Elektrokola

Pokusy s doplňkovým zdrojem energie pro jízdní kola začaly již před mnoha lety. Tehdy šlo především o malé benzinové motory, které z kola dělaly jakousi lehkou verzi mopedu. Použití elektromotoru omezovaly zpočátku těžké a málo účinné akumulátory.

Dnešní elektrokola (e-bike) využívají k vyrovnanému pohybu elektroniku, která umožňuje plynule kombinovat sílu svalů a přídavného motoru. Bez problémů tak lze dosahovat průměrné rychlosti 25 až 30 kilometrů za hodinu bez ohledu na to, zda jedeme po rovině nebo do kopce. Pro srovnání: při rodinném výletu s klasickými koly se v členitém terénu pohybujeme v průměru rychlostí 10 až 15 kilometrů. V ucpaném centru velkých měst dosahují majitelé elektrokol svého cíle dvakrát až třikrát rychleji než autem nebo městskou dopravou.

Nevýhodou elektrokola je vyšší hmotnost kolem 25 kilogramů. Jeho cena obvykle přesahuje dvacet tisíc korun, ale může se snadno vyšplhat přes sto tisíc. Nápadně levné modely neposkytují potřebný komfort a mohou být navíc dost nebezpečné. Při rychlostech kolem třiceti kilometrů za hodinu mají případné defekty mnohem těžší následky než při vycházkovém tempu.

Lehký elektrický motor lze namontovat na přední či zadní náboj, případně na osu pedálových klik. Umístění vpředu není příliš vhodné, neboť přední kolo není tolik zatížené a za vlhka snadněji prokluzuje. Výkon motoru nesmí podle evropských norem přesáhnout 250 kW. Akumulátor lze dobít za jednu až dvě hodiny. Vystačí pak na 50 kilometrů jízdy bez šlapání nebo na 100 kilometrů s podporou svalové síly cyklisty.

Pedelec
Vedle modelů, které jsou schopné samostatné jízdy bez přičinění majitele, se velké oblibě těší kola využívající motor jen jako doplněk lidské síly. Elektromotor se aktivuje šlapáním do pedálů. Tento typ elektrokol se označuje jako pedelec a podíl obou složek lze nastavit pomocí elektroniky. V budoucnu by elektronika mohla upravovat výkon elektromotoru i v závislosti na aktuálním srdečním pulzu a tepu cyklisty.

Cílovou skupinou jsou především obyvatelé měst dojíždějící do práce. Elektrokolo by zpřístupnilo tento druh ekologické dopravy i těm osobám, pro které by jízda na běžném kole mohla být příliš namáhavá. Ekologové doufají, že e-bike pomůže vyřešit dopravní kolapsy a neúnosné znečištění evropských měst. Úředníci se tak mohou dostat pohodlněji a rychleji do zaměstnání, během jízdy se nezpotí a nemusí se před prací převlékat nebo sprchovat. Při zpáteční cestě pak mohou nasadit sílu svalů a kompenzovat tak den prosezený u počítače.

Elektrokolo s nákladním přívěsem je ideální pro kurýrní a asistenční služby. Podobnými modely vybavuje své doručovatele například německá pošta. Lze je ovšem využít i k nákupům a pochůzkám. Při výletech do přírody mohou elektrokola pomáhat při vyrovnávání handicapů starších nebo slabších členů rodinného pelotonu.

Poptávka roste
Trh s elektrokoly roste v posledních letech závratným tempem. V Německu, které se tradičně řadí k cyklistickým velmocím, se v roce 2005 prodalo 25 000 elektrokol, v roce 2009 to bylo již 120 000 kusů. Na rok 2010 počítají obchodníci s dalším nárůstem o padesát procent. Vzhledem k celkovému počtu 4,3 milionu prodaných jízdních kol je to však stále ještě velmi nízký podíl. V Nizozemsku tvoří elektrokola již šestnáct procent celkového trhu s jízdními koly a představují čtyřicet procent obratu celé branže. Na trhu je v současné době asi dvě stě padesát značek elektrokol od šedesáti výrobců.   

Pohled do dějin jízdního kola
3500 př. n. l. vynález kola
1817 odstrkávací „drezína“ (Karl Drais)
1845 kolo s pedály (Mylius)
1845 experimenty s pneumatikou (William Thompson)
1853 šlapací kolo
1868 vysoké kolo
1869 první prezentace současného typu pohonu (André Guilmet)
1870 pohon na zadní kola
1885 jízdní kolo Rover
1933 rychlostní převody
1981 horské kolo
2008 výrazný nástup elektrokol

Zdroj: 100+1