Manderlay nepřekvapí, zvláště pokud jste viděli první část trilogie režiséra Larse von Triera nazvanou Dogville. Jestliže Vás tento díl minul a neznáte ještě originální styl vzpurného tvůrce manifestu Dogma 95, vězte, že více než do kina půjdete na divadelní představení promítnuté na plátno. Budete nejen překvapeni, ale je dokonce možné, že se budete cítit i obohaceni.
Lars von Trier se snaží přesvědčit celý svět o tom, že dobrý film není nutné opentlit efekty a nákladnými triky, ale že stačí silný příběh a nosná myšlenka. Vede se mu to velmi dobře a dá se očekávat, že své příznivce nezklame. Ti ale jistě nepatří mezi davy, které tak dovedně živí komerční filmový průmysl. Patří mezi diváky, kteří chodí ze „svých“ filmů domů zamyšleni a jen tak jsou spokojeni.
Jednoduché kulisy, absence zdí a stěn domů, stále příkré osvětlení, věcný komentář a rozdělení příběhu do osmi částí – jen to samotné dělá z Manderlay film s nálepkou „pro náročného diváka“.
Ve filmu Manderlay bylo zvoleno méně hvězdné obsazení než v první části trilogie, ale na působivosti to neubralo. Příběh je povedený a myšlenka pootevírá rozhled, který s velkou pravděpodobností unikl i vám.
Grace a její otec opustili Dogville a strávili zimu hledáním nových lovišť. Zastavují se v Alabamě, kde Grace najde své uplatnění v osadě plné otroků. Je to právě 70 let od doby, kdy bylo zrušeno otroctví a stále naivní Grace se rozhodne zůstat a celou tu nespravedlnost na černých kůžích napravit.
Černí otroci žili v Manderlay v područí Velké paní, která krátce po příchodu Grace umírá. Grace všem slavnostně oznamuje svobodu, ale ihned přichází na to, že to černochům ke štěstí nestačí. Oni nevědí, co s tím, nevědí si se svobodnou volbou rady. Právě proto se Grace rozhodne zůstat a pomoci jim nejen v obstarávání obživy a pěstování bavlny, ale i v chápání moderních pravidel demokracie.
Do jejího příjezdu se museli starat o zahradu a klekali často u plení. Právě jen na zahradě jsou stromy a chatrče tolik potřebují opravit. Říkali jim, že není materiál, a tak Grace s přesvědčením svého blahého vlivu poradí stromy pokácet a domy opravit. Rozhýbe černochy i k sázení bavlny a naučí je demokraticky hlasovat. Brzy však přijde prašná bouře a není už žádné dřevo na větrolam, který by chránil malé rostlinky bavlny a plíce malých dětí. Grace se tolik snaží, studuje dokonce knihu předešlé paní. Každý otrok měl své číslo, zvolené dle charakteru, nikdo nesměl mít hotové peníze a jíst hlínu bylo zakázáno. Takový systém ji připadá jednoduše odporný!
Zaměnila ale jedničku za sedmičku a k tomu se v ní probudila vášeň, kterou k její nelibosti tolik rád zdůrazňuje její otec. Ženskou touhu po harému a živočišném otroctví. Dokonce chce prolézt odpadní trubkou do které odtéká voda s laciným mýdlem ze sprch plné černých mužských těl…
Ale tak docela jí právě toto nevěříme. Bryce Dallas Howardová by nebyla v roli Grace zcela přesvědčivá ani v případě, že by nemusela konkurovat Nicole Kidmanové, která se tak přirozeně pohybovala mezi kulisami v Dogville. Grace v Manderlay je dívenka, která se právě vymanila z rukou otce. Když po čase nechá demokraticky hlasovat a musí se sama chopit zbraně a biče, porovnání jejích gest s předchůdkyní z Dogville se vkrade do divákova mysli jaksi samovolně. Tato Grace nemá šanci.
Naivita nemá mezi otroky své místo, jak v obsazení, tak v příběhu. Samotný závěr filmu vás přesvědčí, že o prvoplánovitosti nemůže být ani v tomto von Tierově filmu řeč.
Není to všechno tak jednoduché, není vše jen černobílé…
Manderlay
Dánsko/Švédsko, 2005, drama, 139 minut, premiéra 27.10.2005
Režie: Lars von Trier
Scénář: Lars von Trier
Kamera: Anthony Dod Mantle
Hrají: Bryce Dallas Howard, Isaach De Bankolé, Willem Dafoe, Danny Glover
