FREAK SHOW (představení šílenců)
napadne vás nejspíš, když se u této podívané zastavíte na 5 minut. Nechápavě zíráte na nastrojený discocvoky, jejichž éra je už nějakých 30 let za zenitem. Z reprobeden se ozývá nejnovější taneční hudba, cvoci nastrojení ve svých nelepších tanečních hadřících tu suveréně předvádí na svých kolečkách (ať už jsou ta kolečka v jedné, nebo ve dvou řadách) kousky, o kterých se vám jenom zdává, zůstává vám rozum stát, ale musíte se usmívat.
Jejich plácek je v permanentím obležení turistů, ale oni si bruslí ve své bublině a udivené tváře vůbec nevnímají. Musíte překonat tu bariéru a přijít až do jejich středu, k mixážnímu pultu, na jejich území. A nejlíp, když máte připravené brusle a můžete se vrhnout do tanečního víru. Ale i bez bruslí si tu můžete krásně zatancovat, zaskákat, zařádit nebo jen stát, kochat se a fotit, jako jsem to v ohromení dělala já.
Po pár minutách a několika veselých rozhovorech pochopíte, o čem tahle “show” je. Většina z těchto bláznů chodí bruslit do Centrál Parku pravidelně každý víkend už několik desítek let. Věkový průměr bych odhadla tak na 40 let. Je to jejich parta. Jsou tu lidé, kteří se znají, vědí o sobě spoustu věcí, pomáhají si, mají společné zážitky a zálibu, no spíš vášeň - brusle.
RODINA
Mě sem přivedl můj přítel, který tu trávil každý víkend jako malý kluk, předtím, než ho právě tady v Centrál Parku nabytá zkušenost z bruslení přivedla do Finska. Už hodinu se zdraví se známýma, které neviděl několik let. “Family (Rodina)”, řekl mi a šťastně se usmívá. Co zbývá devítiletému klukovi z Harlemu, když ani drogy, ani popíjení s vrstevníky ho neláká? Přišel se toulat po divočině nejpopulárnějšího New Yorského parku a tenhle svět mu učaroval. Po tom, co sleduju rej na ploše dalších 30 minut, ho chápu. Jízda nahoru a dolů, spirály, otočky, řádění, energie a nevýslovná radost. Bruslení, které je mi tu tak přirozeně předváděno v párech nebo jen samostatnými exibicionisty, je opravdu dechberoucí. Vypadá to tak jednoduše, hladce a přirozeně. Bohužel jsem měla brusle párkrát na nohou a je mi jasný, že mi prostě těch xlet praxe chybí, ale hned bych se vrhla mezi ně.
Na chvíli si mě bere pod křídla místní fotograf, protože jsem projevila zájem o prohlížení jeho alb plných fotek z jednoho a toho samého místa. “Za tu dobu, co sem chodím bruslit, jsem nafotil už přes deset tisíc fotek. Je to asi 30 alb, potřebuju někoho kdo by mi to pomohl nosit, nechceš se přihlásit?” Směje se. Pořád je s kým si povídat, s kým se seznamovat, o co se dělit. Všichni na konci našich rozhovorů dodávají: “Budeš tu příští týden? Určitě přijď, my tu budeme. A na Halloween! To je teprve ta správná jízda!” A o tom tohle místo je hlavně. O přátelství, o sdílení, o radosti, o čase kloudně stráveném mezi kamarády. Ale musíte vystoupit z toho kruhu a jít až úplně do středu těch šílenců.
Exibicionisti z celého světa spojte se
02.11.2006
Zasloužilá, sovětská, asi šedesátiletá krasobruslařská hvězda v černém přiléhavém trikotu, černý rozesmátý rastafarian v úžasně strakatém skoroklaunském oblečku, mexický kuchař v plášti a kostkovaných kalhotách, Miss Disko Harlem 1982 navlečená ve znovupopulárních elasťákách, zasloužilý otec i s obsazeným kočárkem. A ještě spousta více či méně výrazných postaviček a všichni na kolečkových bruslích a všichni koncentrovaní na jednom malém plácku v Central Parku kousek od Sheep Meadow.
Autor: Lenka Kohutová
