Tramvaj jako noční můra
Agora je slovo řeckého původu a označuje náměstí nebo také tržiště. Každopádně jde o větší prostor, kde bývá mnoho lidí a taky vcelku zmatek. S takovým prostředím se dnes setkáme nejen na náměstích, ale i v obchodních centrech či dopravních prostředcích. V České republice trpí agorafobií 2–6 % lidí. Každodenní život pro ně tedy představuje veliké utrpení.
Kdo je ohrožen
Rozvojem agorafobie jsou ohroženy dvakrát častěji ženy než muži. Tato porucha se projevuje nejčastěji mezi 30. a 40. rokem života. V naprosté většině případů je přidružená k panické poruše. Tato nemoc se projevuje náhlými záchvaty bušení srdce, bolestí na hrudi, dušností a dalšími tělesnými projevy. Mohou být tak výrazné, že postižený vyhledá lékaře v domnění, že má infarkt. Jde o tzv. panické ataky. A právě ty stojí u vzniku agorafobie.
Mysl v roli bachaře
Nemocný se bojí chodit na místa, kde jej panická ataka postihla. Bojí se chodit i tam, kde by bylo těžké dovolat se pomoci, kdyby ataka přišla. Bojí se i o sebe, jeho tělo přecitlivěle reaguje na okolní podněty. A to tak, že imituje mnohé jiné nemoci. K jejich vyloučení je pacient mnohokrát vyšetřen, než se pomyslí na správnou diagnózu panické poruchy. Pacient se stává vězněm své mysli. Normálně může žít jen v bezpečné zóně svého domova a okruhu lidí, kterým důvěřuje. Nákupy či cesta do práce jsou pro něj muka. Běžný život je pro nemocného překážka.
Dobrou zprávou je, že až u 40 % pacientů nemoc odezní sama. Někteří se s ní naučí žít. A existují i moderní psychofarmaka, která úpravou hladin neurotransmiterů dokážou vrátit nemocné do života.
Zdroj: Psychické zdraví.cz
