Kousek od přístavu Aberdeen lze najít malebnou rybářskou vesnici, jíž vévodí rozsáhlý trh – samozřejmě zejména s dary moře, kořením a zeleninou. Přece jen se ale od tradičních asijských rybích trhů několika významnými atributy liší. Tím nejvíce citelným rozdílem je přístup místních obyvatel k turistům. Tady se totiž na turistech nevydělává a tak prostě v běžném životě překážejí. Pár stánků se suvenýry zcela zaniká v množství exotických ryb, neznámého voňavého koření a zvláštního ovoce a zeleniny. Velmi často se tu prodávají také sušené ryby a překvapivě žraločí ploutve a chrupavky. Přes všechny možné zákazy a ochranu těchto živočichů, se tady spousta stánků pyšní nápisy ´Na potenci´ ´Na krásu´ ´Pro zdraví a dlouhý život´.
„Tři tyhle rambutany prosím. Na ochutnání,“ snažím se usmívat.
„Tři? Tady se prodává jenom na kila. Nechcete kilo, jděte pryč!“ vyhazuje nás robustní prodavačka ovoce naprosto rázně a ještě ukazuje rukama, že u jejího stánku překážíme. Paradoxně si bez rozmyslu špitám, že „to by se v opravdový Asii nestalo.“
Nutno ale rozhodně přiznat, že atmosféra téhle rybářské osady je neopakovatelná, silná, ryzí a přirozená. Snad i tím, že se tu lidé snaží žít podle svého a turistů, ověšených foťáky a kamerami, si prostě nevšímat. A ti by zase měli být maximálně obezřetní, protože v podstatě narušují soukromí a klidný, běžný život starousedlíků. Odpor k fotografování jim ale nelze mít za zlé. Představa, že při pravidelném nákupu potravin na večeři, si mě nějaký cizinec fotí jako exotickou atrakci, není zrovinka nejpříjemnější. Pro některé návštěvníky je dokonce nemyslitelné odložit kameru, přestože mu dědeček, sotva stojící na nohou, mává před objektivem rukama s výmluvným gestem ´nefotit´. Nelze se potom divit jejich přístupu k turistům, či spíše vetřelcům.
