Elixír života

V Asii si šítake (Lentinus edodes) už tisíce let cení nejen pro vynikající chuť a vůni, ale především jako léku. Užívá se jí pro povzbuzení imunitního systému, také při nachlazení, žaludečních potížích a alergiích. Podle japonských specialistů obsahuje tato houba pět látek, které výrazně ovlivňují v našem těle hladinu cholesterolu, upravují tlak krve i hladinu cukru v krvi a působí také jako prevence proti některým typům rakoviny.  

Šítake je vysoce dietní, vhodná pro diety na hubnutí, protože z kalorického hlediska je zcela bezvýznamná. Na rozdíl od běžných hub ale obsahuje poměrně značné množství jodu, železa, mědi a kyseliny listové. Obsahuje rovněž vitamin D, který je důležitý pro tvorbu kostí a zamezení jejich odvápnění. Má rovněž vysoký obsah niacinu, který bývá označován také jako vitamin PP, kyselina nikotinová nebo nikotinamid. Je rozpustný ve vodě a řadí se k vitaminům skupiny B. Má výrazné antioxidační účinky, je nezbytný pro tvorbu hormonů estrogenu, progesteronu, testosteronu a řady dalších. Používá se jako lék při špatném prokrvení dolních končetin a přispívá k dobrému stavu pokožky.  
Polysacharid lentinan, který šítake rovněž obsahuje, dokáže brzdit růst rakovinných nádorů. Nejnovější výzkumy dokazují, že šítake obsahuje rovněž látky, které mají antibakteriální a protivirové účinky. Obsahuje též všech osm esenciálních aminokyselin v ideálním poměru.

Původ
Domovinou této lupenité houby s hnědými až načervenalými klobouky a bělavými šupinami je Japonsko, Čína a asijské státy s mírným podnebím. Jako potravina se šítake používá v Japonsku a Číně již tisíce let. První písemné zmínky o této houbě jsou z roku 199. Ve čtrnáctém století ji čínský lékař Wu Jue popisoval jako výborný lék při onemocnění horních cest dýchacích, slabém oběhu krve, onemocněních jater, vyčerpání a slabosti, i jako prevence proti stárnutí.

Jídlo
K přípravě pokrmů se využívají pouze kloboučky šítake, tuhé nožičky se odkrajují. Šítake se krájí na menší proužky nebo se alespoň přepůlí. Jejím sušením se koncentruje chuť i nezaměnitelná vůně. Mnoha asijským pokrmům dodává charakteristickou příchuť. I když se to na první pohled nezdá, šítake je řazena mezi druhy, do kterých patří například i hřib obecný nebo křemenáč. V Japonsku se už více než 1000 let šítake uměle pěstuje na stromech shi, podle kterých dostala i jméno. Tato pro nás exotická houba je pro lahodnou chuť a silné aroma nazývána perlou mezi houbami. Její obliba a současně i spotřeba v poslední době soustavně roste nejen v zemích Dálného východu, ale i v USA a západoevropských zemích.  

Šítake má všestranné použití nejen v orientální, ale dnes už i v evropské kuchyni zejména při redukčních, makrobiotických a vegetariánských dietách. Má velmi nízkou energetickou hodnotu. Nasytí, chutná a přitom se po ní netloustne. Šítake se dá upravovat všemi tradičními způsoby. Lze ji dusit, smažit, grilovat, fritovat, zapékat a případně i udit. Aby vynikla její výrazná a jedinečná chuť, při dušení šetříme vodou a houby podléváme minimálně. Dušené šítake jsou vhodné k přípravě salátů například s rajčaty, hlávkovým salátem nebo se zelím. Šítake můžeme obalovat jako řízky nebo grilovat.   

Zdroj: 100+1