Egyptské královny

V hierarchii egyptského královského dvora byla královna nenahraditelná a její postavení se lišilo od desítek až stovek jiných žen faraonova harému. Obvykle pocházela z urozené rodiny, nejlépe královské. Sňatky mezi sourozenci, a to jak vlastními, tak nevlastními, byly běžné. Zajišťovaly uchování moci jedné rodiny a posilovaly náboženský význam manželství.

Úkolem královny bylo především přivést na svět mužského potomka. Pokud uspěla, byla uctívána nejen jako faraonova manželka, ale také jako matka dalšího panovníka. Když se jí žádný syn nenarodil, byla nucena uchýlit se do ústraní a přenechat své místo jiné ženě, včetně žen z královského harému.
Egyptské královny často pomáhaly svým manželům při výkonu jejich funkcí. Faraon byl nejen nejvyšším vládcem, ale také prostředníkem mezi bohy a lidem. Jak egyptské královny vypadaly, jakou měly povahu, v čem vynikaly a co bylo jejich slabinou? Egyptské prameny se o osobních vlastnostech faraonových manželek většinou nezmiňují. Někde se zachovala alespoň podoba, která pak vyvolává mýty, legendy i nejrůznější dohady a úsudky.

Půvabná Nefertiti
Krásou a slávou se vyrovnala proslulé Kleopatře, jak dokládá busta z Amarny, vystavená v berlínském Egyptologickém muzeu. Jemné a čisté rysy, souměrná oválná tvář, decentní líčení, to vše z ní činí krásku, která si nezadá s dnešními filmovými hvězdami.

Odkud královna Nefertiti pocházela, zůstává záhadou. Její plné jméno zní Neferuaton Nefertiti a lze ho přeložit jako „kráska, která přišla“. Podle některých názorů je proto její původ třeba hledat v Horním Egyptě stejně jako její kojné Tiyi. Předpokládá se, že Nefertiti byla dcerou královského dvořana a měla sestru jménem Mutnedžmet. Bezpečně se ví, že byla sedmnáct let manželkou faraona Achnatona, který vládl ve 14. století př. n. l. a byl zakladatelem kultu slunečního boha Atona. Achnaton pronásledoval kněze dosud uznávaného boha Amona a dalších božstev, zakázal prastaré pohřební obřady boha Osirise a podle některých odborníků se stal jedním ze zakladatelů monoteizmu. V souladu se svými reformami Achnaton přesunul centrum říše do nově založeného města Amarna ve Středním Egyptě, kde byla zřejmě zhotovena i proslulá busta Nefertiti, která je dnes v berlínském muzeu.
Náboženské změny prováděné Achnatonem se dotkly i postavení jeho manželky Nefertiti. Královský pár byl pokládán za ztělesnění dětí boha Atona – boha ovzduší Šu a jeho sestry, bohyně vody Tefnut. Král i jeho choť byli často zobrazováni v paprscích slunečního boha, které dopadaly pouze na ně. Zachovala se rovněž řada výjevů ze soukromého života Achnatona a Nefertiti, které měly prokázat jejich nerozlučné spojení.

Politická role
Jakou úlohu sehrála Nefertiti v egyptském politickém životě? Její jméno nebylo nalezeno v žádném diplomatickém dokumentu z královského archivu, odborníci se však domnívají, že vzhledem k náboženskému významu nemohlo být královnino postavení bezvýznamné. Jisté je, že konec moci královny Nefertiti přišel náhle ve třináctém roce Achnatonovy vlády. Příčina? Možná manželské neshody nebo skutečnost, že královna nedala faraonovi mužského potomka, ale jen šest dcer, z nichž jedna se později stala manželkou Tutanchamona.

Královninou hlavní soupeřkou byla pravděpodobně Kia pocházející odkudsi z Asie. Faraon jí učinil svou druhou manželkou a věnoval jí velký majetek, o kterém svědčí množství soch a dalšího mobiliáře pro účely pohřbu. Podle některých názorů byla v době sňatku s Kiou Nefertiti již po smrti. V opačném případě by se mohla poté, co Kia upadla v nemilost, znovu těšit faraonově přízni. Nevyřešenou záhadou je dodnes otázka nástupnictví po Achnatonovi. Je známo, že Tutanchamon byl tou dobou příliš malý na to, aby vládl. Moci se proto ujala žena. Mohla to být Nefertiti nebo její dcera Meritaton. V každém případě v roce 1331 Tutanchamon zrušil Atonův kult a vrátil se zpět k uctívání boha Amona. Královská rodina se přestěhovala zpět do původního sídla, kde byl postaven nový Amonův chrám.

Kam zmizela?
Neméně záhadné je, kam zmizelo tělo královny Nefertiti. Na počátku dvacátého století našel miliardář Theodore Davis v Údolí králů hrobku označenou KV55, kterou postavil Tutanchamon pro královnu Kiu. V ní spočíval sarkofág s tělem, které mělo podle prvního průzkumu patřit asi sedmdesátileté ženě. Později jej vědci přiřkli osmnáctileté dívce a nakonec královně Nefertiti. Teprve po čase se ukázalo, že nejde o ženské, ale o mužské tělo, a že patrně nepatřilo nikomu jinému než faraonu Achnatonovi.

Mumie královny Nefertiti se dosud nenašla. Velký rozruch vyvolala zpráva, kterou 9. února 2003 uveřejnila profesorka Joann Fletcherová z New Yorku. Podle ní měla jedna z mumií nalezených v roce 1898 v Údolí králů v hrobce KV35 patřit královně Nefertiti. Tělo bylo ve velmi špatném stavu, což Fletcherová vysvětlila jako možný akt pomsty provedený až po balzamování. To bylo provedeno způsobem typickým pro členy královské rodiny. Pravděpodobnější však je, že královna Nefertiti dosud spočívá v neznámé hrobce kdesi mezi Tell el-Amarnou a Thébami.

Královna s vousem
Zcela jiný osud měla královna Hatšepsut, jedna z nejpozoruhodnějších postav starověkého Egypta. Byla dcerou faraona Thutmose I. z osmnácté dynastie, který vešel do dějin jako velký dobyvatel a stavitel a který si jako první nechal postavit hrobku v Údolí králů. Narodila se okolo roku 1495 př. n. l. Její otec se stal faraonem, když jí bylo devět let. Už o tři roky později nastoupila Hatšepsut na jeho místo. V osmnácti letech se provdala za svého nevlastního bratra a přivedla na svět dívku. Jejím manželem se stal faraon Thutmose II. Když po několika letech vlády zemřel, měl na jeho místo nastoupit syn jedné ženy z faraonova harému. Byl však na vládnutí příliš malý a jeho matka nemohla kvůli svému neurozenému původu vykonávat nad ním poručnictví.

Hatšepsut proto začala v roce 1479 př. n. l. vládnout sama. Během prvních let vystupovala v roli regentky, jejímž úkolem je připravit místo pro nastupujícího panovníka. Toho nechávala zobrazovat již jako dospělého krále.
Pak se však situace změnila. Když královna Hatšepsut přikázala vztyčit nákladné obelisky v Amonově chrámu v Karnaku, dávala tím najevo, že její vládu posvětil sám bůh Amon. Nechala se korunovat jako egyptský král a svou moc opírala nejen o svého otce Thutmose I., ale i o řadu věšteb a zázraků, které měly v celé zemi potvrdit její nárok na trůn. Postupem času se začala oblékat jako muž a nosila falešný vous boha Usira jako symbol královské moci. Pro Egypt to byla doba hospodářského rozkvětu.

Politické úspěchy
Stejně jako každý faraon potřebovala i Hatšepsut královnu. Stala se jí její dcera Neferué. Jejím vychovatelem byl Núbijec Senenmut, o němž se spekuluje, že byl i královniným milencem. Hatšepsut byla velmi činorodou vládkyní. Vedla několik úspěšných vojenských akcí proti obyvatelům na severu a na jihu země. Měla zásluhu na rozvoji obchodu s mědí, dřevem, tyrkysem, z dnešní Etio­pie nechala dovážet ebenové dřevo, slonovinu a zlato. Jejím největším počinem byla stavba chrámu Dér el-Bahrí na okraji Údolí králů. Jako místo svého posledního odpočinku si vybrala hrobku svého otce Thutmose I.

Královna Hatšepsut zemřela v roce 1458 př. n. l. Protože byla často zobrazována sochaři, její podobizna nechybí ve většině egyptologických sbírek světových muzeí. Nic na tom nezměnila ani skutečnost, že po její smrti dal nevlastní syn Thutmose III. řadu dokladů o její vládě zničit.

Vyřešená záhada
Zásluhu na znovuobjevení královnina hrobu měl britský archeolog Howard Carter, pozdější objevitel Tutanchamonovy hrobky. V roce 1903 našel v Údolí králů hrobku o rozloze čtyřiceti metrů čtverečních. Pojmenoval ji KV60 a zařadil ji mezi ty méně zajímavé. V pohřební komoře se nacházela rakev s mumií ženy drobné postavy, která patřila kojné královny Hatšepsut a byla označena jménem Sitr-In. Vedle hrobky ležela na zemi neznámá mumie, které Carter nevěnoval zvláštní pozornost.

O řadu let později se do hrobky vypravila americká archeoložka Elizabeth Thomasová. Neznámá mumie ji zaujala. Levá ruka byla sevřena v pěst a položena na hrudi v poloze typické pro panovníky. Thomasová tušila, že by mohlo jít o mumii královny Hatšepsut. Později tělo prozkoumali egyptští vědci pomocí trojrozměrného CT skeneru. Vyšlo najevo, že tělo patří ženě ve věku mezi padesáti a šedesáti lety, která trpěla obezitou způsobenou zřejmě cukrovkou a zemřela na jednu z forem rakoviny kostí. Pomocí zubu, který byl nalezen ve schránce označené jménem Hatšepsut, se podařilo ověřit, že tělo patří slavné egyptské královně. Jeho nedůstojné uložení mohlo být výsledkem snahy nevlastního syna Thutomose III. vymazat tuto postavu z egyptských dějin.

Krásná Kleopatra
Nejslavnější egyptskou královnou byla bezesporu Kleopatra. Se starověkými faraony toho příliš společného neměla, pocházela z makedonské linie rodu Ptolemaiovců. Zakladatelem této vládnoucí dynastie byl jeden z generálů Alexandra Velikého Ptolemaios I. zvaný Sótér (Zachránce), který se zmocnil vlády v Egyptě po Alexandrově smrti. Ptolemaiovci mluvili řecky a přinesli do Egypta řeckou kulturu a vzdělanost, mimo jiné tu zavedli placení mincemi, které se dosud nepoužívaly. Aby navázali na egyptské tradice, nechali se vypodobňovat na zdech chrámů s tradičními odznaky moci – s dvojitou korunou symbolizující Horní a Dolní Egypt, důtkami a žezlem.
Nejznámější ptolemaiovskou panovnicí se stala Kleopatra VII. zvaná Filopator (Milující otce).

Už ve starověku se o ní většinou nelichotivě zmiňovala asi šedesátka autorů, mezi nimi Ciceron, Strabon či Suetonius. Kleopatra VII. se narodila okolo roku 69 př. n. l. Někteří autoři tvrdí, že nebyla dcerou Kleopatry VI., ale jedné z konkubín svého otce Ptolemaia XII. Pověsti o její kráse řada současných badatelů pokládá za nepodložené. Ačkoli dochované sochy svědčí o krásné tváři i postavě, její podobizna na mincích, která je zřejmě bližší pravdě, ukazuje jen průměrnou ženu. Ať je skutečnost jakákoli, Kleopatra dokázala okouzlit nejmocnější muže své doby – Římany Julia Caesara a Marka Antonia.

Na trůn nastoupila jako manželka krále Ptolemaia XIV. v době, kdy Caesar vedl nelítostný boj se svým někdejším spojencem Pompeiem. Na podzim roku 48 př. n. l. se Pompeius uchýlil pod ochranu egyptského panovníka Ptolemaia XIII. Země se však nacházela v rozvratu, na němž měl velký podíl Kleopatřin otec Ptolemaios XII. Egypťané, kteří se chtěli zalíbit Caesarovi, Pompeia zradili a nechali jej zavraždit.

Pod ochranou Říma
Caesar pak nechal zničit v alexandrijském přístavu mocnou egyptskou flotilu a při té příležitosti shořela i proslulá alexandrijská knihovna. Egypt se stal římským protektorátem. Kleopatra se rozhodla proniknout do Cae­sarovy blízkosti a použila k tomu lest, která vešla do literatury. Nechala se do jeho paláce vnést zabalená do koberce. Díky svému šarmu a inteligenci se brzy stala Caesarovou milenkou.
Po smrti Ptolemaia XIII. v roce 46 př. n. l. Kleopatra odjela s Cae­sarem do Itálie a zůstala tam dva roky. O síle jejich vztahu svědčí fakt, že jí římský vládce dal postavit sochu ve Venušině svatyni na římském fóru. Z jejich svazku vzešel syn Caesarion (Malý Cae­sar), budoucí poslední egyptský král ptolemaiovské dynastie Ptolemaios XV.
Roku 44 př. n. l. byl Caesar úkladně zavražděn a Kleopatra se vrací do Egypta. Nechává zabít svého formálního manžela Ptolemaia XIV., aby uvolnila místo pro svého syna a vyloučila případné spory o nástupnictví. Ví, že si musí najít nového ochránce. Když si po Caesarově smrti rozdělili vládu nad římským impériem Marcus Antonius, Lepidus a Octavius, vybírá si Kleopatra prvního z nich, protože byl nejmocnější. Příležitost k tomu získala v roce 41 př. n. l. v Tarsu na jihu dnešního Turecka. Připlula k Antoniovi na lodi ze vzácného dřeva, která se třpytila stříbrem a zlatem a měla purpurové plachty. Antonius jí okamžitě propadl a zůstal s ní deset let. Usadili se v Alexandrii a měli tři děti.

Nejasná smrt
Byl tu však problém. Antonius v Římě zanechal svou legitimní manželku, což se příčilo římské morálce. Octavius ho určitý čas bránil před výpady nepřátel a líčil jako oběť prohnané Kleopatry. Když se však Římané dozvěděli, že si Antonius přeje, aby jeho tělo bylo po smrti pohřbeno v Egyptě, zbavili ho všech politických a vojenských funkcí. Válka byla na spadnutí. Roku 31 př. n. l. proti sobě u Aktia stanulo egyptské a římské loďstvo. Římané, vedeni Octaviovým vojevůdcem Markem Agrippou, Egypťany drtivě porazili. Podle historiků se tímto okam­žikem stalo římské impérium skutečnou velmocí.

Další sled událostí je znám z vyprávění historika Plutarcha a Dia Cassia, kteří čerpali ze vzpomínek Kleopatřina osobního lékaře. Antonius pod vlivem fámy o Kleopatřině smrti spáchal sebevraždu. Smrt samotné Kleopatry je už od starověku opředena tajemstvím. Vergilius, Horatius a Propertius vyprávěli, že Kleopatra se 12. srpna roku 30 př. n. l. zavřela do hrobky a nechala se uštknout jedovatým hadem, zřejmě egyptskou kobrou. Podle jiných je pravděpodobnější, že se otrávila jedem, s jejichž přípravou měli Ptolemaiovci bohaté zkušenosti. Romantický příběh o uštknutí hadem může mít původ v pohřebním průvodu konaném po Kleopatřině smrti v Římě. Byla v něm nesena socha bohyně Isis, která bývá zobrazována s hadem u ruky. Budoucí římský císař Octavius Augustus Kleopatře nejprve nechal vystrojit královský pohřeb a téhož roku dal zavraždit jejího syna a posledního vládce Egypta Caesariona. Tím definitivně skončila tři tisíce let trvající vláda egyptských faraonů.   


Zdroj: 100+1