó“ a přeptají se jestli je děťátko hodné, by hned rádi nějakou almužnu, aby náhodou Mikuláš nechodil žebrotou.
Kromě pouličních Mikulášů existují objednaní, kteří jdou do rodin, na nějaké dětské oslavy a do školek. Ti si říkají za účast v přepočtu dva až pět tisíc korun. Oficiálně se na Mikuláše dávají i dárky, které by pak už pod stromkem neměly být, ale někteří lidé si je nadělují i pod stromeček. Mikuláš má za úkol otevřít svou knihu a jednotlivé děti přizvat k sobě a říct jim, co má napsáno - že zlobili, čím se provinili a tak podobně.
Do zdejších školek se umisťují děti už od miminek, takže takové jednoleté či dvouleté dítě je pořádně vyplašené a nějaký ten rok ho stačí v nouzi strašit, že jestli nebude hodné, přijde na něj Mikuláš! (Já vím, děti se strašit nemají, ale občas to neuškodí. Stejně na ty naše ratolesti koukají z televize nejrůznější nestvůry...)
Na mikulášskou party jsou přizvaní i rodiče. I my se loni vydali do školky. Přivítalo nás plno občerstvení na zabití času, než dorazí Mikuláš. Měl se objevit v šest večer, jenže čas plynul a on nikde. A tak jsme seděli, koukali na stromek s dárky a nechali děti divočet. V sedm se najednou ozvalo, že už přijel! Radost veliká! Rodiče i s dětmi se vyhrnuli z předního vchodu a tleskalo se a zpívalo o tom, jak ho vítáme.
San Nicolás se doslova vyvalil z auta. Byl to celkem dost otylý muž a taky asi trošku opilý, protože šel mravenčím krokem a kdyby neměl své Černé Petry kolem, asi by se daleko nedostal. Stále se utíral bílým kapesníkem. Sotva prošel domem do zadního party prostoru za občasného „Ho ho hó!“ vytáhl mobil a začal volat. Všichni koukali, ale nikdo si nedovolil nic namítnout. Tady se jen tak lidé nerozčílí. Připadalo mi, že tu záhadnou atmosféru trochu pokazil, ale to teprve začínal.
Usedl na židli a dostal mikrofon. Nastala sranda největší, protože děsně huhlal a nikdo mu nerozuměl. Poté dostal knihu, ze které měl číst jména jednotlivých dětí a jim říkat, čím zlobily. Bohužel, to nemohl přečíst a tak po počátečním táhlém koktání, musela převzít žezlo jedna Černá Petra, která byla opravdu sympatická a hodila se na svou roli úplně dokonale.
Nakonec děti dostaly dárky, slíbily že budou velmi hodné a my mohli jít domů.
V době, kdy píšu tento text, ještě nevím, co nás čeká letos. Jistě vím jen to, že typy loňských Mikulášů bych nejraději strčila do pořádně tmavého pytle a hodila je přímo do pekla!
V přístavu na něj čeká stovky dospělých a dětí a každý touží vidět muže v červeném kabátě, s klasickou „santovskou“ čepicí a bílými vousy. Podívaná se tak lehce nedaří, protože tam vládne skutečný nával a San Nicolás se přemisťuje velmi zdlouhavě. Doprovází ho minimálně tři Zwarte Piet alias Černí Petrové, kteří mají pytel plný sladkostí a rozhazují je kolem sebe. Také se snaží o legraci - různě skáčou, pokřikují, zpívají, tleskají a brejkují. A pořádně se zapotí, protože zdejší počasí se pohybuje celoročně kolem třiceti stupňů nad nulou.
O tom, že jde o dost výnosný byznys nemůže být pochyb. Po tomto dni se ve městě vyrojí desítky Mikulášů, kteří se kymácí ze strany na stranu a za to, že dětem řeknou hlubokým hlasem „Ho ho hó“ a přeptají se jestli je děťátko hodné, by hned rádi nějakou almužnu, aby náhodou Mikuláš nechodil žebrotou.
Kromě pouličních Mikulášů existují objednaní, kteří jdou do rodin, na nějaké dětské oslavy a do školek. Ti si říkají za účast v přepočtu dva až pět tisíc korun. Oficiálně se na Mikuláše dávají i dárky, které by pak už pod stromkem neměly být, ale někteří lidé si je nadělují i pod stromeček. Mikuláš má za úkol otevřít svou knihu a jednotlivé děti přizvat k sobě a říct jim, co má napsáno - že zlobili, čím se provinili a tak podobně.
Do zdejších školek se umisťují děti už od miminek, takže takové jednoleté či dvouleté dítě je pořádně vyplašené a nějaký ten rok ho stačí v nouzi strašit, že jestli nebude hodné, přijde na něj Mikuláš! (Já vím, děti se strašit nemají, ale občas to neuškodí. Stejně na ty naše ratolesti koukají z televize nejrůznější nestvůry...)
Na mikulášskou party jsou přizvaní i rodiče. I my se loni vydali do školky. Přivítalo nás plno občerstvení na zabití času, než dorazí Mikuláš. Měl se objevit v šest večer, jenže čas plynul a on nikde. A tak jsme seděli, koukali na stromek s dárky a nechali děti divočet. V sedm se najednou ozvalo, že už přijel! Radost veliká! Rodiče i s dětmi se vyhrnuli z předního vchodu a tleskalo se a zpívalo o tom, jak ho vítáme.
San Nicolás se doslova vyvalil z auta. Byl to celkem dost otylý muž a taky asi trošku opilý, protože šel mravenčím krokem a kdyby neměl své Černé Petry kolem, asi by se daleko nedostal. Stále se utíral bílým kapesníkem. Sotva prošel domem do zadního party prostoru za občasného „Ho ho hó!“ vytáhl mobil a začal volat. Všichni koukali, ale nikdo si nedovolil nic namítnout. Tady se jen tak lidé nerozčílí. Připadalo mi, že tu záhadnou atmosféru trochu pokazil, ale to teprve začínal.
Usedl na židli a dostal mikrofon. Nastala sranda největší, protože děsně huhlal a nikdo mu nerozuměl. Poté dostal knihu, ze které měl číst jména jednotlivých dětí a jim říkat, čím zlobily. Bohužel, to nemohl přečíst a tak po počátečním táhlém koktání, musela převzít žezlo jedna Černá Petra, která byla opravdu sympatická a hodila se na svou roli úplně dokonale.
Nakonec děti dostaly dárky, slíbily že budou velmi hodné a my mohli jít domů.
V době, kdy píšu tento text, ještě nevím, co nás čeká letos. Jistě vím jen to, že typy loňských Mikulášů bych nejraději strčila do pořádně tmavého pytle a hodila je přímo do pekla!
