Gotland - země bohů

Ostrov Gotland je součástí Švédska, je vzdálen pouhých devadesát kilometrů od jeho východního pobřeží. Na délku měří více než sto dvacet kilometrů, na šířku padesát kilometrů a rozlohou přes tři tisíce kilometrů čtverečních je největším ostrovem v Baltském moři. Vždy byl trochu jiný než okolní země. Podle ságy ze třináctého století býval kdysi Gotland začarovaný. Ve dne se nořil do moře a na hladinu znovu vystupoval vždy až po setmění.  

Počátky dějin
Historie Gotlandu začíná před třinácti tisíciletími, kdy roztával velký pevninský ledovec pokrývající severní Evropu a na ostrov pronikali od jihu lovci a sběrači. Klima na ostrově bylo tou dobou velmi mírné, lidé však přebývali pouze na pobřeží. Živili se lovem ryb, ptáků a mořských savců.

V mladší době kamenné lidé hledali pastviny pro hospodářská zvířata – ovce, skot, koně, kozy a prasata a postupovali do vnitrozemí. Pastva zvířat začala utvářet ráz krajiny, který vydržel dodnes.  

V době bronzové byl již celý Gotland trvale osídlen. Došlo k rychlému rozvoji obchodu, zejména se státy jižní Skandinávie. Ve společnosti se utvořily silné rodiny, které ovládaly trh se zemědělskými výrobky a dalším nezbytným zbožím z bronzu. Okolo roku 1500 až 1100 př. n. l. se na Gotlandu objevují zvláštní formy hrobek v podobě lodí vyskládaných z kamenů. Pravděpodobně měly představovat cestu do země mrtvých.  

V době železné se díky rozmachu římské říše na Gotland dovážely výrobky z celé Evropy včetně luxusního zboží. Kontakty se středomořskými oblastmi a s arabskými zeměmi přetrvaly i v době vikinského osídlení v letech 800 až 1050 n. l. Svědčí o tom nálezy velkého množství arabských mincí. Navzdory četným obchodním kontaktům s okolím se na Gotlandu utvářela zcela unikátní kultura. Použitá ornamentální výzdoba byla jen málo ovlivněna uměním jiných zemí a navazovala na místní umění předchozích století.  

Středověk
Legenda o historii ostrova zvaná Gutasaga říká, že ve středověku obyvatelé Gotlandu uzavřeli dohodu se švédským králem. Po­dle smlouvy se podřídili jeho moci výměnou za určitá práva. Obyvatelé ostrova zvaní Gutar (po­dle současných odborníků byli velmi blízcí germánskému kmeni Gótů) si své věci do velké míry spravovali sami. Řídili se vlastními předpisy, které přijímalo shromáždění tvořené zástupci jednotlivých krajů. Samostatnost rozhodování přetrvala dobu dánské nadvlády ve čtrnáctém století i invazi příslušníků řádu německých rytířů.

Od roku 1645 je Gotland součástí Švédska. V určitých obdobích moc místních shromáždění slábla, vědomí vlastní odlišnosti se však u zdejších obyvatel nepodařilo nikdy vymýtit.  

Zajímavým rysem ostrova Gotland je velké množství kostelů. Podle Gutasagy sem jako první přinesl křesťanskou víru v roce 1020 norský král Olaf II. Svatý. Na místě konverze prvního věřícího byla postavena kaple, postupně přibývaly první kostely, pravděpodobně dřevěné. Stavěly je bohaté rodiny, často na místě konání někdejších pohanských obřadů. Ve dvanáctém století byl již celý ostrov křesťanský a spadal pod švédskou diecézi v Linköpingu.  

Hlavní město
Pokladem středověkého stavitelství je Visby, které si zasloužilo název Regina Maris, královna moře. Hlavní město ostrova, kdysi snad nejbohatší hanzovní město, jedno z nejvýznamnějších středisek hanzy na celém severu Evropy. V roce 1995 bylo zapsáno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO jako nejlépe dochované opevněné středověké kupecké město v severní Evropě.  
Visby se nachází na severozápadním pobřeží ostrova Gotland a je jedním z nejnavštěvovanějších míst ve Švédsku. Má 23 tisíc obyvatel a je jediným sídlem se statutem města na Gotlandu.  

Nejstarší historie města Visby zůstává záhadou. Území dnešního města bylo zřejmě osídleno už před čtyřmi tisíci lety. Původně bylo vikinskou osadou založenou vikinským náčelníkem Erikem Bloyxem. Z této osady se postupně vyvinulo shromaždiště kupců z prostoru Východního moře. Už okolo roku 900 bylo významným obchodním centrem. Mezi dvanáctým a čtrnáctým stoletím se stalo střediskem hanzy a bylo severoevropským obchodním centrem a kontrolovalo veškerý obchod ve Východním moři.  

Kamenných budov se tu zachovalo téměř dvě stě, je tu románský dóm, zbytky dvaadevadesáti dřevěných kostelů, z nichž některé jsou dodnes funkční, a starobylý hrad. Staré město, které je srdcem Visby, obklopuje středověké kruhové opevnění Ringmuren o délce téměř čtyř kilometrů. Hradby jsou vysoké dvanáct metrů, mají tři hlavní vchody, více než čtyřicet obranných věží a jsou obehnány příkopem. Bylo to unikátní opevnění, jaké nikde jinde v severní Evropě neexistuje. Bylo potřebné, protože bohatství města lákalo nejrůznější dobyvatele z celého světa a dokonce se do něj na loupežné výpravy vydávali i místní sedláci. Centrem obranného komplexu byla Prašná věž. Obranné opevnění se téměř úplně dochovalo dodnes.

Cechovním kostelem kupců byl St. Marien, dóm s třemi věžemi. Vysvěcen byl v roce 1225 a zlacené oltáře a obrazy svatých jsou většinou právě dary bohatých kupců. Nejlepší dobou pro ná­vštěvu Visby je třicátý druhý týden v roce, kdy ve městě probíhá středověký festival – Medeltidsveckan (Středověký týden). Jeho součástí jsou trhy, divadlo, rytířské turnaje a řada přednášek. Návštěvníci si mohou vypůjčit dobové kostýmy a  zúčastnit se dění. Letošní ročník probíhá právě v těchto dnech a skončí v neděli 9. srpna.


Gotland v kostce
Ostrov je součástí Švédska.  
Rozloha: 3140 km2
Počet obyvatel: 57 800
Délka pobřeží: asi 800 km
Doba slunečního záření za rok: 2000 hodin
Roční úhrn srážek: 500 – 600 mm
Průměrná teplota v červenci a srpnu: 17 °C

Ostrov by si zasloužil také název ostrov ovcí, protože těch žije na ostrově přes sto tisíc, tedy asi dvakrát víc než obyvatel. Ovce je i na vlajce Gotlandu.

Zdroj: 100+1