Tak to tedy ne, milánkové! Nejdůležitější přece je, aby dítě setrvávalo s jedním rodičem na jednom místě a pokud možno se z něj nevzdalovalo. Maximálně na krátké návštěvy!
Cožpak nevíte, jak takové změny prostředí děti traumatizují?
Proto by zásadně neměly pendlovat jako baťůžkáři ani mezi městským bytem a víkendovou chalupou! Kde pak má mít chudák dítě svou „základnu“? Kde je stálost prostředí? Sotva dohraje s kamarády bitvu u rybníka, už aby se stěhovalo ke své Playstation. V jednom prostředí má výlety na kole, ve druhém počítačový kroužek... Jak k tomu jen to nebohé dítě přijde?
Naprosto škodlivé jsou také dlouhodobé prázdninové pobyty dětí u prarodičů a jiných příbuzných, na táborech nebo v rodinách kamarádů. U nich má dítě většinou úplně jiný výchovný režim než doma, což zanechává neodstranitelné stopy na jeho psychice. Děti takovou změnou prostředí velmi trpí!
A to zcela nechávám stranou studium starších dětí na výběrových internátních školách. Nic takového rozhodně nepotřebují! Mohou si přece najít nějakou práci v sousedním zemědělském družstvu nebo žít z podpory. Než aby musely kvůli škole takto trpět neustálým stěhováním...
Ještě horší ovšem je přemisťovat dítě jen kvůli takové banalitě, jako je být se svým rodičem! Vždyť rozvodem děti přicházejí o celou řadu jistot... Zachovejme jim tedy aspoň osvědčenou jistotu toho, že přijdou o péči jednoho ze svých rodičů.
Budou tak moci každý večer spokojeně usínat ve svém jednom, jediném pokojíčku.
Autor: Ing. Aleš Hodina
Jeden domov
11.09.2012
No jen si to představte: Někteří pomýlenci si snad opravdu myslí, že dětem by i po rozvodu měli máma i táta dál fungovat jako rodiče. A že oni sami tvoří dětem domov.
