Hora Athos - ženám vstup zakázán

První poustevny tam vznikaly už v pátém století. Na Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO je Hora Athos od roku 1988.

Mnišská republika Hora Athos – Aghion Oros se rozkládá na řeckém poloostrově Chalkidiki. Ten připomíná ruku se třemi prsty roztaženými v Egejském moři. Dva jižnější, Kassandru a Sitoniu, zaplavují každý rok tisíce turistů. Na třetím severovýchodním Athosu se prostírá unikátní stát Hora Athos. Má rozlohu 335 kilometrů čtverečních, je dlouhý šedesát a široký sedm až dvanáct kilometrů. Je tam dvacet klášterů, množství pousteven a řada menších osad. Je to nejvýznamnější světové centrum pravoslavných mnichů. Dnes jich tam žije na dva tisíce, v době rozkvětu Athosu jich bývalo přes čtyřicet tisíc. Většinu nových mnichů na Athosu tvoří mladí vzdělaní lidé často s univerzitními diplomy. Mají vzdělání a kvalifikaci k restaurování a katalogizaci starých tisků, ikon, liturgických objektů i dalších uměleckých předmětů nesmírné ceny. Projekt záchrany kulturního bohatství tohoto mnišského státu financuje UNESCO, Evropská unie a řada světových akademických institucí.

KLÁŠTERY
Ikona Panny Marie Kaukozelissa, Megisti LavraDvacet klášterů, představuje dvacet autonomních území této mnišské republiky. Kromě základního kláštera bývají na těchto územích i další menší kláštery, poustevny, ale také mlýny, sklípky či celé malé osady. Všechny kláštery mají společnou pravoslavnou liturgii. Představený kláštera je volen mnichy na doživotí, je odpovědný za chod kláštera i celého území a zároveň z funkce opata je členem dvacetičlenného Svatého shromáždění, které představuje něco jako parlament – zákonodárné shromáždění Hory Athos. Přímo pod stejnojmennou horou Athos, která se vypíná do výšky 2033 metrů, leží nejstarší a největší zdejší klášter Megisti Lavra (Velká Lavra). Připomíná středověkou pevnost a působí velmi impozantním dojmem. V jeho zdech se skrývá 37 kaplí. Mnišské cely jsou tu pohromadě v jedné budově. Převládají modré barvy. Červená je posvátnou barvou kostelů. V chrámové lodi jsou uchovávány klášterní poklady – zlaté a stříbrné skříňky se safíry a rubíny, v nichž je uložen pás Panny Marie, pravá ruka jednoho světce a lebka nějakého svatého. Zapadající slunce ozařuje fresky Theofana, mistra krétské školy ze šestnáctého století, modrou majoliku na stěnách, perleť na ikonostasu a na čtecím stojanu.

Klášter ZografouV hierarchii athoských klášterů je na druhém místě hned po Velké Lavře klášter Vatopedion. Byl vybudován na břehu moře mezi půvabnými pahorky. Zatímco Velká Lavra má vesnický charakter, Vatopedion představuje aristokracii tohoto mnišského autonomního státečku. Přijímá novice až z USA – většinou syny pravoslavných vystěhovalců. V klášteře je zavedena elektřina, v kostele nikoli. Tam se svítí výhradně svíčkami. Tisíce jich planou v lustru, který připomíná královskou korunu. Visí uprostřed chrámu pod kupolí na dlouhých řetězech a navozuje tajemnou atmosféru. Klášter byl založen koncem desátého století. O tom, kdo jej založil, se vedou spory. Klášter Simon Petras patří k nejmladším, pochází ze čtrnáctého století. Tyčí se na jihovýchodním pobřeží Athosu nad mořem na skále vysoké 230 metrů. Pobočky má v řadě zemí, dokonce i ve Francii.

O jednodenní pochod dál je osmipatrový klášter Dionýsos rovněž ze čtrnáctého století. Pokoje a terasy má vybudovány na opěrných trámech nad propastí a pohled dolů vyvolává závrať. Proslavil se knihovnou, v níž jsou tisíce vzácných tisků a rukopisů.

HISTORIE
Klášter ZografouAthos byl po celá staletí mystickým místem pravoslavné církve, nad kterým drželi ochrannou ruku byzantští císaři, moskevští carové, srbská knížata i moldavští vévodové. Poustevny tam vznikaly už v pátém století. První písemné zmínky o poustevnících na Athosu pocházejí ale až z roku 843. V roce 872 císař Basileios I. Makedonský (vládl 867 – 886) prohlásil Athos sídlem poustevníků a vydal listinu na jejich ochranu. Aby je obyvatelé sousedních vesnic nerušili z jejich kontemplativního života, nesměli v lesích sekat dříví a na loukách pást dobytek. Konstantin VII.

MapaPorfyrogennetos se spoluvládcem Romanem Lakapenem pak potvrdili v roce 920 zlatou bullou poustevníkům a mnichům toto výsadní postavení. V roce 963 vznikl v Athosu první klášter už uvedený Megisti Lavra (Velká Lavra). Založil ho svatý Athanasios s finanční podporou císaře Nikefora. Postupně následovaly další kláštery. Přicházeli do nich ruští, bulharští, srbští i italští mniši. Kláštery financovali byzantští císařové i ruští carové. Byly to bohaté kláštery a lákaly k drancování. K nejhoršímu došlo v roce 1204 při čtvrté křížové výpravě. Pravoslavní mniši byli římskokatolickými křižáky krutě mučeni, dokud neprozradili, kde je schováno zlato. Papež Inocenc III. tehdy připojil celý Athos k osobním pozemkům a poslal tam svého zplnomocněnce s příkazem, aby všechny násilím obrátil na římskokatolickou víru. Kláštery Zografos, Iviron a Vatopedion zachovaly věrnost pravoslaví, proto byli zografští mniši upáleni, vatopedionští pověšeni a ivirští hozeni do moře. Některé kláštery byly vypáleny, téměř všechny vydrancovány. Na západ bylo vyvezeno 400 povozů s athoskými posvátnými předměty a literárními památkami.

Přes všechny útoky se Athos ve čtrnáctém století stává významným kvetoucím kulturním a náboženským centrem pravoslaví. V té době byl založen poslední z dvacítky velkých klášterů. V osmnáctém století dostal mnišský stát novou ústavu a roku 1794 tam byla založena Athonská škola, která se stala centrem vzdělanosti. Přicházeli noví mniši a Athos zažíval zlatý věk.

UNIKÁTNÍ POSTAVENÍ
Klášter IvironAutonomní mnišská republika Hora Athos je jiná než Tibet či Vatikán, které se hemží zvědavými turisty. Jen muži nad osmnáct let dostanou pergamen s povolením ke vstupu do tohoto zvláštního světa a to nejdéle na čtyři dny. Denně je povolen vstup jen deseti návštěvníkům. Turistické zájezdy sem nejezdí. Přestože republika Hora Athos je zasvěcena Panně Marii, ženám je nejen do klášterů, ale na území celé mnišské republiky vstup zakázán. Podle výnosu z jedenáctého století to platí nejen pro ženy, ale i pro zvířata ženského pohlaví. Přesto podle legend sem snad jednou ženy pronikly. Koncem jedenáctého století si mniši najali na práci valašské kočovníky a ti si přivedli do mužských šatů oděné ženy, které se prý zalíbily i mnichům. Co se tehdy dělo, je podle kronikáře údajně příliš nestoudné, než aby to bylo možné vyprávět.

Poslední řeckou obcí před hranicí Athosu je Uranopolis (Město nebe). Smaltované tabule varují, že ženu převlečenou za muže čeká po vstupu do klášterního státu trest. Mniši ji předají řeckému soudu v nedaleké Soluni. Řecká ústava respektuje mezinárodně uznávanou exteritorialitu Athosu i jeho zákony teokratické autonomie. Z hlediska církevní jurisdikce spadá Athos pod konstantinopolského patriarchu. Administrativním centrem Athosu je městečko Karyai uprostřed poloostrova, kde je i četnická stanice, několik obchodů a hospůdka.


Zdroj: 100+1