Dnešní mládež ve dvanácti letech nežije život druhých. Naopak - žijí svůj život a už uskutečňují veškeré své sny!
"Není soutěž, kterou by nevyhrála," zdůrazňuje moderátor ještě před tím, než si dotyčnou zpěvačku pozve na podium. "Ve dvanácti letech vydala své první album," dodává, "hudbu i texty si většinou napsala sama. Samozřejmě i ty texty v angličtině..." To už publikum nevydrží a nenápadně se rozhlíží a zkoumá, kdo je to zázračné dítě.
Ta zpěvačka, co má vystoupit, se jmenuje Veronika Polívková a nedávno oslavila třináctiny. Trpělivě čeká pod podiem a klepe se zimou. Působí tiše až nejistě. Vše se ale rázem změní, vyjde-li konečně před publikum. Energicky zapojí keyboard a začne vtipkovat. Sebejistě vtipkovat.
Při první písni jedna polovina návštěvníků slzí dojetím, druhé běhá mráz po zádech. Tak silná osobnost Veronika je a tak mocný je její hlas. To ovšem není všechno, jak se brzy dozvídáme. Ke zpívání má miliony dalších koníčků a v hlavě přesný životní cíl. Mluvíte-li s ní, zjistíte, jak smělé sny má a nepřipouští si jakýkoliv neúspěch. Vlastně ani nemusí - už teď má své webové stránky, vlastní fanclub a ochrannou ruku nad ní drží samotný Karel Vágner. Jak ji slyšel zpívat na Britské ambasádě, kam byla pozvána, nabídl ji natočení alba a další spolupráci. O velkých akcích však Veronika slyšet nechce. "Je jí teprve třináct, chci, aby si užila bezstarostného mládí. Už tak soutěží od sedmi let. Počkáme." dodává její maminka, která je jí zároveň managerkou.
Verunka, jak ji říká nejbližší okolí, není však dnes žádnou výjimkou. Před 20 lety něco nereálného, před 10 lety snili o závratné kariéře jen ti největší snílci, dnes už má člověk ve dvanácti téměř jasno o životě. Přesně vám vyjmenuje co bude dělat a rovněž už zná cestu k cíli. Nepotrpí si na idoly a budují si vlastní Osobnost. Rodí se nám talentovaná mládež, které bychom měli dát šanci. Určitě se od ní máme co učit.
A po nich ať přijde potopa!
