Trend užívat léky podporující myšlení je dnes rozšířen zejména mezi mladými lidmi a studenty. Studie uveřejněná loni v odborném časopise Pharmacotherapy prokázala, že asi osmnáct procent studentů užívá léky určené pro pacienty trpící hyperaktivitou s poruchou pozornosti (ADHD), i když jsou zcela zdraví. Jejich motivací je snaha zlepšit si studijní výsledky. Podobně se chovají i dospělí, kteří se chtějí lépe soustředit na namáhavou duševní práci.
Léky podporující myšlení nejsou úplnou novinkou, jejich masové užívání je záležitostí posledních několika let. Zlepšují pozornost, paměť a tvořivé schopnosti člověka tím, že ovlivňují výměnu chemických látek v mozku. Podle některých odborníků představují tyto léky budoucnost lidstva. Dokážou u člověka vyvolat lepší pracovní výkony a tím i rychlejší růst ekonomiky.
Kam míří?
Už od konce devatenáctého století jsou známy látky zvané amfetaminy, které stimulují nervovou soustavu a mají řadu dalších účinků. Až do roku 1920 amfetaminy neměly využití. Pak se začaly pod názvem benzedrin předepisovat proti desítkám různých potíží, mimo jiné proti depresím, epilepsii, impotenci, šerosleposti nebo obezitě.
Za druhé světové války dostávaly miliony vojáků na obou stranách fronty amfetaminové tablety k navození euforie a bdělosti a k potlačení strachu. Amfetaminové injekce dostával nejméně od roku 1942 i Adolf Hitler, ačkoli tato droga může způsobit srdeční potíže, anorexii, nespavost, ovlivnit soudnost a racionální uvažování a vede až k psychózám nebo paranoie.
Jak vlastně amfetaminy a další látky působí? Většinou ovlivňují neurotransmitery dopamin a norepinefrin, které jsou odpovědné za udržení pozornosti a za paměťové schopnosti. Všechny působí na oblast mozku známou jako prefrontální kortex, kde se utvářejí rozhodnutí a třídí myšlenky.
Prefrontální kortex má podle neurologů na starosti koncentraci, kterou člověk ovládá vůlí a potřebuje ji například při studiu. Pokud během této činnosti dojde k jiné nečekané události, například zaštěká pes, je aktivována oblast zvaná parietální kortex. Obě oblasti udržují člověka v soustředění za předpokladu, že elektrony vydávají elektrické impulzy v určité frekvenci. Pokud se tyto frekvence změní léky, je možné posouvat i hladinu lidské koncentrace.
Zlepšení paměni
Nadějí pro každého, kdo má potíže s pamětí, jsou látky zvané ampakiny. Mají schopnost vázat se na bílkoviny na povrchu nervových buněk a tím prodlužují dobu, po kterou je předáván vzruch neurony. Ampakiny pomáhají lidem, kteří trpí ospalostí, a zpomalují průběh neurodegenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova a Parkinsonova nemoc. Jeden z ampakinů označovaný jako CX717 působí příznivě i na dospělé trpící hyperaktivitou doprovázenou poruchou pozornosti. Předběžné studie na zdravých lidech prokázaly mírné zlepšení paměťových schopností, což ocení hlavně lidé středního a staršího věku.
Jiné léky mohou působit na samotný proces ukládání do paměti. Vzpomínky vznikají vlivem chemických reakcí na synapsích, tedy spojích mezi nervovými buňkami. Rozlišují se krátkodobé vzpomínky, které jsou rychle nahrazovány novějšími, a dlouhodobé vzpomínky. Kdyby se podařilo chemickou cestou podpořit přeměnu krátkodobých vzpomínek na dlouhodobé, lidé by mohli přijímat a pamatovat si mnohem více informací než dnes a s menší námahou. Cesta k tomuto cíli možná vede přes gen označovaný jako CREB. První experimentální léky zvané HT-0712 a HT-2157 již byly vyzkoušeny na opicích. Prokázalo se, že dokážou o polovinu zkrátit dobu učení se dovednostem, což bylo poté prověřeno testy.
Nesnadné zapomínání
Příliš stabilní paměť může být člověku i na obtíž. Jsou lidé, kteří si dokážou vybavit každý detail svého života. Tato schopnost dostala název hyperthymestický syndrom. Podle odborníků je příčinou porucha ve vývoji nervové soustavy, k níž došlo obvykle v pubertě.
Co když ale léky podporující paměť způsobí totéž? Výzkumy na to zatím nemyslí, i když je jisté, že zdaleka ne všechno, co člověk zažije, si chce do konce života pamatovat. Na druhou stranu je možné, že stane-li se užívání léků zlepšujících paměťové schopnosti normou, ocitnou se ti, kdo je odmítají, v konkurenčně nevýhodném postavení. Některé státy mohou takové léky ve velkém rozsahu distribuovat mezi příslušníky vybraných profesí, aniž by byly přesně prozkoumány dopady na lidské zdraví. Následky pro světovou politiku a ekonomiku nelze odhadnout.
Zdroj: 100+1
