Od vydání předchozího alba „Kocourek a horečka“ uplynulo jeden a půl roku. Květy za toto album získali žánrové ocenění od Akademie populární hudby Anděl 2006. I to přispělo k častějšímu koncertování, které však dle slov klíčové osobnosti Květů, zpěváka, skladatele a kytaristy Martina E. Kyšperského, kapele nijak neuškodilo. Kapela Květy nijak neuhnula od svého nezaměnitelného rukopisu a není důvod Kyšperskému nevěřit, když sděluje svoje pocity o novém albu.
Rozhovor s Martinem E. Kyšperským
Personální obsazení Květů se v průběhu dokončování minulého alba „Kocourek a horečka“ proměnilo. Zůstala sestava od té doby stejná? Nepotkalo Vás nyní něco podobného?
Minulé album Kocourek a horečka jsme točili jako duo, ale hned vzápětí se z nás stalo trio. S cellistou Martinem Růžičkou jsme ještě na samém začátku natáčení jeli hrát do Francie, ovšem po jeho odchodu se k nám připojil basista Ondřej Čech. Nové album Střela zastavená v jantaru jsme tedy točili ve třech (Ondřej si na něm zahrál i na klavír), a nyní, v době jeho vydání, se k nám přidává nový člen – houslista Albert Novák. Jsme tedy čtyři.
Květy v průběhu loňského roku pilně koncertovali. Jaké je Vaše typické publikum? Nepadla na Vás tzv. „ponorka“, jak se to kapelám, které spolu tráví hodně času, stává?
Ponorku jsme nedostali, přeci jen jsme už velký chlapi a máme za sebou každý několik rozpadlých kapel, tak si vážíme toho, že není ve skupině někdo vysloveně nesnesitelný..., to je dar z nebe. Na cestách a zkouškách je nám fajn, je to dobrodružství. Jsme rádi, když se publikum odváže a je legrace..., ale není to nutné, když jen sedí a vnímá, je to taky dobré.
Testovali jste písničky z nového alba už v průběhu roku na koncertech?
Některé písně jsme hráli dlouho před natáčením, jiné jsme nazkoušeli pár dní před vstupem do studia. Tak to děláme vždycky. Když se sejdou skladby, které tam ´musí být´, poskládám si je v hlavě a mám pocit, že na albu musí být ještě něco... Proberu si, co mám v duchu rozdělané, dokončím to a připravíme to pro zaznamenání.
Květy získali za svoje předchozí album ocenění Anděl 2006 v žánrové kategorii „alternativa“, mělo to pro kapelu nějaký přínos? Byl to pro vás závazek před tímto albem?
Přínos to mělo, je to tady nejprestižnejší hudební ocenění, a my si vážíme, že nás vybrala skupina lidí, která se o hudbu opravdu zajímá a hodně o ní ví, jakkoli k cenám, některým výhercům a vůbec spoustě věcí spojených s Andělem, máme dost výhrad. Ale byli jsme nadšení a na veřejnost a pořadatele působí cena dost autoritativně. My se strašně snažíme dát do toho maximum, takže závazek cítíme vlastně před jakýmkoli výkonem, natož před natočením desky.
Jaký byl průběh nahrávání? U Broňka Šmida jste nahráli své všechny předchozí alba, takže to bylo jako točit doma v obýváku?
Výhoda Broňka je, že je schopný, vnímavý, milý člověk, dostatečně zkušený na to, aby věděl, že je třeba být kritický a po těch letech opravdu vzájemně těžíme z toho vybudovaného vztahu, i z lepšího odhadu přání a schopností toho druhého. Mohli jsme ušetřit peníze tím, že některé nástroje nahrajeme doma, ale takhle to bylo lepší... užili jsme si to - jak by řekli američtí rockeři – jako velkej mejdan, bejby..
Proč album nese název „Střela zastavená v jantaru“?
Naskočilo mi to. Zničehonic a věděl jsem, tohle je název, dal jsem tomu jméno a všechno pak dostalo jinou chuť. Kdyby padl jiný název a já ho měl vzadu v mozku, nejspíš bychom udělali i trochu jinou desku, zní to zvláštně, ale je to tak. Nechci ta slova rozebírat, mělo by si to vystačit samo, není třeba ubírat prostor pro fantazii. Ale můžu třeba říct, že mi to zní jako název nějakého starého sci-fi románu, anebo to zachycuje stav, kdy navěky zachytíte něco, co se stále mění, na každém koncertě... Nejsme sice nějací extra improvizátoři, ovšem necháme interpretaci volný prostor a měníme aranže. A taky to má určitý teskný podtón, který souvisí s vizí náhlého ukončení něčeho, což je jedna z mých obsesí. A to stačí.
V čem je nové album jiné než předchozí alba? A co se naopak nemění?
Jsme to stále my. Hledáme pro sebe a věříme, že naše cesta může okouzlit někoho vnímavého kolem nás. Některé písně jsou velmi syrové a úderné, jiné jsou, alespoň myslím, velmi melodické, i to nás vzrušuje. Poprvé máme na desce traverzu, banjo, klavír a křídlovku..., ale to je vlastně podružné… . A poprvé jsme měli opravdu možnost vybírat, na albu mohlo být minimálně dalších šest písní, které zůstaly v šuplíku... a to je vlastně taky podružné...
Marta Svobodová (Budoár Staré Dámy) je také taková konstanta vašich alb, ale na albu jsou i další hosté. Kteří a proč?
Hraje na něm klávesista Milan Nytra, geniální hudebník, soustředěný s obrovskou fantazií, citem a pokorou, to co dělá je třeba nenápadné, ale je úžasný. Trumpetistu Michala Geru jsem viděl, když hrál s Janem Spáleným a jeho sóla mne dojala, cítil jsem opravdové pohnutí a příběh, je to frajer. Ondřej Kyas nahrál elektrické varhany do dvou písní. I s ním je radost pracovat. To je jedna z těch skvělých věcí na točení desek...
Co jsou hlavní inspirační zdroje pro nové album?
Všechno je inspirací... i nepatrné maličkosti. Nic v minulosti bych neměnil, ani všechny ty mizernosti, kterých jsem se dopustil a dotknul, vše se – v rámci tvorby – obrací v něco, co je nakonec dobré, neboť umění docela jistě mění život a svět k lepšímu. Celkem slušně patetická odpověď... i na mne !!!
Kdy budou křty alba? A Budou na křtech alba, oproti běžnému koncertu, nějaké specialitky?
Teď je potvrzený koncert v Praze, 13. března v Kaštanu. Dost možná si pozveme hosty, kteří s námi točili, uvidí se, jak se nám sejdou termíny. Ale, mimochodem, na albu bude krásný klip od Pavly Kačírkové k písni Cirkus, a ten bychom mohli někde promítnout..., rád bych ho viděl velký přes celou zeď ....
Zdroj: tz
