Hotel Rwanda

Snímek Hotel Rwanda je emotivní výpovědí, místy jen pro silné povahy. Přesto všechno se tvůrcům podařilo vyhnout se běžným klišé, která by se u takového příběhu dala očekávat.
Autentický obraz neštěstí této malé africké země. Člověk se neubrání husí kůži ani slzám v očích. Při sledování filmu není nouze o okamžiky, kdy se člověku takřka zastaví dech. Vzrušením, dojetím, strachem… Člověku se místy chce křičet, vtrhnout na filmové plátno a zastavit hrůzu, kterou vidí. Film by při dobré vůli určitě zastavit šlo, jenže tak to bylo tenkrát ve skutečné Rwandě.

Rodina hotelového manažera Paula nechce nic jiného, než normálně a obyčejně v poklidu žít. Přesto jsou všichni její členové a přátelé proti své vůli vtaženi do konfliktu, jehož podstatu lze jen velmi těžko pochopit. Schopný Paul tím vším proplouvá jako úhoř a trpělivě pomáhá kde se jen dá. Jakoby až do konce nechápal, jak se to všechno mohlo stát. Milión otázek, které se dají shrnout do jediného slova - PROČ?
Milión - milión lidí bylo zavražděno během pouhého jednoho sta dní krvavé genocidy. Proč? Minimálně polovina z nich byly malé děti. Proč? Byl rok 1994 a Spojenecké síly OSN se z místa hrozného vraždění stáhly. Proč? Takřka každý obyvatel Rwandy během genocidy někoho blízkého ztratil. Proč?
Jednoduché odpovědi na všechna moje "proč" neexistují. Žádný lékař na světě nedokáže předepsat lidstvu lék na nevšímavost, sobectví, lhostejnost, nenávist, zlobu, touhu po moci, násilí……

Vznik boje člověka proti člověku film příliš neřeší. Člověk nabude dojmu, že původ nebo podstatu takových konfliktů prostě nelze rozumně uchopit. Co na tom, zda bojují muslimové proti křesťanům, árijci proti židům, jižané proti seveřanům, Iráčané proti Kuvajťanům, Korejci proti Korejcům nebo třeba Hutuové proti Tutsiům. Vždycky jsou to Lidé proti Lidem.

"Rwanda by mohla být definována jako země dvou G," uvedla premiéru filmu paní Pavla Gomba, ředitelka Českého výboru pro Unicef, který nad filmem převzal záštitu, "tím jedním G jsou horské gorily. Všichni máme v živé paměti film Gorily v mlze, natočený podle skutečného příběhu. Náš film Hotel Rwanda se týká toho druhého, mnohem smutnějšího a tragičtějšího G. Tím druhým G je genocida. Genocida, jaká jen genocida může být. Strašlivá, krvavá, nepochopitelná."

Po návratu domů jsem si sedla na balkon, dlouhou dobu zírala do prázdna a styděla se. Za svou ranní náladu nad rozbitým hrníčkem, za svou sytou bezstarostnost, za své ticho na svém malém balkoně, za všechny hypermarkety světa, za lidi, za Boha, za své slzy v útulném křesla vytápěného kina. Jenže dojetí nestačí, dojetí nepomůže!

Český výbor pro Unicef má záštitu nad některými projekty humanitární pomoci právě ve Rwandě. Od krvavého konfliktu uplynulo 11 let a Rwanda se stále pomalu vzpamatovává. Díky českým dárcům byl ve vesnici Bukambe vybudován vodovod, díky kterému mají přístup k pitné vodě stovky lidí, z nichž je více než polovina malými dětmi. Voda - jak banální? Voda je život, přesněji - pitná a nezávadná voda je život. Věřím, že lhostejnost nebude jediné, co vytane na mysl obyvatelům těžce zkoušené Rwandy ve spojení s námi, spoluobyvateli planety Země, členy velké Lidské rodiny.

Film Hotel Rwanda získal tři nominace na Oskara a kromě zcela mimořádného zážitku z hereckého výkonu představitele hlavní role si divák může vychutnat Nicka Nolteho v roli velitele jednotek OSN. Tato postava je scenáristicko-hereckou perlou, která jemně uchopí vaši duši. Ačkoli si film nehraje a nezneužívá vžitá klišé, není v něm nouze o scény plné emocí a silných vjemů. Nedělá si ambice na dokonalý dokument a není obyčejným příběhem. Jestli má být nějak pojmenován, pak možná jako vztyčený prst, ukazující na místo, kde se během pouhého jednoho sta dní sešla lhostejnost nedotčených, hrůza a tragédie nevinných s pomateností vraždících.

Film Hotel Rwanda nestaví nic na odiv, protože prostě nemusí.