Křižovatka na Hedvábné cestě

Vysoko položený Kermán působí jako výspa na okraji pouště. Za posledními domy nic než pustina s přízračnou siluetou nevlídných hor. Dál se táhne nehostinná poušť Lút, po staletí domovina nebezpečných kočovných kmenů. Na karavany po Hedvábné stezce čekaly písečné přesypy, štěrková pole a povlaky všudypřítomné soli. Kostry sloužily jako milník. Dodnes je Kermán branou k východu, v níž se to hemží kamízy, bílými košilemi Balúčů, potomků loupeživých nomádů.

Citadela v horské poušti
Kermán je centrum jedné z nejméně zalidněných a také nejchudších provincií v zemi. Odtud, z jihovýchodního Íránu, se k nám vozí pistáciové oříšky. Díky nadmořské výšce kolem 1750 metrů tu ani v létě nepanují nesnesitelná vedra, byť k Perskému zálivu je jen kousek a žhavý dech pouště je cítit už na dohled od města.

Vysoké hory svírají Kermán ze všech stran jako hradba. Náhorní planinu, v níž se město rozložilo, protíná hrbatý skalní hřbet. Ostré, neschůdné útesy ze světlého vápence se zařezávají hluboko mezi zástavbu. Domy si lidé přilepili přímo ke skalním stěnám. Na posledním, nejnižším pahorku se už od dob staré Persie usadila citadela. Torzo hradu vysoko nad hliněným městem lze dnes zdálky stěží odlišit od skalního podkladu. Pohled dolů na město je impozantní. Rozlehlé přízemní bloky okrových domků až k úpatí hor. Občas se zvedá kopule mešity nebo hliněný komín, jednoduchá, ale účinná klimatizace.

Pohled do historie
Královskou pevnost a s ní i město založili v letech 220 - 240 Sasánovci, dynastie pozdní éry starověké Persie. Ardašír I., první sasánovský panovník, využil strategické polohy místa s přirozenými obrannými pozicemi nad rozlehlou rovinou. Nové město pojmenoval Behdešír. Na jednom ze skalisek se dochovala upravená plošina, pohřební věž vyznavačů Zarathuštrovy víry, a v její blízkosti dlouho hořel ohňový chrám.

Středověk přináší od devátého století městu nové jméno Kermán. Ve dvanáctém století se v Kermánu střídají karavany na trase mezi Afrikou a Čínou. Když se tu v roce 1271 zastavil Marco Polo cestou od Hormuzského průlivu k severu a dál do střední Asie, popsal Kermán jako významné centrum řemesel a obchodu: „Město Kermán leží v horách. V jeho okolí se nalézá mnoho tyrkysů. Doluje se tam železná ruda a další kovy. Ve městě je mnoho různých řemeslníků, nejvíc zbrojířů a jiných zhotovitelů zbraní. Jsou tu uzdaři, ostrožníci, sedláři, mečíři a střelci. Ženy dělají z peří čalouny a polštáře výborné jakosti. Sedm dní jdeme z toho města po rovině s městy a hrady.“

Neklidné město
Město jako by stíhal neblahý osud, který čas od času přijde a promění vše, co stojí, v rozvaliny blízké okolní poušti. Kermán leží na seismickém zlomu. Zdejší hory se otřesou několikrát do roka. Jedno z posledních těžkých zemětřesení přišlo v roce 1792 a další v roce 1896. Zlověstné jsou i jiné příběhy provázející dávnou historii města. Mohammad, budoucí šáh, první z perské dynastie Kádžárovců, dal v roce 1794 oslepit na dvacet tisíc obyvatel Kermánu, kteří se mu z oddanosti k jeho předchůdci odmítli poklonit. Z jejich očí navršili Kádžárovci v Kermánu pyramidy.

Smrt do města nejčastěji přicházela z východu. Nájezdy střídala další invaze. Afghánci, kteří v roce 1722 svrhli staletou vládu mocných perských šáhů Safíjovců, téměř všechny obyvatele povraždili. Na pár desetiletí se Kermán zcela vylidnil.

Srdce města
Po dlouhou dobu byl Kermán uzlem na křižovatce dvou významných obchodních cest a důležitou zastávkou karavan z Indie do hlavních center Persie. I dnešním Kermánem procházejí významné tranzitní cesty z Turecka na východ do Pákistánu, či severojižní trasa, která je nejkratší spojnicí Kaspického moře s Perským zálivem.

Srdcem města je historický bazar. Soustřeďoval nejen obchodníky a řemeslníky, ale bezpočet dalších profesí a určoval ekonomický rozvoj a prosperitu. Už v osmém století bylo město známé výrobou šátků a jiných textilií z kašmíru a tradiční výrobou koberců. Dodávali je kočovníci z okolních hor, ale kobercové dílny působily i přímo ve městě.  

Město s nezvyklou urbanistickou stopou podmíněnou obchodem a tržištěm kandiduje na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Uzavřený celek vymezený čtyřmi historickými branami se vyvinul v jeden z nejzajímavějších bazarů v Íránu. I když se nedochoval v původním rozsahu, patří k největším. Každé z obou křídel je delší než jeden kilometr. Jednotlivé části rozlehlého komplexu kryje soustava kupolí, pod nimi ubíhají dílčí chodby a průchody. Struktura pravidelně uspořádaných obchodních uliček se odlišuje od okolní obytné zástavby. V ní jsou uličky obvykle křivolaké a užší.

Jednotlivé části bazaru vznikaly postupně v různých historických obdobích. Nejstarší pochází ze čtrnáctého století. Bazar se formoval jako křižovatka podél původních průjezdních ulic s ústředním náměstím. K náměstí se přimykají další budovy, paláce a honosné domy místních vládců, kupců a bohatých měšťanů se zahradami, fontánami a soukromými mešitami. Nechybějí vývařovny pro chudé, medresy a karavanseraje, kam se na své cestě uchylovaly kupecké výpravy, ale také četné lázně - hammamy, z nichž některé se nacházejí přímo mezi krámky obchodníků a dílnami a dosud slouží svému účelu. Nejkrásnější hammam Gandže Alího Chána zdobený malovanými dlaždicemi a dekorativními štuky je hotovým uměleckým dílem.  

Tradiční výšivky
Ke kermánskému bazaru patří tradiční výrobky - pestře vyšívané ubrusy a přehozy se složitými vzory na červeném podkladě. V různých velikostech od menších než polštář až po formáty několika čtverečních metrů. Jejich výroba je mistrovským dílem zdejších vyšívaček a cení se stejně jako koberce. Krámky a dílny tu obsluhují ženy a na rozdíl od jiných oborů v Íránu jsou to většinou i majitelky. Jedna z nejkrásnějších výšivek pokrývá hrobku šejka Nematolláha Valího v nedalekém Máhánu. Je výsledkem dvouleté práce šestnácti žen a měří na délku 355 a na šířku 210 centimetrů.  


Zdroj: 100+1