Krajta pila ze záchodu

Vaše webové stránky nepostrádají nádech lásky k hadům. Jak dlouho se již zabýváte jejich chovem? Měl jste hady vždy v oblibě, nebo přišla doba, kdy to vše začalo?

Do tohoto koníčku jsem poprvé zapadl v roce 1994. Šel jsem se svou bývalou přítelkyní do zverimexu a ona tam pod sklem u kasy uviděla krajtu tmavou, tehdy ještě asi roční zvíře o velikosti kolem 1m. Oba jsme neměli ani nejmenší tušení co je to za druh a jaké velikosti dorůstá. Prostě to byl had a nám se moc líbil. Prodavač nám poskytl jen velmi stručné informace a bylo na něm vidět, jakoby si v duchu říkal, prosím vás, hlavně už ho zaplaťte a odneste si ho pryč.

Musím říct, že jeho povídání o tom, jak je had už dospělý a nepotřebuje žádné extra podmínky, mě malinko přesvědčilo a hada jsme si nesli domů i s teráriem a miskou na vodu. Ovšem, že had musí mít zdroj tepla, aby nenastydl, to už nám lehce zapomněl říct. No a nehledě na utajenou skutečnost, že nám prodal samici krajty tmavé, která za pár let vyroste až do délky 6 metrů. My se informovali až u chovatele v našem městě, ten se jen pousmál a řekl, hmm, kam jí jednou dáte? Vždyť vás to vystěhuje.

Byl to pro nás šok, ale řekli jsme si, že jí uděláme velké terárium. Utekl rok a Adélka měla tři metry. Což o tu délku, s každodenní manipulací jsme se jí přestali bát a byl to náš rodinný mazel, se kterým si pohrál každý, kdo k nám přišel. Jenže... Jednoho dne jsem si zapomněl umýt ruce od potkanů a vzal jsem Adélku do rukou - takovou rychlost, s jakou se do mě zakousla a omotala mi ruce, jsem snad nikdy neviděl. Říkal jsem si, co teď? Tedy spíše bolestně zahuhňal, protože když se vám do kloubů na ruce zakousne zhruba 200 zahnutých zubů, ostrých jako jehly a přitom vás omotává docela slušný třímetrový macek, do smíchu vám není.

Dál už jsme si pořizovali hady menšího vzrůstu. Naším novým přírůstkem se stal 1,5 m dlouhý hroznýš královský. Byl zvyklý na manipulaci, a tak jsme ho opět často brávali a nechali ho po sobě lézt. Ten nás nikdy nekousl a byl naším věrným kamarádem. No a tím to vše začalo, v hroznýších jsem našel obrovskou zálibu a můj chov se časem rozrostl o více hadů.

Můžete čtenářům prozradit jaké druhy doma chováte a který kousek je pro vás nejvzácnější?

Ve svém chovu mám momentálně zastoupeny dva druhy hadů, které se snažím i rozmnožovat - Morelia viridis (krajta zelená) a Boa constrictor constrictor (hroznýš královský) .
Po létech zkušeností jsem se začal specializovat na čisté druhy, tedy ty, které se k nám dovážejí přímo z místa původu. Krajty zelené se do naší republiky dovážejí z Indonésie a hroznýši z Jižní Ameriky. Když se hadi povedou v zajetí rozmnožit, tak si některá mláďata nechám a tím si chovné skupiny rozšířím.
Doposud jsem několikrát rozmnožil zelené krajty a o rozmnožení hroznýšů se teprve pokusím. Zatím nejsou dost velcí na připuštění, protože tito hadi z přírody potřebují mnohem více péče a času než ti, co jsou již u nás několikanásobně překřížení a narození v zajetí. Pokud se někdy odchov podaří, určitě z něj budu mít nesmírnou radost a opět si některé potomky nechám. Hadi narození ve druhé generaci již nejsou v chovu tolik hákliví, a tím že lépe přijímají potravu, tak i lépe rostou. Mám rád oba dva druhy.

Přihodilo se vám, že nějaký neposlušný had utekl? Našel se?

Před několika lety, když jsme ještě bydleli v bytě 2+1, jsem udělal takovou menší chovatelskou chybičku. Měl jsem v ložnici terárium se třemi krajtami královskými, co nechtěly přijímat dobrovolně potravu. Také pocházely z odchytu, a tak se na potravu musely učit.
Jednou v pátek jsem koupil tři malinké potkany a dal jim je do terária s tím, že si je v noci možná chytí, ale ozvali se moji rodiče, jestli s nimi nepojedeme na chatu. Na potkany jsem úplně zapomněl a odjeli jsme na dva dny pryč. Jelikož větrací otvory v teráriu byly překryty plastovou síťkou, potkani jí vesele prokousali a utekli ven. Tím ukázali cestu i krajtám, které je následovaly.
Po návratu z chaty jsem zjistil, že všechny tři krajty jsou fuč. Jako první jsme našli potkany, potom jednu malou krajtu a dvě ne a ne najít. Po nekonečném přehrabování ložnice mě napadlo, zda sokl pod nočním stolkem nemá náhodou odkrytá záda. Taky že jo, stolek jsem nadzvedl a pod ním byla druhá krajta. Jenomže třetí se prostě neukázala. Když už byla noc a já stále hledal, napadlo mě, jestli nemohla vylézt otevřenou ventilačkou. Bylo to ale příliš vysoko. Krajtu jsme nenašli celý měsíc.
Má žena pracovala na směny a jednoho dne, když šla na odpolední, otevřela WC, zda je zhasnuto, a co nevidí, krajtička bumbala vodu z našeho záchodu. Je tedy jasné, že si po celý měsíc lebedila někde ve stoupačkách, ale byla tak dokonale schovaná, že jsem ji ani za pomoci baterky a zrcátka na tyčce nenašel. Hlavně že se našla a byli opět společně v teráriu.

Vaši mazlíci mohou býti někdy dost nebezpeční. Ublížil vám nějaký had? Odpustil jste mu?

Co se týče hadích povah, tak se v něčem podobají těm lidským. Jsou jak náladoví, tak i pohodáři. Vesměs bych ale hadovi nikdy na 100% nevěřil. Jedná se přece jen o malinkatý mozeček, který myslí jen na to, co dopraví do žaludku.

I když se dají hadi od malinka brát do rukou a tím si zvyknou na manipulaci, nemáte nikdy záruku, že vás nekousne. Kolikrát i ten největší mazel může ošklivě pokousat, nebo i smrtelně ublížit. Pokud chováte velké hady škrtiče, dorůstající 5 – 7 m délky, zde už si musíte dávat opravdu pozor. Jakákoliv chyba může způsobit velké problémy. Stačí, když tato velká krajta, která je normálně mazlíčkem rodiny, na vás ucítí pach přirozené potravy. Prostě si přijdete z návštěvy, kde jste si pohráli se psem, morčetem či ochočeným potkanem a zapomenete na to. Doma si vezmete čtyřmetrového mazlíčka na krk a je průšvih. Hada nezajímá, že jste jeho páníček. Bleskurychle se do vás zakousne a motá.

Pokud jste sami doma a během pár vteřin vás omotá tak dlouhé tělo s myšlenkou, že chce potravu zabít, pak mi věřte, že se mu to povede. Ale nechci z hadů dělat nějaká zabíjející monstra, zmiňuji se jen o chybě chovatele, která se nesmí stát.

Samozřejmě už jsem párkrát pokousaný byl. Vím, že je to někdy slabé, ale někdy i velmi bolestivé kousnutí. To vás donutí s hadem zacházet velmi obezřetně a čím déle hady chovám, tím více jsem při manipulaci na pozoru. Hadům není co odpouštět. Když vás kousnou, může si za to sám chovatel. Had není pes, který se pravidelně schoulí do vašeho klína a nechá se drbat na břiše.

Splnil jste si již všechny hadí sny nebo na nějaký jedinečný kus teprve čekáte?

Víte, splnit si všechny hadí sny, to asi žádný opravdový hadař za svůj život ani nestihne. Těch snů mám více a sem tam se nějaký menší splní. Když plánuji přikoupení hada do svého chovu – a je to opět nějaký vzácnější exemplář, který se na trhu objevuje velmi zřídka, a když mám v daný okamžik tolik peněz co hadík stojí, pak je to první splněný sen. Druhý sen je hada rozmnožit. Pak jsou tu i takové sny, jako podívat se na delší dobu přímo do jejich biotopu a tam si je ve volné přírodě nafotit. Toto opravdu zůstane jen mým snem, protože i kdybych sehnal finance a žena mi dovolila jet, nedostanu se přes jednu obrovskou bariéru, a sice letadlo.

Chováte exotické, barevné hady. Která hadí barva se vám nejvíce zamlouvá?

Hadí zbarvení je něco krásného a slouží hlavně k ochraně hadům samotným. Každý had je zbarven tak, aby se co nejlépe dokázal v přirozeném prostředí zamaskovat a tím unikl zraku predátorů. Stejně tak musí být maskován při lovu kořisti.

Fascinující jsou třeba právě krajty zelené, které tak dokonale splývají s listím, že je takřka nemožné jejich objevení v přírodě. Za sebe nemohu jednoznačně odpovědět, která barva se mi nejvíce zamlouvá, chovám více hadů a považuji je za velmi krásné. Co obdivuji, je modrání těla u samic krajty zelené v období březosti. Některé samice jsou totiž v období březosti úplně modré a to jim setrvá po celou dobu gravidity a ještě pár měsíců po vykladení vajec. Proč tomu tak je se ale přesně neví. Nedělají to všechny samice, pouze některé a  sytost modré barvy se též různí. Odborníci se domnívají, že samice zmodráním předstírá tlející mrtvolu hada a tím o ni predátor nejeví zájem, ale je to opravdu pouze spekulace.

Odchytil jste si nějakého hada sám v zemi jeho původního výskytu?

Cizinu jsem navštívil mnohokrát, ale v biotopu mých oblíbených druhů hadů nikdy, a ani nebudu. Občas jsem si u nás v přírodě prohlédl užovky nebo zmije, ale do rukou je nechytám, protože je nechci zbytečně stresovat. Jsem tedy odkázán na obchodníky a hadí burzy, které se konají několikrát do roka a tam si mohu své miláčky pořídit.


Hadí stránky Vladimíra Küpera najdete na :
www.greentreepython.estranky.cz
www.rotschwanzboa.estranky.cz