Letos jsem strávila druhou adventní neděli trochu netradičně. Zavítala jsem do Olivovy dětské léčebny v Říčanech, kde jsem se měla možnost setkat se šesti dětmi a jejich rodiči. Společným domovem jim je Irák a nikdo z nich nepřijel do Čech na výlet. Přicestovali k nám s nadějí, kterou jim doma nedokázal nikdo poskytnout…
O Iráku se u nás mluví nejčastěji v souvislosti s válečným konfliktem. V Basře působící česká 7. polní nemocnice řešila přímo na místě zdravotní problémy iráckých obyvatel. Naši lékaři rovněž vybírali na základě podrobných vyšetření děti, které musely akutně podstoupit složitou operaci. Za tímto účelem byly posílány do České republiky, a to díky programu humanitárních evakuací zdravotně postižených obyvatel Irácké republiky – MEDEVAC III, který již pomohl 24 dětem. Většina z nich by se bez zahraniční pomoci nedožila dospělosti. Konkrétně těchto šest dětí trpělo vrozenou srdeční vadou, která jim byla odoperována v motolské nemocnici. V současné době se už cítí dobře a tráví svůj čas na ozdravném pobytu nedaleko Prahy.
Když jsem přišla na oddělení, kde Iráčané pobývají, byla jsem přivítána velmi srdečně. Všichni jsme se sesedli kolem malého čtvercového stolu a povídání mohlo začít. Nejprve jsem se rozhodla „vyzpovídat“ sympatickou holčičku, nejstarší z celé skupiny, což bylo možné jen díky tlumočení pana Mgr. Hilmi Saleha ze Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra ČR.
Zahra se trošičku styděla, takže si občas rukama zakryla tvář pod růžovým šátkem. Párkrát se zasmála a nakonec uronila několik slziček.
Ahoj Zahro. Než jsi přijela do Čech, měla jsi zdravotní potíže. Už se cítíš dobře?
Ano, už nemám žádné zdravotní problémy. Nejprve jsem byla v nemocnici v Praze a teď jsem v léčebně v Říčanech. Lidé jsou tu na mě hodní.
Kolik je ti let a co škola?
Je mi třináct. V Basře chodím do sedmé třídy. Mám tam spoustu kamarádů. Baví mě kreslení, ale například přírodní vědy nemám vůbec ráda.
Máš sourozence?
Mám mladšího brášku. Někdy mě pořádně zlobí a pak spolu vedeme válku – házíme po sobě věci, a tak... /směje se/
Naučila ses nějaká česká slova? Povíš mi něco?
/trochu rozpačitě/ Umím jen pozdravit, poděkovat a počítat do deseti.
Co jsi viděla v Praze?
Moc toho nebylo. Nejprve jen Motol, pak jsme navštívili Pražský hrad. Všichni jsme byli v ZOO a chystáme se tam zítra ještě jednou. Těším se na tygra, pumu a orangutána.
Kdo ti tady nejvíc chybí?
/posmutní/ Hlavně maminka, která zůstala doma. Jsem tady jenom s tatínkem. V Basře chodí normálně do práce – podniká. Maminka je v domácnosti. Taky se mi stýská po našem rodném domě.
Co bude první věc, kterou uděláš, až přijdeš domů?
/rozpláče se…/
Potom začal vyprávět jeden tatínek, který tu je se svým synkem. Říkal, že je jediný, kdo doma živí rodinu, takže už se potřebuje vrátit zpátky. Dostal dvouměsíční dovolenou, ale pobyt v ČR se nad očekávání protáhnul. Na chování našich zdravotníků si nemůže stěžovat, právě naopak. Taky mi prozradil, že nakoupil oblečení pro své další tři děti, na které se už moc těší.
Zajímavé je, že ačkoliv se tento projekt opakuje již potřetí, teprve teď přijela do léčebny první maminka. Zdůrazňovala především, jak je u nás spokojená, neboť se cítí zcela v bezpečí. Basra sice patří k nejklidnějším místům z celé země, ale jsou tam veliké problémy s vodou, elektřinou, ropou a nestabilními životními podmínkami vůbec. Její rok a půl stará dcerka Fatima se mi neustále sápala po diktafonu a vytrvale bouchala rozkošnými pěstičkami do stolu. Doma na ni čekají dva sourozenci.
Odcházela jsem pryč a naplňoval mě pocit štěstí i dojetí. Tahle zkušenost mi pomohla hlouběji pochopit, jak nesmyslné a neodpustitelné je válečné vraždění. Všechny lidi na světě přece spojuje láska k vlastní rodině, pro kterou si přejí mír, bezpečí a zdraví. Z tohoto prostého lidského pohledu se zdají být veškeré náboženské, společenské, kulturní a názorové rozdíly zanedbatelné.
Nezbývá než poděkovat všem organizacím, které se rozhodly pomáhat. A za ně, i za sebe, popřát těmto dětem dlouhý spokojený život, na jaký mají právo a jaký si zaslouží.
Skoro se mi chce říci, že mi právě letošní první prosincová neděle odhalila skutečný smysl Vánoc. Proto vám všem přeji krásný zbytek adventu a klidné svátky s vašimi blízkými.
