Podle Maryse Vaillantové prý nevěra přispívá k funkčnímu vztahu. Psycholožka si klade otázku, zda je monogamie přirozená. Ve své knize "Muž, láska, nevěra" se snaží osvětlit nevěru jako něco normálního a zcela přirozeného.
Podle statistických údajů 39 procent mužů svou manželku v průběhu života podvádí. Tito muži ale zároveň nijak nezpochybňují své city k partnerce. Cítí ale prý potřebu nadechnout se a nalézt trochu volnosti mimo svůj dlouhodobý vztah. Monogamie může být dokonce podle psycholožky pro muže velkým utrpením. K nevěře pak schází jen málo... třeba vhodná příležitost.
Partnerská věrnost – jen společenská úmluva?
Pokud prý ženy přijmou fakt, že nevěra je vlastně přirozená a pro psychické zdraví některých mužů dokonce nezbytná, dočkají se podle psycholožky velké úlevy. Úmluvu o věrnosti považuje tato žena za kulturní, nikoliv přírodní záležitost. Dotyční muži svou partnerku prý stále milují, jejich potřeba krátkodobých nic neznamenajících vztahů je ale natolik vysoká, že ji nedokáží překonat.
Jak je to ale ve skutečnosti? Je monogamie pro lidskou společnost přirozená? Jak může nevěra narušit partnerský vztah? Lze snad dokonce nevěru doporučit pro oživení vztahu?
Nevěra může pro partnerství znamenta obrovský šok (Komentář odborníka)
"Psycholožka uvedla, že až konečně Francouzky přijmou, že úmluva o věrnosti je pouze kulturní a nikoliv přírodní, bude vše daleko lepší. Nevěra je podle ní zcela nezbytná pro správné psychické fungování určité části mužů."
Nad tímto článkem asi mnoho mužů zajásá. Jelikož jsem psycholožka a žena, nelze než tuto část okomentovat jak jinak než: a co správné psychické fungování žen? Jistě biologicky a přírodně k monogamii předurčeni nejsme, tak jako nejsme předurčeni k tomu žít téměř do sta let, z čistě biologického hlediska jistě nejsme motivováni ani k altruismu či solidaritě se slabšími. Asi bychom mohli vyjmenovat další velkou spoustu hodnot, které nejsou podmíněné biologicky, ale naopak čistě lidsky a u zvířat je nenacházíme.
Neméně důležité také je, že biologicky nejsme my ženy disponované ani k tomu, abychom i po čtyřicítce byly stále štíhlé, krásné a bez vrásek. Přesto se o to pokoušíme.
V životě by se nám žilo lehčeji, kdybychom uměli přijmout daleko méně emočně náročná témata než je nevěra - například jen to, že na vztah existují dva různé úhly pohledu, že komunikace dvou lidí je vždy složitá a že potřeby mužů a žen jsou rozdílné.
Pro mnohé oběti nevěr jsou pocity při jejím odhalení prožívány podobně jako by jim někdo zemřel. Šok z této události může pro ně znamenat dočasnou naprostou konsternaci, je to rána, ze které se neumí oběť vzpamatovat. Jedná se o naprosté selhání důvěry a oběť si často neumí představit, jak by mohlo partnerství dále pokračovat.
Dlouhodobé partnerství vyžaduje závazek a ochotu odkládat uspokojení. Přestože mnoho párů se s nevěrou vyrovnává různě a dokonce jsou odborníci, kteří ji doporučují jako oživení vztahu, existuje také mnoho párů, pro které je partnerský vztah ten nejdůležitější a jestliže je narušen intimitou k jiné osobě, znamená to pro oběť velmi bolestnou zkušenost, se kterou se také nemusí vyrovnat.
Autor komentáře: Mgr. Kateřina Hollá
Zdroj: Sexuálně.cz
Francouzská psycholožka tvrdí, že nevěra je známkou funkčního vztahu
02.03.2010
Nesouhlasíte s nevěrou svého partnera? Připadá vám nedůstojné, že se řada mužů dopouští nevěry bez ohledu na svou partnerku a na dlouholetý vztah, který společně vybudovali? Některé z nás možná překvapí (a pro jiné to bude důvod pro pocity zadostiučinění) závěr, ke kterému došla francouzská psycholožka.
