Evoluční biologové: Havajský ekosystém je už za zenitem

Havaj je nejen pro americké biology spíše diagnózou, než geografickou destinací. Až extrémní fyzická rozrůzněnost některých rodů rostlin a živočichů totiž upozorňuje na neustále nové možnosti bádání a výzkumu. Jenže jak tvrdí Charles Marshall (UCB), který je současně ředitelem Univerzitního paleontologického muzea, Havaj už má to nejlepší za sebou.

„Hodně kolegů si myslí, že druhy na Havaji se stále rozvíjí, že tu vznikají nové subspecie a jejich morfologické varianty. To je do jisté míry samozřejmě pravda, ale současný trend je nepoměřitelný s tím, jak to tu vypadalo dříve, před miliony let.“ A právě zmíněné miliony let v minulosti byly dobou, kdy Havajské ostrovy stály z hlediska biologické rozmanitosti na vrcholu. I když to při současném pohledu na záplavu exotických květin ve svěžích džunglích nevypadá, nedíváme se na dynamicky se rozvíjející tavicí kotel nových druhů. Spíše sledujeme páru nad hrncem, ve kterém se před miliony let vařilo něco daleko zajímavějšího.

Proč tomu tak je? Tým kalifornských evolučních biologů upozorňuje na to, že souostroví 95 korálových a sopečných ostrovů a 118 skal a útesů v Tichém oceánu prakticky neustále zmenšuje rozlohu své souše. Pomalý růst korálů a nepřítomnost sopečné činnosti může za to, že si moře zvolna ukusuje svůj díl z pevniny. A ostrovy (s výjimkou „Velkého ostrova“, tedy Havaje) se postupně zmenšují. Tato ztráta pevné půdy pod nohama pochopitelně dostala zdejší rostliny a živočichy do ekologického stresu, který se postupně projevil v úbytku druhů.

A tento výrazný pokles biologické rozmanitosti se odehrával průběžně dávno předtím, než na ostrovech začala být patrná činnost lidí, ať už domorodců nebo kolonizátorů. Vědecká práce, která neklade vinu za pokles živočišných a rostlinných druhů lidem, je dnes vzácné zboží. A kromě toho si studie z Berkeley získala pozornost i nezvykle širokým záběrem důkazního materiálu.

Data pro argumentaci totiž sesbírali evoluční biologové pro čtrnáct rozvětvených skupin živočichů (například ptáky, hmyz, pavouky, kvetoucí rostliny), a to pro každý ostrov nebo propojenou skupinu ostrovů Havaje. „Na starších ostrovech, například na Kauai nebo Oahu, a také na čtyřech dnes rozdělených ostrovech, které kdysi byli jedním ostrovem Maui Nui, je většina sledovaných skupin v dlouhodobém evolučním propadu,“ říká Marshall.

„Tyto staré ostrovy byly kdysi totiž mnohem větší, než nyní. Vyvíjející se nové poddruhy se dříve měly kam šířit a expandovat, jenže na postupně se smršťujícím prostoru muselo nutně dojít k jejich natlačení a přehuštění. A tento efekt vedl k jejich vymírání," říká Marshall.

Tento závěr je zatím v přímém rozporu s tím, co si biologové o Havaji a jejích zvířecích obyvatelích mysleli. Předpokládalo se, že například pavouci zatím nedokázali obsadit všechny ostrovy, že se na ně teprve postupně dostávají. A spolu s tím, jak budou na tato izolovaná místa pronikat, se budou jejich zástupci dále diverzifikovat do nových podskupin.

Jak ale zmiňuje biolog Jun Ying Lim, který zkoumal zastoupení jednotlivých skupin z hlediska genetické rozmanitosti a DNA, proces šíření a diverzifikace již dávno proběhl. „Krása ostrovů Havaje spočívá v jejich geologickém nastavení. Biota každého místa není definitivní, je totiž neustále se dynamicky měnícím procesem. Jednotlivé ostrovy Havaje můžeme v této souvislosti vnímat jako sérii snímků pořízených během výletu do minulosti.“

Nejstarší sopečné ostrovy Havajského souostroví, tak jak je známé dnes, jsou omývány mořem už přibližně 6 milionů let. Tehdy žhavá magma dala vzniknout Kauai a tektonický posun oceánských desek ji postupně, jako další vznikající ostrovy, sunul severozápadním směrem.

Nejmladším a nejnovějším ostrovem je Havaj, která vznikla přibližně před 1,3 miliony let. Každý z nově zformovaných ostrovů byl kolonizován rostlinami a živočichy ze starších ostrovů, což vedlo k rychlému naplnění rozmanitých ekologických nik ostrovů. Rostliny Haleakala nebo endemičtí ptáci řad šatovníků dosáhli svého vrcholu (na ostrově Kauai) před 3 miliony let, a brouci za 4,5 milionu let.


Autor: Radomír Dohnal
Zdroj: Ekolist.cz