Fobie z lidí

Sociální fobii lze léčit různými způsoby psychoterapie. V některých případech jsou značně drastické, ale přinášejí dobré výsledky. Jde o výraznou psychickou poruchu, při níž nemocný prožívá velkou úzkost při kontaktu s jinými lidmi. Jestliže u jednoduchých fobií člověk pociťuje úzkost pouze z určitého předmětu, činnosti nebo situace, při sociální fobii se snaží vyloučit kontakt s jakýmikoli lidmi, vyhýbá se rozhovorům a dokonce odmítá v přítomnosti jiných osob jíst nebo pít. Pocit úzkosti bývá doprovázen typickými příznaky jako silné pocení, třes, zčervenání, skřípání zubů, pocit nevolnosti a bušení srdce.

V pozadí je strach
V pozadí této fobie se skrývá silný pocit nejistoty. Z čeho má vlastně nemocný strach? Všeobecně se dá říci, že ze situací, kterým zdraví lidé vůbec nepřikládají důležitost. Člověk trpící sociální fobií se například obává zesměšnění. Bojí se, že se bude chovat nevhodně, že se dostane do nepříjemné situace, ztratí nad sebou vládu, bude vrávorat nebo dokonce upadne, případně bude koktat nebo se rdít. Proto se snaží být nenápadný, nebudit pozornost. Pokud se musí projevit, mluví obvykle tichým, jednotvárným hlasem. Nemocní čím dál více omezují kontakty s vnějším světem. Útočiště hledají obvykle doma, kde se cítí jistější, ať už jsou sami nebo s rodinou. Pokud nemocný tráví většinu času doma, může žít bez větších problémů, protože situací, které fobii vyvolávají, není mnoho. Člověk ale většinou musí z domu vycházet, chodit do práce, vstupovat do jiného prostředí, nakupovat, hovořit a stýkat se s lidmi.

Někdy je sociální fobie tak silná, že se člověk musí vzdát i zaměstnání.  

Každý z nás má z něčeho strach a často nás kontakt s lidmi dokáže rozladit. Někteří specialisté tvrdí, že jde o atavistický pozůstatek z dávných dob, kdy se člověk musel bránit před nepřáteli. Teprve když je strach natolik závažný, že se člověk snaží vyhnout konfliktním situacím, lze hovořit o sociální fobii. Mezi lidmi trpícími touto fobií je samozřejmě více osamělých a svobodných než vdaných a ženatých. Pro tyto lidi je obtížné nejen požádat o schůzku nebo zavolat člověku, o něhož mají zájem, ale i smířit se s faktem, že mohou být pro jiné zajímaví. Postupně omezují kontakty s vnějším světem a kroužek jejich přátel a známých se stále zužuje.

Postup fobie
Sociální fobie se obvykle projevuje postupně. Nemocný se stále více vyhýbá situacím, které ho obtěžují. Fobie nejčastěji začíná zhruba kolem patnácti let a kulminuje mezi třicátým a čtyřicátým rokem. V západních zemích trpí touto fobií oficiálně kolem deseti procent lidí, ale číslo je podstatně vyšší, protože nemocní jen zřídka hledají řešení u specialistů.
Rostoucí počet případů této fobie je dnes vyvoláván i tvrdou konkurencí na pracovním trhu. Zaměstnání dostane člověk vhodně oblečený, sebevědomý, sebejistý. Člověk nejistý, uzavřený do sebe nemá šanci. K záporným stránkám sociální fobie patří následně alkoholizmus a užívání sedativ. Postižení strach ze setkání s lidmi zahánějí douškem alkoholu nebo léky, po kterých se uvolní a cítí se jistější.

Způsoby léčení
Psychická porucha podmíněná úzkostí je obvykle doprovázena změnami nálady, depresí, podceňováním vlastního já nebo i poruchou osobnosti, jako je závislost nebo paranoia. Psychiatrie a psychologie nabízejí různé možnosti léčení. Jednou z terapií, která se používá v řadě evropských států, je konfrontace. Pacient je znovu a znovu vystavován situacím, které v něm vyvolávají úzkost. V mnoha případech je to pro pacienta opravdové mučení, ale zastánci této metody jsou přesvědčeni, že jedině tak se nemocný naučí situaci kontrolovat a uvědomí si, že fobii lze překonat. Ve prospěch této tvrdé metody svědčí osmdesát procent vyléčených.

Existují i terapie méně drastické, například psychofarmakologické nebo psychologické metody. K nejvíce užívaným lékům patří antidepresiva, léky zmírňující úzkost a betablokátory. Pomáhají pacientovi překonávat situace, které v něm úzkost vyvolávají, například promluvit ve společnosti nebo absolvovat vstupní rozhovor při hledání zaměstnání. Psychologická terapie, ať již sama o sobě nebo kombinovaná s léky, učí člověka trpícího fobií znovu získat důvěru k sobě i k druhým. Z psychologických metod se dnes používá především terapie poznávání vlastního jednání, při které se stanoví určité vzory chování. Mezi nejúčinnější patří metoda, kdy pacient je postupně vystavován situacím, které v něm budí úzkost, ale vždy s terapeutovou podporou. Tyto situace mu pak způsobují čím dál menší trauma. Terapie je doplňována tréninkem společenských schopností. Často se různé metody kombinují nebo aplikují zároveň. Úspěch záleží do značné míry na tom, zda pacient spolupracuje. V každém případě je sociální fobie léčitelná.    

Zdroj: 100+1