Jejich počet se odhaduje zhruba na pět tisíc. Na Komodu jich žije asi 1700, na ostrově Flores dva tisíce, na Rintje 1300 a několik desítek na dalších ostrůvcích. Počet dospělých samic schopných rozmnožování se však pohybuje pouze kolem pěti set. Situaci zhoršuje skutečnost, že jde o geologicky neklidnou oblast. Areál, který tito varani obývají, je tak malý, že jej může zničit jediný sopečný výbuch, zemětřesení nebo tsunami. Proto se ve světových zoologických zahradách vytváří tzv. pojistná kolonie těchto obrovských plazů. Ve své domovině jsou varani komodští chráněni v národním parku Komodo, který má rozlohu tisíc čtverečních kilometrů, ale žijí i volně v přírodě mimo park.
Největší ještěr
Varan komodský (Varanus komodoensis) je největším ještěrem naší planety. Dorůstá délky tři metry a dosahuje hmotnosti kolem 150 kilogramů. Jako jediný plaz na světě je v místech, kde žije, vrcholovým predátorem.
Varani komodští jsou vynikajícími lovci. I když dávají přednost mršinám, nepohrdnou zraněným, nemocným nebo bezmocným tvorem. V takovém případě zasadí kořisti krátkým rychlým pohybem ránu velmi ostrými zuby. Kořistí se může stát cokoli – pták, hlodavec, buvol, jelen nebo i člověk.
Smrtelné nebezpečí
Kousnutí varana je téměř vždy smrtelné. Šedesát ostrých zubů dlouhých dva a půl až tři centimetry způsobí oběti vážné zranění, ale smrtící jsou především sliny, které obsahují nebezpečné bakterie. Vysoce patogenní mikrobi se dostanou do krevního oběhu oběti a zasahují životně důležité orgány. Varanovi stačí obrnit se trpělivostí. Sleduje oběť i mnoho kilometrů a čeká, až v důsledku ztráty krve nebo častěji otravy organizmu zeslábne nebo pojde. Teprve pak se varan vrhá na kořist.
Taje imunity
Samotným komodským drakům, jak bývají varani nazýváni, nebezpečné bakterie, které mají v tlamě, nevadí. Příčinu jejich imunity zatím nikdo nezná, i když se o to snažila celá řada výzkumných týmů. Z varaních slin se podařilo izolovat na padesát druhů bakterií, z toho sedm vysoce toxických. Vědci zjistili, že varani s velkou pravděpodobností nemají v tlamách stejné bakterie. Vypadá to, že každý varan si vytváří vlastní protilátky, které dokážou neutralizovat smrtící účinek těch druhů bakterií, které žijí v jeho ústní dutině.
Vědci vypracovali tři hypotézy. Podle první jsou proti infekcím varani chráněni geneticky. Kdyby se tato hypotéza potvrdila, věda by mohla najít genetickou terapii proti otravě krve i u lidí.
Podle druhé hypotézy obsahuje půda na ostrovech, kde varani žijí, dosud neznámou plíseň, kterou ještěři vdechují s prachem. Ta vytváří v těle přirozené antibiotikum.
Třetí hypotéza předpokládá existenci parazita, který do krve svého hostitele varana vylučuje imunologickou látku. Zatím se nepodařilo zjistit, která hypotéza je správná a zda vůbec některá z nich je správná.
Objev druhu
Zprávy o podivuhodných dracích, kteří žijí na ostrově Komodo, jsou několik metrů dlouzí a z úst jim šlehají plameny, se v Evropě proslýchaly už dávno. Cestovatelé je slýchali od domorodců. Nikdo jim ale nevěřil. Až v roce 1912 musel na ostrově Komodo nouzově přistát malý letoun s nizozemským pilotem van Deykem. Než ho odvezli rybáři, strávil tam nedobrovolně několik měsíců a varany osobně viděl. Po návratu na Jávu hovořil o svých zážitcích s řadou lidí, ale vážně ho vzal jen ředitel muzea v Bogoru na Jávě Peter Ouwens. Ten požádal svého známého, důstojníka nizozemské armády, aby se na Komodo zaletěl podívat a zjistil, co je na vyprávění pravdy. Důstojník se tam skutečně vypravil, varany viděl a usoudil, že ani jemu nikdo neuvěří. Proto dva varany zabil a kůže přivezl jako důkaz na Jávu.
Podle dalšího zastřeleného varana byl pak o dva roky později popsán varan komodský jako do té doby neznámý druh. Zpráva vyvolala ve vědeckých kruzích celého světa velký rozruch. Na Komodo a další ostrovy se chystala řada vědeckých expedic. První světová válka tyto plány překazila. Zájem o varany ožil opět po jejím skončení. Zjistilo se, že varan komodský je přesnou kopií varana, který před šedesáti miliony let žil v Austrálii. Otázka je, jak se dostali varani na Komodo, když ostrov vznikl sopečnou činností daleko později, v době, kdy australští varani už vymřeli.
Základní vlastnosti
Intenzivní výzkum komodských draků začal až koncem padesátých let minulého století. Podrobně je zkoumal francouzský vědec Pierre Pfeffer a poté sovětská expedice. Bylo jasné, že pověsti o ohni šlehajícím z tlamy vznikly díky velmi dlouhému rozeklanému jazyku, který varanům neustále vyráží z tlamy. Používají jej jako čichový orgán podobně jako někteří jiní plazi. Pokud je vhodný vítr, dokážou ucítit mršinu až na vzdálenost jedenácti kilometrů.
Sluch nemají varani příliš vyvinutý, i když na hlavě mají jasně viditelné poměrně velké ušní otvory. Vidí barevně, ale se zrakem na tom také nejsou nejlíp. Jazyk a jeho čichové schopnosti jsou nejdůležitější.
Samci varana komodského jsou podstatně větší než samice a odlišují se také zbarvením. Samci jsou tmavě šedí, ale mohou být i cihlově červení, zatímco u samic převažuje olivová zeleň s případnými žlutými skvrnami na krku. Mladí varani jsou daleko barevnější se žlutými a bílými pruhy na tmavém pozadí. Žijí v mládí na stromech, aby se vyhnuli nebezpečí, a páskování je jejich ochranné zbarvení.
Šupiny, kterými mají pokryto tělo, jsou pro varany velmi důležité. Některé jsou zpevněny kostěnými destičkami a řada z nich má dotykové senzory, které varanům umožňují lépe poznávat okolí. Senzory jsou umístěny hlavně v šupinách kolem ušních otvorů, tlamy, na tvářích a na bříšcích nohou. V jedné šupině bývají až tři senzory.
Komodští draci milují horká, plochá a suchá místa, protože jejich tělesná teplota a aktivita závisejí na teplotě okolí. Jsou aktivní především ve dne. Jsou to samotáři, kteří se scházejí pouze nad kořistí, při bojích o samici nebo občas zůstávají po spáření se samicí, aby se s ní žádný jiný varan nemohl spářit.
Potrava
Na naší planetě je jen málo tak žravých tvorů, jako jsou varani komodští. Hltají obrovské mnohakilové kusy kořisti i s kostmi, kůží, rohy, kopýtky, se vším. Potravu si přidržují předníma nohama. Nestravitelné zbytky po čase vyvrhnou. Dokážou sežrat najednou potravu, která odpovídá osmdesáti procentům hmotnosti jejich těla.
Jídelníček komodských draků je velmi široký. Žerou vše – od bezobratlých a jiných plazů včetně vlastních mláďat, ptáky a jejich vejce, malé savce, opice, divoká prasata, kozy, vysokou, ale také koně a vodní buvoly. Když se varani nasytí, uloží se na slunci, protože teplé prostředí jim zvyšuje tělesnou teplotu a zrychluje metabolizmus. Mláďata se živí hmyzem, vejci, gekony a malými savci.
Rozmnožování
K páření varanů komodských dochází v letních měsících od června do srpna. Samice klade do písku dvacet až třicet vajec, ze kterých se zhruba po sedmi až osmi měsících líhnou zcela bezbranní malí varani dlouzí necelých 40 centimetrů.
Prvních několik let tráví na stromech, kde jsou relativně v bezpečí před predátory, k nimž patří i jejich vlastní rodiče a příbuzní. Podle některých vědců tvoří malí varani až deset procent stravy dospělých varanů. Komodští draci dospívají ve třech až pěti letech, podle některých pramenů podstatně později, až v devíti či deseti letech. Dožít se mohou až padesáti let.
Zdroj: 100+1
