Houby "lesní" i "domácí"...
Houby rostou nejen volně v přírodě, řada z nich je i uměle pěstována. Celosvětová produkce hub v roce 1997 činila 6,2 milionu tun. Výtažky z hub jsou stále častěji prodávány jako doplňky stravy. Léčebné použití hub má tradici v orientální medicíně na Dálném východě, kde bylo poprvé použito nálevů a odvarů z léčivých hub reishi, shiitake a chaga a mnoha dalších, rostoucích v Koreji, Číně, Japonsku a východním Rusku.
Houby již v minulosti vždy přitahovaly pozornost jak svými hodnotami výživovými, tak léčivými látkami v nich obsaženými. Jejich tělo tvoří z největší části (90 %) voda, sušina obsahuje 10–40 % proteinů, 2–8 % tuků, 3–28 % uhlovodanů, 3–32 % vlákniny a 8–10 % minerálů.
Houby k léčbě alergií i infekcí...
Moderní medicína navázala na tyto znalosti a v houbách bylo přesněji identifikováno mnoho léčivých složek, které jsou používány k léčbě alergií, astmatu, autoimunitních nemocí, jako je revmatoidní artritida, dále se užívají při ateroskleróze, trombóze, infekcích, listerióze a tuberkulóze, a dokonce i v terapii zhoubného bujení. Metabolity stimulující imunitní systém jsou používány k léčbě rakoviny a imunodeficitů – ať již sekundárních, vyvolaných jinými onemocněními či léčbou, nebo primárních. Dále se užívají k podpoře léčby antibiotiky při infekcích a jako podpůrná složka vakcín.
Metabolity, které tlumí imunitní odpověď, se uplatňují při různých autoimunitních onemocněních a střevních zánětlivých chorobách, jako je Crohnova nemoc. Léčivé složky byly izolovány z více než 651 druhů hub, z jejich plodnic i mycelií. Biochemicky jsou to hlavně o polysacharidy, polysacharidopeptidy a proteiny, ale také lipidy, fenoly a triterpeny.
Zářijová hlíva...
Léčivé houby lze nalézt i v našich lesích. Jedná se například o hlívu ústřičnou. Roste v září až květnu, plodnice lze nalézt i za mírné zimy. Najdeme ji na živých i odumřelých kmenech listnatých stromů v druhotných smíšených lesích, parcích, stromořadích a porostlých říčních březích na nevápenatých půdách, v ochuzených kyselých nížinných bučinách. Roste hojně v trsech nebo střechovitě nad sebou. Upřednostňuje vrby, buky, osiky a ořešáky, někdy i topoly. Výjimečně ji nalezneme také na jehličnanech. Pěstuje se i uměle na slámě, kukuřičných vřetenech či dřevech.
Hlíva ústřičná...
Hlíva ústřičná je jedlá, má významné dietetické a léčivé účinky. Po staletí se používala v tradiční čínské a japonské medicíně. Obsahuje velké množství imunostimulačně a radioprotektivně působících polysacharidů, hlavně pak beta-1,3-D-glukan, který zvyšuje odolnost organismu, posiluje imunitní systém a zachycuje volné radikály. Nezanedbatelný je také obsah houbové vlákniny, která pomáhá odstraňovat z těla mnohé jedovaté látky. Významné je i množství minerálních látek – draslíku, fosforu a různých mikroelementů (zinek, selen, chrom, měď, bór, jód). Obsahuje vitaminy skupiny B (thiamin, riboflavin, niacin, pyridoxin, kyselinu folovou) a vitaminy C, D a K.
Léčivý glukan...
V přírodní medicíně se používají potravinové doplňky s hlívou ústřičnou – s práškem ze sušených plodnic nebo přímo s izolovaným beta-1,3-D-glukanem. Zlepšují stav imunitního systému, jsou účinné při snižování hladiny cholesterolu a při úpravě krevního tlaku (nemoci srdce a cévní soustavy), při kompenzaci cukrovky, mají antialergické a radioprotektivní účinky. Při onemocnění kloubů mají přípravky z hlívy zmírňující a uklidňující účinek. Pomáhají také při odstraňování bradavic virového původu a zastavení jejich opakovaného růstu. V Japonsku se běžně užívá glukan hlavně jako preventivní látka proti rakovinným onemocněním vyvolaným radioaktivním zářením. Preparáty s obsahem glukanů urychlují hojení ran.
Extrakty z hub jsou účinnější...
Počet druhů hub je na světě odhadován na 140 000, z nich je ovšem popsáno pouze 10 %. Z této desetiprocentní skupiny je přibližně 50 % druhů jedlých, 2000 je zcela bezpečných a 700 má prokázané léčebné účinky. Účinek je pochopitelně větší při použití čištěných extraktů než při konzumaci houby samotné, nicméně i tak lze sbírání a konzumaci hlívy doporučit.
Zdroj: U lékaře.cz
