Dobře placená procházka podle Formanů

Jiří Suchý a Jiří Šlitr
Jiřího Suchého, Jiřího Šlitra ani divadlo Semafor není nutné českému publiku nijak detailně představovat. O jejich tvorbě a divadle bylo sepsáno mnoho literatury, mnoho rozhovorů, a co především, na originální hudbě Jiřího Šlitra, básnických textech Jiřího Suchého a na celém divadle Semafor vyrostlo několik generací diváků. Jiří Suchý s Jiřím Šlitrem se stali jednou z nejpopulárnějších divadelně-hudebních dvojic s nezaměnitelným stylem inscenací, hudebním projevem a humorem. Volně navázali na tradici dvojic Jiřího Voskovce a Jana Wericha, později Jana Wericha a Miroslava Horníčka, které vytvářely zábavní divadlo pro širokou veřejnost; ne však prvoplánovými prostředky, ale snahou najít vtip a humor v poezii, hudbě, v alegoriích a parafrázích současného dění nebo lidských vlastností a chování. Pány Suchého a Šlitra lze nazvat opravdovými tvůrci hitů, ke kterým patří písně "Včera neděle byla", "Zuzana", "Dítě školou povinné", "Léta dozrávání", "Árie měsíce", "Marnivá sestřenice", "Láska nebeská", "Pramínek vlasů", "Tulipán", "Písnička pro kočku" a mnoho dalších.
Než se Jiří Suchý s Jiřím Šlitrem sešli na jevišti divadla Semafor nebo před televizní kamerou, měli oba za sebou ne nevýznamnou vlastní uměleckou činnost.

Dobře placená procházka
Ústřední melodií Dobře placené procházky je milostná píseň "Jsi ta nejkrásnější krajina, co znám". Prolíná se dějem v různých polohách, od poeticky a lyricky vážné, až k ironicky parodující a satirické. Její smysl v dějovém kontextu - jako vyznání lásky - určuje i název hry: procházka po této krajině by byla získaným milionem liber opravdu dobře zaplacena. Nejen tato ústřední píseň, ale i další se staly populárními hity, k nimž patří Listonošovo lyrické vyznání "Já přilepím si známku na čelo", vášnivé Vanilčino svádění "Je dusno a těžko", zážitek Tety ze setkání s andělem "Kdesi nad kanálem" nebo Tetina dojemná vzpomínka na mládí "To nebylo mi patnáct let". V buffopeře, jak zní originální podtitul Dobře placené procházky (ačkoliv se vyskytují i další pojmenování jako jazzová opera nebo muzikál), se ale nejedná pouze o jednotlivé písničky a uzavřené hudební celky; hudba propojuje "árie" v podstatě operními recitativy a převažuje nad mluveným textem.

Dobře placená procházka měla premiéru 15. června 1965 v divadle Semafor a celkem se dočkala 64 repríz a též adaptace v podobě televizního filmu v roce 1966. Zařadila se mezi velké úspěchy Semaforu a vystupovali v ní tehdy Eva Pilarová a Naďa Urbánková v roli Vanilky, René Gabzdyl jako Uli, Hana Hegerová s Naďou Urbánkovou v roli Tety Brockefellerové z Liverpoolu. Autorská dvojice se zhostila rolí Advokáta - Jiří Šlitr a Listonoše - Jiří Suchý, který v alternaci vystupuje i v inscenaci opery Národního divadla. Poutem mezi "semaforským" a novým provedením není pouze Jiří Suchý jako autor a představitel Listonoše, ale také režisér Miloš Forman, který spolupracoval na režii televizního filmu společně s Jánem Roháčem.

Pro novou inscenaci se tvůrci rozhodli rozšířit hudební čísla Dobře placené procházky o písně z další hry Semaforu Sekta. Za touto hrou, která měla premiéru 22. března 1965 s celkem 36 reprízami a přímo předcházela Dobře placenou procházku, stojí jak textově, tak hudebně pouze Jiří Suchý. Hudební čísla ze Sekty inscenátoři do "Procházky" nenásilně vložili, ačkoliv se zde potkávají nejen dvě různé hry, ale i dva různé hudební styly dvou autorů hudby - Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého. Vznikl jednotný celek, který otevírá i uzavírá písnička vpravdě divadelní s hlavním motem: Buď pochváleno divadlo! K dalším vloženým písním ze Sekty patří "Na střeše světa", "Pokud vám jde o děj", "Jak se plaší zlé sny", "Ornament", "Nevíme nic" a "Plameny plápolají".

Inscenace v Národním divadle získává na původnosti nejen díky mimořádné sestavě tvůrčího týmu a ozvláštnění vloženými písněmi, ale také novou instrumentací orchestru. Původní instrumentace z roku 1965 se nezachovala, proto bylo nutné vytvořit ji znovu. Tohoto náročného úkolu se zhostil mladý dirigent a skladatel Marko Ivanović.

Slovo Marko Ivanoviće k nové instrumentaci
"Dobře placená procházka byla už v době svého vzniku vnímána jako dílo otevřené. Svědčí o tom nejen výpovědi tvůrců, ale i značné rozpory mezi dochovaným klavírním výtahem, zvukovou nahrávkou a filmovým zpracováním. Zcela legitimní je tedy snaha "formanovského" tvůrčího týmu inscenovat celou hru nově a jinak. Z hudebního hlediska byly vzneseny požadavky především na větší roli sboru, zařazení sboru dětského, scénické uplatnění některých hudebníků a dále na celou řadu škrtů nebo naopak hudebních vsuvek. Zásadní bylo ovšem přání pana režiséra Miloše Formana zařadit do inscenace sedm písní Jiřího Suchého z jiné inscenace divadla Semafor - Sekta, a to ve funkci určitého komentáře k probíhajícímu ději.
Takto definovaný tvar jsem pak měl možnost uchopit se značnou stylovou a tvůrčí volností. Kromě vlastní instrumentace si kompoziční zásahy vyžádala nejen tektonická, ale i harmonická a občas i melodická složka díla. Vzhledem k tomu, že za nejsilnější stránku inscenované burlesky považuji specifickou "semaforskou" poetiku let šedesátých, rozhodl jsem se ji především instrumentačně a stylově podpořit a nezřídka vyloženě přiznat původní komorní charakter. Na druhou stranu uvedení zmíněné buffy ve "Zlaté kapličce" dostává celou hru do nového kontextu a vytváří tak vlastně "hommage" na jednu výraznou tvůrčí etapu české kultury. Proto jsem se nezdráhal využít orchestr Národního divadla, který zejména v uzavřených písňových číslech nechávám rozeznít v plné symfonické kráse." Marko Ivanović

Národní divadlo v Praze připravilo premiéry na 22. a 23. duben 2007.
V reprízách pak můžete Dobře placenou procházku zhlédnout do konce sezony 2006/2007 hned desetkrát…


Dobře placená procházka
Buffopera z roku 1965
Nová instrumentace: Marko Ivanović
Hudební nastudování: Libor Pešek
Dirigent: Libor Pešek, Marko Ivanović
Režie: Miloš Forman, Petr Forman
Scéna: Matěj Forman
Výtvarná spolupráce: Andrea Sodomková
Kostýmy: Jan Pištěk
Choreografie: Veronika Švábová
Sbormistr: Pavel Vaněk
Sbormistr Kühnova dětského sboru: Jiří Chvála

Osoby a obsazení:
Uli: Zbyněk Fric / Petr Stach
Vanilka: Jana Malá / Dáša Zázvůrková
Advokát: Lukáš Kumpricht / Petr Píša / Tomáš Trapl
Listonoš: Zbyněk Fric / Petr Macháček / Jiří Suchý
Teta z Liverpoolu: Tereza Hálová / Jitka Molavcová / Zuzana Stivínová
Orchestr Národního divadla, Kühnův dětský sbor, ženský sbor, externisté
Koprodukce s Palau de les Arts Reina Sofía, Valencia

Premiéry: 22. a 23. dubna 2007 od 19 hodin v Národním divadle
Reprízy: 24. a 30.4.; 26. 5. (14.00 a 19.00); 26. a 27. 6.; 1., 2., 3. a 4. 7. 2007

Zdroj: TZ, www.narodni-divadlo.cz