Kosmické skandály

V září roku 2007 vyhlásil úřad NASA, že hledá novou skupinu kosmonautů pro rok 2009 a možná i pro další výpravu k Měsíci. Ve stejnou dobu prováděla evropská agentura ESA nábor nových specialistů pro pobyt na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Přihlásilo se na dvaadvacet tisíc zájemců. Požadavky jsou přísné – vynikající zdravotní stav, fyzická kondice, vysoká inteligence, akademické vzdělání a psychická odolnost. Zkušenost ukazuje, že splnit tyto nároky beze zbytku dokáže málokdo.

Mnoho kosmonautů, kteří ve vesmíru obstáli bez potíží, se po návratu potýká s depresemi nebo alkoholizmem. Výpravy, kterých se účastnili, přitom trvaly poměrně krátkou dobu. Jak by vydrželi dlouhodobý pobyt ve vesmíru? Zdá se, že lidská psychika je nejslabším článkem kosmických letů.

Co se dělo na Miru
Význam duševní vyrovnanosti kosmonautů vynikl třeba v červnu 1997. Nákladní kosmická loď Progress M-34 se lidskou chybou srazila s orbitální stanicí Mir při pokusu o opětovné spojení. Nehodu zřejmě způsobil unavený velitel Vasilij Ciblijev. Náraz způsobil ztrátu tlaku v modulu Spektr, jednoho z šesti modulů stanice. Posádka Miru musela modul nouzově uzavřít a odstřihnout kabely zajišťující přívod čtyřiceti procent energie ze solárních panelů. To způsobilo řadu dalších problémů.

Horké chvíle posádce připravil i výpadek počítačového systému stanice Mir způsobený opět lidským selháním. Aby kosmonauti získali maximum energie ze Slunce, museli otočit celou vesmírnou stanici pomocí jedné ze dvou připojených lodí Sojuz určených pro nouzový návrat na Zem. Spotřebovali přitom polovinu paliva jedné lodi. Kvůli úspoře energie musely být přerušeny experimenty a nezbývalo než čekat na další zásobní loď ze Země. Kosmonauty ovládla nervozita a přidaly se i další chyby. Několikrát se zvažoval okamžitý návrat posádky na Zemi. Nehoda způsobila napětí mezi americkou a ruskou stranou a měla následky na spolupráci obou zemí v kosmu.

Utajená selhání
Utajenou kapitolou kosmonautiky jsou i další lidská selhání během letu. Dlouhá desetiletí se nevědělo o tom, jak dramatický průběh měl pobyt první ruské kosmonautky Valentiny Těreškovové ve vesmíru. Start sice proběhl bez potíží, ale během letu si Těreškovová stále stěžovala na tělesné potíže. Občas propukala v pláč, po několika desítkách hodin letu přestávala komunikovat s řídicím střediskem a prováděla chybné manévry s lodí. Spotřebovala při tom mnoho paliva a její úspěšný návrat na Zem byl malým zázrakem.

Psychické potíže provázely i účastníky výpravy Sojuz 21 Borise Volynova a Vitalije Žolobova, kteří si stěžovali na dýchací potíže způsobené požárem na palubě a museli předčasně opustit orbitální stanici Saljut 3, která měla pro Sovětský svaz velký význam. Oficiálně byla mírovým projektem, zároveň však byla součástí vojenského výzkumu známého jako projekt Almaz. Byla vybavena zbraní určenou k likvidaci nepřátelských družic, která byla po odletu kosmonautů úspěšně otestována.

Američan Buzz Aldrin, který spolu s Neilem Armstrongem jako první člověk kráčel po Měsíci, propadl po návratu Apolla 11 na čas alkoholu, závislost však brzy překonal. O další skandál se po­staral až v sedmdesáti dvou letech, kdy udeřil pěstí Barta Sibrela, jednoho ze zastánců konspiračních teorií, podle nichž bylo při­stání na Měsíci podvodem. Sibrel jej předtím veřejně označil za lháře. Americké orgány odmítly Aldrina za jeho čin postavit před soud.

Pokus o vraždu
V roce 2007 museli řešit Američané jiný problém. Lisa Nowaková, odbornice na robotiku a účastnice výpravy raketoplánu Discovery, se během letu zamilovala do kolegy Williama Oefeleina. I když byla vdaná a měla tři děti, jejich vztah trval i po návratu, což později potvrdily nalezené e-maily. Nowaková se nakonec pokusila zabít ženu, s níž Oefelein žil. Svou oběť sledovala z letiště do garáží, maskována parukou a černými brýlemi. Byla vyzbrojena nožem, plynovou pistolí a pepřovým sprejem a nachystala si i plastové pytle. Svou sokyni dostihla v autě a nastříkala jí sprej do očí. Napadené ženě se však podařilo ujet a zavolat pomoc.

U soudu obhájce Nowakové uvedl, že trpěla obsedantně-kompulzivní poruchou (OCD) a depresí a před svým činem zhubla o patnáct kilogramů. Soud ji nakonec osvobodil, nařídil jí však dohled v podobě GPS náramku.

Pomohou testy?
Těžké chvíle občas prožívají i velmi odolní kosmonauti. Američan Mike Foale byl v roce 1995 pověřen opravou Hubbleova teleskopu. Na to musel vystoupit do volného prostoru. Byl na svou práci vrcholně soustředěn, a když se mu úkol podařilo dokončit, všiml si kapiček poletujících v jeho přilbě. Byly to slzy úlevy.

Odborníci z NASA se nyní zaměřují na detailní psychické testování nových uchazečů o lety do vesmíru. Využívají při tom zkušenosti získané na polárních stanicích. Až šedesát procent pracovníků po čase začne špatně snášet už jen to, že se denně musí setkávat se stejnými lidmi a trávit s nimi společně čas. Vyvíjejí se počítačové programy, které mají objektivně zjistit psychickou odolnost uchazečů. Ti dnešní za sebou již nemívají tak náročnou minulost jako první generace kosmonautů z šedesátých a sedmdesátých let. Často šlo o vojenské piloty, kteří před cestou do vesmíru létali třeba na experimentálních nadzvukových letounech. Legendou v tomto ohledu byl Gordon Cooper, bývalý zkušební pilot a účastník prvních pilotovaných výprav NASA mise Mercury. Při startu v roce 1963 byl tak klidný, že když bylo odpočítávání přerušeno, v kabině na chvíli usnul.

Psychologické problémy jsou záludné také tím, že se většinou neprojeví hned, ale až po určité době a při velkém zatížení. Stoprocentně nemůže být otestován nikdo.

Jak se stát kosmonautem
Nejdůležitější je dobrý zdravotní stav – správná srdeční činnost, hodnota tlaku v klidu by měla být nejvýše 140/90. Zrak s přípustnou odchylkou pro korekci, odolnost proti nevolnosti a přetížení až 8G. Kvůli rozměrům sedadel a skafandru musí být výška uchazeče v rozmezí 1,57 metru až 1,91 metru. Index tělesné hmotnosti BMI musí být v normálu. Vnitřní ucho musí snést až dvojnásobek normálního atmosférického tlaku. Zádové svalstvo musí být tak silné, aby kosmonaut ve stavu beztíže netrpěl bolestmi.

Věk maximálně čtyřicet let. Uchazeči by měli mít zkušenosti s náročnými sporty, jako je potápění, horolezectví, parašutizmus a létání. Piloti musí mít nalétáno aspoň tisíc hodin na proudových letounech, v ideálním případě na experimentálních modelech. Vědečtí pracovníci by měli mít doktorát nebo vysokoškolské vzdělání. Kromě vzdělání musí mít uchazeč dobré komunikační schopnosti a smysl pro humor. Výhodou je ruské nebo americké občanství.

Zdroj: 100+1