V tu chvíli nebyla schopná myslet na nic jiného, než na své nahé, horké tělo. Z koupelny sem doznívaly zvuky vody dopadající na bělostnou dlažbu. Představovala si, jak se jednotlivé horké kapky kloužou po každém centimetru jeho těla a jak on si je slastně vychutnává. Ta představa jí neuvěřitelně vzrušila. Ucítila lehké, jemné brnění v podbřišku. Neidentifikovatelný tlak, který byl tím silnější, čím víc cítila jeho jemnost. Bezděčně se v těch místech pohladila dvěma prsty a na pár centimetrů rozkročila nohy. Vzduch, který se dostal na její nejcitlivější místa, ji vzrušil ještě víc. Zvuk vody z koupelny zesílil v jejích smyslech natolik, že přestala všechno ostatní vnímat. Každá setina vteřiny trvala strašně dlouho.
Ve chvíli, kdy zvuk vody z koupelny oněměl, projela jí neovladatelná horká křeč. Tělo se rozechvělo pod přívalem touhy, chtivosti, blížící se rozkoše…
Sílící vzrušení ji začalo zbavovat smyslů. Jeho blížící se kroky působily jako elektrické výboje – jeden za druhým, stále intenzivnější, ozývající se až v konečcích prstů jako ozvěna. Přibližovaly se a sílily ve stejném rytmu, ve kterém teď bilo její srdce.
Přišel až k ní. Zůstala nehybná. Dotkl se jí rukou a zajel prsty do jejích dlouhých tmavých vln. Bylo to, jako když umírá žízní, cítí za zády sklenici plnou průzračné pramenité vody a nedokáže se pohnout. Snad spoutaná touhou, snad z obavy aby nezmizela.
Horké kapky
18.09.2007
Postavila se k velkému oknu a tiše sledovala měsíc na bezmračné obloze.
Autor: Zuzana Kostečková