V březnu 1965 se vylodily první americké pozemní síly v Danangu. Byla tak zahájena nejdelší americká válka. Vojáci US Army měli jediné heslo: Za tři měsíce vás rozbombardujeme do doby kamenné! Nestalo se. A zničení komunismu? Po deseti letech děsivé války byl komunistický nejen sever Vietnamu, ale také jih.
A přestože bylo do bojů ve Vietnamu postupně nasazeno dva a půl miliónů amerických vojáků a 700 tisíc příslušníků saigonského režimu, byla tato přesila poražena na špatně dobývaném diplomatickém poli pouze necelým půl milionem vojáků Národní fronty osvobození, jež vznikla spojením komunistického Viet-minu ze severu Vietnamu a partyzánského Viet-kongu z jihu země. Dne 30. dubna 1975 válka ve Vietnamu skončila. Podle zprávy Kongresu Spojených států činily výdaje USA na ni přes 110 miliard dolarů.
Největší položkou byla výzbroj. Jen stíhací bombardér Republic F - 105 Thunderchief stál 2,5 miliónů dolarů. Jedna hodina jeho letu vyšla na 700 USD za palivo, 500 USD byl hodinový plat pilota, jehož osmnáctitunový stroj měl na palubě kanón, čtyři rakety Sidewinder a bomby do šesti tun hmotnosti, nejčastěji rakety Bullpup na ničení bodových cílů.
Ve své knize "Chickenhawk" popsal svoji účast vojáka ve Vietnamu pilot vrtulníku Robert Mason, který prozradil i vyvraždění vesnice My Lai, kde bylo Američany zastřeleno a spáleno přes tři sta civilistů, mezi nimi i sto nemluvňat.
"Kromě téměř tří milionů mrtvých Vietnamců padlo ve Vietnamu i 58 tisíc Američanů, na dva tisíce je jich dodnes nezvěstných. Ti, kteří se vrátili, trpí těžkými neduhy, vždyť jsme tam vypustili do ovzduší 72 milióny litrů jedovatých defoliantů. Přes 42 000 vojáků US Army trpí poruchami zraku, téměř tři tisíce jich zcela osleplo, 4 662 vojáci US Army z Vietnamu měli amputovány obě nohy, 20 965 jich přišlo o nohu nebo ruku, další asi tři tisíce živoří do dnešních dnů v psychiatrických ústavech..."
Vietnamci jsou neskutečně pracovití, houževnatí a hodní lidé, a přestože celá staletí bojovali, jejich řeč je jako úžasná melodie. A v tom je hlavní problém pro nás Středoevropany. Vietnamština má šest základních tónů, takže bez hudebního sluchu je to velký oříšek.
Příklad slabiky ma. Dvě hlásky a za nimi se skrývá šest různých významů:
Strašidlo, a přece, kůň v šachové hře, hrob, tvář, sazenice rýže.
K jejich rozlišení v psaném textu se používá pět diakritických znamének u písmenka ,a´.
V případě ,strašidla´se nepíše žádné, ,...a přece´ má nad ,a´ vertikální čárku, ,kůň v šachové hře´ zase ležatou vlnovku, zvláštní stojatý oblouček má ,hrob´ , slovo ,tvář´ musí mít čárku horizontální a ,sazenice rýže´ tečku pod ,a´.
To vše se dá při čtení bez úrazu zvládnout, nejhorší situace nastane, když chceme zmíněnou slabiku ,ma´ vyslovit. Nejlíp, když si při tomto pěveckém výkonu pomůžeme speciálním grafem. Vyslovujeme-li ,strašidlo´, jdeme hlasem téměř rovně, když říkáme ,...a přece´, hlas nám rovnoměrně, ale mírně klesá. Nejhorší je to s "koněm v šachové hře´ . To musíme během necelé půlsekundy hlasem prudce nahoru, hned zase stejně rychle dolú a znovu nahoru. ,Hrob´ je jako kolébka, pozvolně dolů a nahoru. Při vyslovení ,tváře´ hlas rychle stoupá, při ,sazenici rýže´ zase v mírném oblouku klesá...
Vietnamština je nejen zpěvná, ale i moudrá. V tomto jazyku je spousta krásných přísloví. Velmi výmluvné je přísloví:
"Muži chválí svá díla a cizí ženy!"
Působivá je i moudrost:
"Malý jsi, jen když klečíš na kolenou!"
Půvabné jsou také vietnamské bajky. Když jsem byl ve Vietnamu poprvé, nechal jsem si od tlumočnice Mai na našem konzulátě v Ho Či Minu napsat malou cedulku:
"Neumím vietnamsky a sbírám vietnamská rčení a bajky. Pokud nějakou znáte, řekněte mi ji do magnetofonu!"
A pak jsem chodil po tržnicích, ukazoval cedulku a nastavoval mikrofon. Nashromáždil jsem tak desítky bajek a přísloví. Mnohé se vztahují i k vietnamskému zvěrokruhu. Na jeho počátku je myš (krysa - čínský zvěrokruh), následuje buvol, tygr, kočka (zajíc - čínský zvěrokruh), drak, had, kůň, koza, opice, kohout, pes a vepř. A tomu všemu se samozřejmě družila milá bajka.
Kolikrát denně jíst
Ne odjakživa uměli lidé na Zemi jíst v tu správnou dobu. Aby neumřeli hladem, poslal k nim duch Spravedlnosti posla se vzkazem, že mají jíst jednou za tři dny. Měla to být doba, prospěšná jejich tělu i duchu.
Posel, jenž byl k lidem vyslán, byl dobrák, ale také notný popleta. Pořád si opakoval, aby zprávu nepopletl - jednou za tři dny, jednou za tři dny, takže když přišel k lidem, sdělil jim celý zmatený, že správný čas na jídlo je vždy třikrát za den.
Když duch Spravedlnosti zjistil, jaký problém posel vnesl mezi lidi, nemohl jim už tento stravovací rozvrh zakázat. Tak alespoň potrestal posla za to, že z lidí udělal příliš přejedené jedince. Proměnil ho v buvola, aby svojí silou a pracovitostí pomáhal lidem vytvářet potraviny, když jeho zásluhou musejí tak mnoho jíst.
Proč má rýže jen malý klas
Jednou poslal Duch spravedlnosti na Zemi psa s velkým košem rýže, aby měli lidé co jíst. Pes musel přeplavat mohutnou řeku a během jeho urputného plavání se mu rýže z koše postupně úplně vyplavila, jen na jeho ocásku mu zbyla hrst posledních rýžových zrníček. Ta předal lidem na Zemi. Od té doby mají klasy rýže jen tolik zrnek, co jich měl pes na svém ohonu.
Autor: Břetislav Olšer
