Hudebně se Roman Holý pokusil kapelu více nasměrovat do undergroundu, což se víceméně povedlo. Muzika je hutná, rejstříky kláves potemněly a nenajdeme zde ani jediný potencionální prvoplánový hit.
Kytara Mirečka Chyška je občas také řádně nabroušená.
Oproti Monkey Business mají J.A.R. naprosto dokonalou rytmiku, která je nápaditá a členitá. V některých peckách hraje na baskytaru sám Roman Holý, jinde zase tradičně Robert Balzar, na buben fenomenální „Bady“ Zbořil.
Dechová sekce je zajímavě aranžována a na saxofon se blýskne i z Ameriky si odskočivší Karel Růžička. Problémem jsou tentokrát texty.
Někdy jsou zbytečně prvoplánově oplzlé jako například ve skladbě „Superpéro“ : „neváhej a zabodávej svý superpéro“. To je opravdu podivný refrén. Protipólem jsou pasáže zpívané a otextované Danem Bártou. Možná je to úmysl – spojit duchovnější rozměr s oplzlostí.
V minulosti se to však J.A.R. dařilo důmyslněji a vtipněji. Možná, že se slovník změnil v souvislosti s příklonem k již zmíněnému undergroundu.
Armáda špásu není jednoduchou deskou na jeden poslech. Člověk se s ní musí vnitřně poprat a postupně i změní názor. Po prvním poslechu jsem byl otřesen a říkal si, že tak strašnou desku snad Roman Holý ještě nenatočil. Teď, když mám za sebou asi sedmý poslech, zjišťuji, že se jedná o desku zajímavou, která možná opravdu předznamenává jinou orientaci kapely. Vlastně mě napadla absurdní úvaha - nová deska J.A.R. je jakousi novodobou pokračovatelkou „Straky v hrsti“ starého Výběru. Něco mezi filozofií a stupiditou.
Kdyby tomu opravdu tak bylo, pak by album Armáda špásu bylo deskou přímo geniální.
Pak se v tom posluchači vyznej.
J.A.R. s jinou vůní
28.07.2006
Holého holátka, neboli J.A.R. přicházejí po kratší odmlce opět s novým albem. Název „Armáda špásu“ napovídá, že patrně půjde o žertovnou desku, plnou hudebních i textových vtípků. Skutečnost zůstala od záměru někde na půl cesty.
Autor: Milan Princ
