Hostel v kině - bouda na zákazníky jako bouda na diváky

Dva Američané a jeden, tuším, Islanďan, všichni ve věku špatně hlídaného chtíče se setkají na cestě Evropou. Cestují, aby si zapíchali a pořádně se zčadili. Kdo z nás by se k nim nepřidal?

V Amsterdamu mají rafinované děvky a hulení tam nakládají vidlema, ale jeden slovenský, nebo snad český kluk našim hrdinům doporučí hotel v Bratislavě, kde prý dojdou nadpozemského ukojení. Takže hurá do Bratislavy!

Tam mají nádraží, které vypadá úplně stejně jako to v Poříčanech a samotnou Bratislavu byste nerozeznali od Českého Krumlova. Což není výtka.

Ve vlaku, který věrně vypadá jako ty rozhrkané špíny, kterými díky nekonečné laskavosti Českých drah tak rádi cestujeme, potkají chlapci velmi podezřelého muže, který nejen že jede jejich směrem, ale navíc, považte, rád jí maso holýma rukama!

Kýžený hotel se nalézá v prostorách bývalého kláštera a hned za dveřmi vás upoutá dobře stavěná recepční. Ta má pěkné a vstřícné kamarádky, které dokonce sdílejí s chlapci pokoj!

A už se vezeme - diskoška, extáze… Vždyť co může být lepšího, než pořádně si zkoulovanej zatrsat na Michala Davida, no ne? Večer končí překvapivě - v pelechu. Na to, co nás ve filmu ještě čeká, si rozkančení chlapci s těmi vstřícnými samicemi užívají krapet konvenčně, ale budiž. Možná to má být jejich známka lidskosti. Každopádně v tuhle chvíli to zkrátka vypadá na fakt príma dovolenou.

Pak ale jeden ze tří kamarádů zmizí a ostatní dva ho hledají marně. A pak se ztratí i druhý. A k tomu jedna slečna, která také byla v hotelu ubytována. Kdopak v tom asi má prsty? Třetímu z hrdinů nezbývá než pátrat sám. Naštěstí je k tomu tak pěkně americky disponovaný.

A pak už je to tady - hlavní lákadlo filmu - čistá řezničina. Je jen pro vyvolené a skrývá se pod názvem Exclusive hunting. Úchylnosti, špína, hnus, jedinci obdaření tělesnými a duševními defekty, zaživa provrtaná kolena vrtačkou, motorová pila proti tváři člověka, všelijaké kleště a nůžky, zmučená lidské trosky dávící žaludeční šťávy, všechno pěkně v detailu, aby nám nic neuniklo, uřezané končetiny, vyhřezlé oči, křik, pláč, bezmoc a prosby o slitování, brutální mučení člověka člověkem s následkem smrti. Na kousíčky rozsekaná obět končí v peci.

Je to všechno tak šílené, že distributor - v dnešní době! - dokonce označil film jako nepřístupný do osmnácti let.

Autoři filmu nám předkládají Evropu jako místo plné povrchních holek s pěknými ňadry, které si rády nechají zaplatit, a svět vůbec jako místo, kde za peníze lze prostě cokoli. No, v tomto bodu jim nemůžeme než dát zapravdu.

S Hostelem je to ale trochu složitější. Pokud nebudeme po filmu vyžadovat, aby byl uměním, které diváka přiměje k přemýšlení nebo ho poučí či snad dokonce povznese na duchu, pak by měl být alespoň zábavou, která diváka vtáhne do děje a dá mu zapomenout na okolní svět. A právě ani to se tvůrcům příliš nedaří, pokud nepočítáme chvíle, kdy pod sedačkou kroutíte nohama, protože hrdina na plátně má nad patama uřezané šlachy a kamera vám to nabízí v pěkném detailu ve chvíli, kdy se takto zmrzačený chystá udělat první krok. A usilovné přemýšlení diváka nad tím, proč tak zbytečný snímek vůbec vznikl, také není právě tím, co mám na mysli.

K jednomu zamyšlení nás ale film přeci jen přiměje: Střední Evropu předkládají američtí autoři americkým divákům zhruba takovou, jak si středoevropan představuje třeba Azerbajdžán. Prašné cesty v polích, otlučené domy, tržiště až balkánského charakteru, staré žigulíky, lhostejnost, prodejnost, organizovaný zločin a policie, která svévolně mlátí koho si zamane. Vůbec mentalita lidí obývajících náš prostor je podle představ autorů spíš z arabského světa. No, zamysleme se tedy nad tím, v čem jsou autoři filmu jak daleko od pravdy, a co můžeme udělat proto, aby nás takto viděl špatně.

Závěrem:
Myšlenka filmu, domnívám se, je zhruba taková: Platíte-li za prostituci, je to v jisté rovině totéž, jako když někdo platí za to, aby mohl mučit a zabíjet bezbranné lidi. Od vrahů se něčím sice lišíte, ale měli byste se nad svým chováním zamyslet. Když budete bezuzdně podléhat svým chtíčům, může vás to zavést někam, kam nechcete. A pak se budete divit.

No, nevím.

Ale možná jsem se špatně díval. Neustálému porovnávání amerického Slovenska se Slovenskem skutečným se prostě neubráníte a téměř vždy je to pro vás důvodem k smíchu. Což vám dost brání v tom, abyste se pohroužili do děje a uvěřili.

Ještě pár poznámek:
Než jsem šel do kina, neopatrně jsem si v tisku přečetl, že Michal David se prý nechal slyšet, že použití své písničky v tomto filmu považuje za satisfakci. Z toho měl jsem chuť rozbít někde okno. Teď si ale myslím, že mít písničku v takovém filmu, může být skutečně satisfakcí leda pro Michala Davida, a dobře mu tak. Ovšem chudák Žbirka, například. Ale třeba z toho má také radost.

Detaily všichni známe. Figuruje v tom jméno jakéhosi Tarantina, jehož nadsázku a vtip byste však v toto snímku hledali marně, plus natáčení v  České republice a k tomu čeští herci i v hlavnějších z vedlejších rolí. To samo o sobě považují tuzemská média za natolik zajímavé, aby nás s tím mohla otravovat. Tudíž je to celé dobře zaplacené PR, jinak si to těžko můžu vysvětlit. (Ano, zrak vás neklame, četli jste to i na těchto stránkách. Co dodat…) Velmi mě zajímá, co o tom napíší novináři, kteří byli projekci přítomni. Poněvadž většinu z nich přiměla jalovost tohoto filmu dokonce k hlasitým reakcím. Ale možná jsou hlasité reakce mezi nimi běžné. Je to vůbec zajímavá partička. Dáma novinářka ve vyšším středním věku se například nechala před zahájením promítání dobře slyšet, že má na sobě teplé podvlékačky.

Takže na ty z nás, kteří ze sebe rádi nechají dělat pitomce, se chystá masivní reklamní kampaň a premiéra ve velkém Holywoodském stylu spojená s návštěvou režiséra. No, za sebe bych řek, že se podělám očekáváním.

Avšak budiž mi správně rozuměno: Viděl jsem filmy i mnohem horší, ba přímo podle sprosté (Pozor: neplést si s počtem vůlgárních výrazů!), které se dokonce tváří jako neškodná zábava a naše televizní stanice je rády opakují dvakrát do roka.

Takže Hostel?
Zkrátka můžete si vybrat. Jako ostatně vždycky. K dobrovolnému shlédnutí tohoto snímku vás může přimět jedině špatně kontrolovaný chtíč. A víte přece, jak takové věci mohou skončit.

Distribuce do českých kin: Falcon
Premiera: 23. 2. 2006