Ministr dopravy Aleš Řebíček vyslovil odvážnou ideu: na vybraných úsecích dálnic by se mohli čeští řidiči pohybovat až stošedesátkou. Ale znáte to, napřed jeden úsek, pak druhý a k čertu, proč to nepovolit tak nějak všude, že.
Je to taková pohádka pro malé děti: český řidič je vzorný, svědomitý a klidný, dodržuje předpisy a na silnici se pohybuje leckdy až s neuvěřitelnou dávkou ohleduplnosti.
Naše dálnice jsou navíc ve vzorném stavu, téměř všude se třemi jízdními pruhy a odstavnými místy.
Tak proč ho neodměnit? Jen na to šlápni, chlape! Jupijupijou.
Zazvonil zvonec a pohádky je konec.
Po dálnici se dnes smí jet maximálně sto třicet. Když ale někdo tuto rychlost hnidopišsky dodržuje, je považován ostatními téměř za blázna.
Draví, rychlí a nedočkaví kolegové se panu „stotřicítkovi“ okamžitě pověsí na záda a problikáváním mu oznamují, jaký je mamlas. Pak ho se vztyčeným prostředníčkem nedočkavě předjedou (asi tím úplně nemyslí, že dotyčný je jednička..).
Kaskadérskou jízdu často předvádí i ti, kdo by měli být pro řidiče příkladem: vrcholní policisté a politici.
Dodržovat v Česku pravidla na silnicích se zkrátka nenosí. Uspěchanost, nervozita a přílišná agresivita je to, co je pro zdejší „automobilisty“ typické. Zažil to jistě každý, kdo otočil klíčkem a vydal se autem třeba jen na nákup.
Není tedy důvod, proč by měl český řidič dostat privilegium jezdit stošedesátkou. Ještě k tomu není připraven ani on, ani naše dálnice.
Ministr Řebíček by měl hledat efektivnější cesty, jak řidičům zlepšit život. Začít by mohl tím nejzákladnějším: opravou a úpravou silnic. Jízda po nich se totiž často mění v nebezpečnou krosovou rallye.
