Film Rembrandtova Noční hlídka odráží nebezpečí geniality

Uvést osobně svůj nový film Rembrandtova Noční hlídka přijede do Prahy režisér Peter Greenaway. Slavnostní premiéra filmu za účasti tvůrce proběhne 14. října v 18.30 v kině Lucerna v Praze.

Příběh
Děj začíná v roce 1642, kdy je Rembrandt van Rijn (Martin Freeman) již jedním z předních evropských malířů. Doba je zlá. Všude okolo zuří válka, ale jemu se daří více než dobře. Jeho žena Saskie a jeho agent ho ovšem přesvědčí, aby portrétoval skupinu amsterodamských měšťanů, kteří vytvořili jakousi polovojenskou milici jako místo pro své setkávání. Rembrandtovi se to příliš nezamlouvá, ale když odhalí, že se za společenstvím skrývají úklady, vražda a pokrytectví, rozhodne se do obrazu ukrýt pravdu a vykreslit své chlebodárce tak, jak si podle něj zaslouží…
Výtvarně velmi upřímný a silný film nás odkazuje nejen na principy Rembrandtova malířského stylu, ale ukazuje ho také jako člověka z masa a kostí, který i přes svou genialitu musí čelit přízemnosti svého okolí. Člověka, jehož práce na Noční hlídce radikálně poznamenala na celý zbytek života.

O filmu
Peter Greenaway se v posledním snímku vrací ke svému starému stylu, jenž se opírá o důmyslnou koncepci, ironický humor a nápaditou autorskou formu, která pod často efektní zápletkou provokativně rozvíjí komplexní pohled na svět.
V Rembrandtově Noční hlídce se Greenaway ptá po různých významech slavné enigmatické malby, především pak propojuje historická fakta z umělcova života s aktem tvorby samotné. Jaký je skrytý význam Noční hlídky a co znamenala v Rembrandtově životě? Greenaway jako by stylově vycházel ze samotného obrazu – jež působí jako dramatická divadelní scéna rozehraných gest a pohybů. Kromě bohatých dynamických dialogů se totiž opírá o divadelně pojatý prostor, v návaznosti na barokní malbu využívá šerosvitného světla, kterým ostře modeluje pečlivé obrazové kompozice. Greenaway pracuje se záběry tak, že každý z nich by mohl být obrazem, pohybu kamery využívá k tomu, aby ještě lépe zacílil kompozici obrazu. Film tak působí jako sled zastavených momentů z tvůrčího a soukromého Rembrandtova života. Dekorace interiéru je vytvářena po vzoru holandské malířské tradice oproštěnosti a účelnosti. Silná divadelní stylizace filmu zároveň nikdy nepřestává být sebereflexivní, což je pro Greenawaye typické, Greenaway ji podtrhuje například použitím monologů postav, které někdy mluví přímo na kameru k divákovi a vysvětlují své chování nebo diskutují mezi sebou. Divadelnost naproti tomu Greenaway balancuje čistě filmovým užitím hudby, jež dává filmu emocionální náboj, stmeluje jej do jednoho rytmického celku a umožňuje ho prožít jako jednu konzistentní obrazově-smyslovou symfonii. Pod opulentním a přesto přísně dávkovaným obrazem-dějem, Greenaway rozvíjí obecná lidská témata – touhy a chamtivosti, lásky a závisti, společenských konvencí a revolty proti nim, umělcovy svobody a odpovědnosti.

Rembrandtova Noční hlídka

Zdroj: tz Artcam.cz