Za krkolomným názvem se skrývá velmi častý problém. Hashimotova tyreoiditida postihuje asi 5 % populace. Čtyři z pěti zasažených lidí jsou ženy. Štítná žláza je při této nemoci ničena protilátkami, které produkuje vlastní, zmatený imunitní systém pacienta. Chorobě se proto také říká chronická autoimunitní tyreoiditida.
Poblázněná imunita
Neznáme jednoznačnou příčinu toho, proč se obranyschopnost člověka náhle obrátí proti jeho vlastní štítné žláze. Lékaři již prokázali souvislost Hashimotovy nemoci s řadou vlivů: s ženskými hormony, nadměrným příjmem jódu nebo třeba s ozařováním. Důležitou roli tu ale hraje též dědičnost. Člověk s Hashimotovou nemocí má často příbuzné postižené stejným nebo jiným autoimunitním onemocněním.
Příznaky vznikají pozvolna
Štítná žláza má ohromnou schopnost se přizpůsobit. Několik let tedy může být pomalu poškozována, aniž by se to na funkci našeho organismu projevilo. Tato fáze Hashimotovy nemoci se dá poznat pouze z krevních testů. Časem ale zdravé žlázy zbývá už tak málo, že ani při práci „nadoraz“ nezajistí dostatečnou tvorbu hormonů. Vzniká stav zvaný hypotyreóza – tělu chybí hormony štítné žlázy, které jsou nezbytné pro jeho správné fungování. Mezi možné projevy patří:
únava,
přibývání na váze,
deprese,
zácpa,
suchá kůže,
pocit chladu,
pomalá činnost srdce,
řídnutí vlasů,
nepravidelné nebo těžké menstruační krvácení,
problémy s otěhotněním,
zvětšená štítná žláza (vole na krku).
Vyléčit se nedá, ale léčba hodně pomůže
Pokud máte podezření, že vaše štítná žláza nefunguje, jak by měla, prvním krokem je návštěva lékaře. Ten Hashimotovu tyreoiditidu snadno potvrdí nebo vyloučí díky krevním testům. Pak je na řadě terapie, tedy podávání hormonů štítné žlázy v tabletách. Ty bohužel zdravou žlázu nevrátí. Zato ale nahradí její chybějící hormony tak dokonale, že příznaky hypotyreózy vymizí. Organismus pak začne opět fungovat normálně. Hypotyreóza se může podobat řadě jiných onemocnění, proto je diagnóza lékaře důležitá. Stejně tak pravidelné kontroly, při kterých se léčba upraví tak, aby dávka přesně vyhovovala potřebám konkrétního pacienta.
Autor článku: Lucie Kovářová
Odborný garant článku: MUDr. Jiří Náhlovský
Zdroj: U lékaře.cz
